Ježíš nebyl bezcitný ani se nechtěl vyhýbat problémům. Dobře věděl, co lidé potřebují. Věděl však také o jednom zcela určitém nebezpečí. Když jde o uspokojování našich potřeb, může se totiž velmi snadno stát, že se náš život soustředí kolem hmotných věcí a Boha pustíme zcela ze zřetele. Proto musíme vědět, co je pro nás nejdůležitější.

Nejdůležitější věci postavíme na první místo, budeme-li se řídit Ježíšovou radou: „Neustále tedy hledejte nejprve království a [Boží] spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:33) Řídíme-li se touto radou, pak náboženství — pravé náboženství založené na biblických pravdách — může uspokojit naše potřeby.

Ježíš však nebyl nerealistický a netvrdil, že se všechny naše problémy vyřeší samy, jakmile se staneme jeho učedníky a budeme se řídit jeho náboženskými naukami; ani tím nechtěl říci, že by měli jeho učedníci jen sedět a čekat, že se o ně Bůh zázračně postará. Pravděpodobně každý by se chtěl stát křesťanem, kdyby to znamenalo, že bude okamžitě zbaven všech životních těžkostí. Ježíš však chtěl ukázat, že jeho Otec, Jehova Bůh, poskytuje všechno, co je nutné k uspokojení našich potřeb. Proto také Ježíš řekl: „Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ — Mat. 6:32.