Zlaté pravidlo — Všeobecně platná poučka

„Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12)

TATO slova pronesl téměř před dvěma tisíci lety Ježíš Kristus ve svém slavném Kázání na hoře. V průběhu následujících staletí se o tomto prostém výroku často mluvilo a psalo. Byl například vyzdvihován jako „samotné jádro Písma“, jako „souhrn povinností, které má křesťan ke svému bližnímu,“ a jako „základní etická zásada“. Vstoupil do všeobecného povědomí natolik, že je často označován jako Zlaté pravidlo.

Myšlenka Zlatého pravidla se však rozhodně neomezuje pouze na takzvaný křesťanský svět. Této etické zásadě v té či oné podobě učil judaismus, buddhismus i řecká filozofie. Dobře známý — zejména mezi obyvateli Dálného východu — je výrok, který pronesl Konfucius, filozof uctívaný v Orientu jako největší mudrc a učitel. V knize Hovory Konfuciovy, jedné z konfuciánských Čtyř knih, nacházíme tuto myšlenku vyjádřenou třikrát. Na otázky studentů Konfucius dvakrát odpověděl: „Co nechceš, aby ti činili druzí, nečiň ty jim.“ Při jiné příležitosti se jeho žák C’kung chlubil: „Co nechci, aby druzí činili mně, to nechci ani já činit jim.“ Učitel ho však zchladil slovy: „Ano, ale ještě toho nejsi schopen.“

Vidíme tedy, že Konfuciovo prohlášení je negativní obdobou výroku, který později vyslovil Ježíš. Zřetelný rozdíl je v tom, že podle Zlatého pravidla, jak je vyjádřil Ježíš, je třeba aktivně prokazovat druhým lidem dobro. Představme si, že by se lidé ve svém jednání řídili tímto Ježíšovým pozitivním výrokem — že by pečovali o druhé a pomáhali jim a že by podle tohoto zákona žili denně. Co myslíte, nebyl by dnešní svět lepší? Nepochybně ano.

Nezáleží na tom, zda je toto pravidlo vyjádřeno ve smyslu pozitivním či negativním nebo má nějakou jinou podobu. Důležité je, že lidé pocházející z rozdílného prostředí v různých dobách a na různých místech tomuto pravidlu velmi důvěřovali, a důvěřují mu dodnes. Je z toho vidět, že poučka, kterou Ježíš vyjádřil v Kázání na hoře, je univerzální a dotýká se života lidí kdekoli a kdykoli.

Položte si otázky: ‚Chtěl bych, aby se mnou lidé jednali uctivě, čestně a poctivě? Chtěl bych žít ve světě, v němž by nebyly rasové předsudky, zločinnost a války? Chtěl bych žít v rodině, ve které by každý projevoval zájem o pocity a blaho druhých?‘ Kdo by vůbec tyto možnosti odmítl? Krutou skutečností však je, že v takových podmínkách žije pouze velmi málo lidí. A že by jednou takové poměry nastaly — v něco takového se většina lidí neodvažuje ani doufat.

Zlaté pravidlo ztratilo svůj lesk

V průběhu dějin byly páchány zločiny proti lidskosti, a lidská práva při nich byla naprosto ignorována. Příkladem je obchod s africkými otroky, nacistické vyhlazovací tábory, nucená práce dětí a brutální genocida, ke které dochází na mnoha místech. Úděsný seznam by ovšem mohl být mnohem delší.

V dnešním vysoce ztechnizovaném světě se lidé zaměřují hlavně sami na sebe. Když jde o výhody nebo o údajná práva, jen málokdo myslí na druhé. (2. Timoteovi 3:1–5) Proč tolik lidí podlehlo sobectví, krutosti a necitelnosti, a proč jsou zaměřeni jen sami na sebe? Není to snad proto, že ačkoli je Zlaté pravidlo všeobecně známé, přesto je odmítáno jako nerealistické, jako přežitek zašlé morálky? S politováním je třeba říci, že takový názor na Zlaté pravidlo mají i mnozí lidé, kteří údajně věří v Boha. A všechno nasvědčuje tomu, že se lidé budou zaměřovat sami na sebe ještě víc.

Proto si musíme zodpovědět několik velmi důležitých otázek: Co znamená žít podle Zlatého pravidla? Řídí se jím dnes ještě někdo? A nastane někdy doba, kdy budou v souladu se Zlatým pravidlem žít všichni lidé? Pravdivé odpovědi na tyto otázky se dočtete v následujícím článku.

[Obrázek na straně 3]

Konfucius a jiní myslitelé učili různé obměny Zlatého pravidla

Zlaté pravidlo je praktické

Většina lidí se domnívá, že Zlaté pravidlo je morální poučení formulované Ježíšem, ale Ježíš sám prohlásil: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16)

ANO, Původcem toho, co Ježíš učil, včetně všeobecně známého Zlatého pravidla, je ten, kdo Ježíše vyslal — Stvořitel, Jehova Bůh.

Původním Božím záměrem bylo, aby všichni lidé mezi sebou jednali tak, jak by si každý přál, aby druzí jednali s ním. Bůh sám dal v tomto směru nejznamenitější příklad. Tím, jak stvořil lidi, totiž ukázal, co znamená pečovat o blaho druhých: „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ (1. Mojžíšova 1:27) To znamená, že Bůh láskyplně obdařil lidi určitou mírou svých vynikajících vlastností, aby lidé mohli žít v míru, štěstí a vzájemném souladu — a to navždy. Bůh jim dal svědomí, které je mělo na základě správného školení vést, aby jednali s druhými tak, jak by si přáli, aby druzí jednali s nimi.

Sobectví nabylo převahy

Počáteční stav lidstva byl podivuhodný. Co se tedy s lidmi stalo? Krátce řečeno, objevilo se odporné sobectví. Většina lidí zná biblickou zprávu, která je zaznamenána ve 3. kapitole 1. Mojžíšovy a pojednává o tom, čeho se dopustila první lidská dvojice. Na popud Satana, odpůrce všech Božích zásad, Adam a Eva sobecky zavrhli Boží panství, když dali přednost nezávislosti a tomu, aby si o svém životě rozhodovali sami. Svým sobeckým a vzpurným chováním způsobili velkou škodu nejen sami sobě, ale zanechali hořké dědictví i všem svým budoucím potomkům. Z toho jsou jasně vidět katastrofální následky jednání, při kterém lidé nedbají na poučení známé jako Zlaté pravidlo. Tak se stalo, že „skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili“. (Římanům 5:12)

Lidstvo jako celek se sice odvrátilo od láskyplných cest Jehovy Boha, ale Bůh lidi neopustil. Například izraelskému národu Jehova dal jako vodítko svůj Zákon. Ten Izraelity učil, aby s druhými lidmi jednali tak, jak by si přáli, aby druzí jednali s nimi. Zákon obsahoval směrnice o tom, jak mají zacházet s otroky, s chlapci bez otce a s vdovami. Určoval, jak jednat v případě napadení, únosu a krádeže. Zákony týkající se hygieny byly dokladem zájmu o zdraví druhých. Byly stanoveny také zákony vztahující se na sexuální morálku. Jádro Zákona vyjádřil Jehova svému lidu slovy: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Později tento výrok citoval i Ježíš. (3. Mojžíšova 19:18; Matouš 22:39, 40) Zákon také určoval, jak se mají Izraelité chovat k cizím usedlíkům, kteří žijí mezi nimi. Ustanovení Zákona znělo: „Nebudeš utlačovat cizího usedlíka, jelikož jste sami poznali duši cizího usedlíka, protože jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi.“ Jinými slovy, Izraelité měli být soucitní a laskaví k těm, kdo jsou v nepříznivé situaci. (2. Mojžíšova 23:9; 3. Mojžíšova 19:34; 5. Mojžíšova 10:19)

Pokud se izraelský národ věrně řídil Zákonem, Jehova mu žehnal. Za vlády Davida a Šalomouna se národu dařilo dobře a lidé byli šťastní a spokojení. Historická zpráva nám říká: „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se. A Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem.“ (1. Královská 4:20, 25)

Politováníhodné je, že pokojně a v bezpečí národ nežil dlouho. Izraelité sice Boží Zákon měli, ale neřídili se jím a dovolili, aby jejich zájem o druhé byl potlačen sobectvím. Tato okolnost společně s odpadlictvím jim způsobila těžkosti, a to nejen jednotlivcům, ale i celému národu. V roce 607 př. n. l. Jehova nakonec dovolil, aby judské království, město Jeruzalém, a dokonce i tamní nádherný chrám zničili Babylóňané. Proč k tomu došlo? „‚Protože jste neuposlechli mých slov, hle, posílám a vezmu všechny rodiny ze severu,‘ je Jehovův výrok, ‚ano posílám k babylónskému králi Nebukadrecarovi, svému sluhovi, a přivedu je proti této zemi a proti jejím obyvatelům a proti všem těmto okolním národům; a zasvětím je zničení a udělám z nich předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne, a místa zpustošená na neurčitý čas.‘“ (Jeremjáš 25:8, 9) Tak velkou cenu museli zaplatit za to, že opustili čisté uctívání Jehovy!

Příklad hodný napodobení

Naproti tomu Ježíš Kristus Zlaté pravidlo nejen učil, ale dal také ten nejlepší příklad v tom, jak se jím řídit. Měl opravdový zájem o blaho druhých. (Matouš 9:36; 14:14; Lukáš 5:12, 13) Když byl jednou u města Nain, uviděl pohřební průvod a v něm sklíčenou vdovu, které zemřel jediný syn. V biblické zprávě čteme: „Když ji Pán zahlédl, byl pohnut lítostí nad ní.“ (Lukáš 7:11–15) Podle vysvětlení v díle Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words vyjádření „pohnut lítostí“ znamená „být uvnitř hluboce dojat“. Ježíš vnímal její citovou bolest, což ho podnítilo k aktivnímu jednání, a této bolesti ji zbavil. Ta vdova se opravdu velice zaradovala, když Ježíš chlapce vzkřísil a „dal [ho] matce“.

Nakonec Ježíš v souladu s Božím záměrem ochotně snesl utrpení a dal svůj život jako výkupné, aby lidstvo mohlo být vysvobozeno z otroctví hříchu a smrti. Tím v nejvyšší míře ukázal, co znamená žít podle Zlatého pravidla. (Matouš 20:28; Jan 15:13; Hebrejcům 4:15)

Lidé, kteří uplatňují Zlaté pravidlo

Jsou dnes na světě nějací lidé, kteří podle Zlatého pravidla skutečně žijí? Ano, a uplatňují je nejen tehdy, když je to nic nestojí. Svědkové Jehovovi si například v nacistickém Německu během druhé světové války zachovali víru v Boha a lásku k bližnímu, a odmítli jakýkoli kompromis v uplatňování Zlatého pravidla. V době, kdy stát prosazoval nenávistnou, diskriminační kampaň proti všem Židům, svědkové Jehovovi se dále řídili Zlatým pravidlem. I v koncentračních táborech neustále pečovali o své bližní, a i když měli málo jídla, dělili se o ně s hladovějícími Židy i Nežidy. A i když stát přikazoval chopit se zbraně a zabíjet druhé, svědkové Jehovovi to odmítali dělat, stejně jako si sami nepřáli, aby někdo zabil je. Jak by mohli zabíjet ty, jež měli milovat jako sami sebe? Odmítli chopit se zbraní, a mnozí za to byli posláni nejen do koncentračních táborů, ale dokonce na smrt. (Matouš 5:43–48)

Při čtení tohoto článku máte užitek ještě z dalšího příkladu uplatňování Zlatého pravidla. Svědkové Jehovovi si uvědomují, že dnes mnozí lidé trpí, a to bez naděje a bez pomoci. Proto dobrovolně podnikají aktivní kroky a pomáhají druhým dozvědět se o naději a o praktickém vedení, které poskytuje Bible. To všechno patří k celosvětovému vzdělávacímu dílu, jež se nyní vykonává v nebývalém rozsahu. K čemu to vede? Podle proroctví zaznamenaného u Izajáše 2:2–4 „mnoho lidí“, ano víc než šest milionů jednotlivců po celém světě, je ‚poučováno o Jehovových cestách a chodí po jeho stezkách‘. Poznali, jak mohou v obrazném smyslu „překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky“. V těchto obtížných dobách našli pokoj a bezpečí.

A co vy?

Zamyslete se na chvíli nad tím, jaké utrpení a strádání prožívá lidstvo kvůli nerespektování Zlatého pravidla, a to již od vzpoury v Edenu, kterou podnítil Satan Ďábel. Jehovovým záměrem je brzy tuto situaci změnit. Jak? „Proto byl Boží Syn učiněn zjevným, totiž aby rozbil Ďáblova díla.“ (1. Jana 3:8) To se stane pod vládou Božího Království, jež bude mít ve svých rukou schopný a moudrý Boží Syn, Ježíš Kristus, který učil Zlaté pravidlo a žil podle něj. (Žalm 37:9–11; Daniel 2:44)

David, král starověkého Izraele, prohlásil: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb. Celý den projevuje přízeň a půjčuje, a tak má jeho potomstvo vyhlídku na požehnání.“ (Žalm 37:25, 26) Nezdá se vám, že lidé dnes většinou jen berou a chamtivě hromadí jmění, místo aby ‚projevovali přízeň a půjčovali‘? Je zřejmé, že ten, kdo se řídí Zlatým pravidlem, může získat pravý pokoj a bezpečí, protože jej čeká požehnání nejen dnes, ale i v budoucnosti pod Božím Královstvím. Boží Království odstraní i ty poslední stopy sobectví a ničemnosti na zemi a dnešní systém zkaženého lidského panství nahradí novým systémem, který vytvoří Bůh. Zlatým pravidlem se pak budou rádi řídit všichni lidé. (Žalm 29:11; 2. Petra 3:13)

[Obrázky na straně 4 a 5]

Ježíš Zlaté pravidlo nejen učil, ale dal také ten nejlepší příklad v tom, jak podle něj žít

[Obrázky na straně 7]

Uplatňování Zlatého pravidla může vést k pravému pokoji a bezpečí