3. Vnitřní soulad

PRÁVĚ takovou knihou je Bible.a Vzhledem k tomu, že byla napsána za ještě neobvyklejších podmínek, než jaké jsou uvedeny výše, její vnitřní soulad je opravdu působivý.

Bible byla psána po dobu asi 1 600 let, od roku 1513 př. n. l. zhruba do roku 98 n. l. Mnohé z přibližně 40 pisatelů tedy od sebe dělila staletí. Měli různá povolání. Někteří byli rybáři, jiní pastýři či králové a jeden z nich byl lékař.

Pisatelé Bible rozvíjeli jeden ústřední námět — ospravedlnění Božího práva vládnout nad lidmi a splnění Božího záměru prostřednictvím celosvětové vlády, která je v Bibli označována jako Boží nebeské Království. Tento námět se objevuje už v První Mojžíšově, dále se rozvíjí v následujících knihách a vrcholí ve Zjevení. (Viz článek „O čem Bible vlastně je?“ na straně 19.)

Pisatelé Bible se shodují i v nepatrných podrobnostech, přičemž mnohdy k takovému souladu zjevně dospěli nevědomky. Zamysleme se nad jedním příkladem. Janovo evangelium popisuje situaci, kdy se shromáždil velký zástup lidí, aby si vyslechli Ježíšovo vyučování. Ježíš chtěl vědět, kde se pro ně dají nakoupit chleby, a tak se zeptal Filipa. (Jan 6:1–5) V paralelní zprávě Lukáš uvádí, že se to stalo blízko Betsaidy. Jan se ve svém evangeliu už dříve v jiné souvislosti zmínil, že Filip byl z Betsaidy. (Lukáš 9:10; Jan 1:44) Je tedy logické, že se Ježíš zeptal někoho, kdo pocházel z nedalekého města. Podrobnosti se shodují, ale pisatelé k takovému souladu očividně došli neúmyslně.b

Mezi některými biblickými zprávami jsou určité rozdíly, ale mělo by nás to překvapovat? Dejme tomu, že se několik lidí stalo svědky zločinu. Kdyby pak každý z nich při výpovědi uváděl stejné podrobnosti a přitom používal stejná slova, nepodezřívali byste je snad z toho, že se tajně domluvili? Je logické, že svědectví každého z nich by se poněkud lišilo podle toho, jak situaci viděli. V případě pisatelů Bible to bylo podobné.

Uvažujme o následujícím příkladu. Jaký oděv měl na sobě Ježíš v den své smrti? Purpurový, jak to uvádí Marek a Jan? (Marek 15:17; Jan 19:2) Nebo šarlatový, jak se o tom zmiňuje Matouš? (Matouš 27:28) Pravdu mohli mít všichni. Purpurová barva obsahuje červenou. Záleželo tedy na tom, z jakého úhlu se pozorovatel díval, protože odraz světla a pozadí mohly určité barvy ztlumit a dodat tak oděvu jiný odstín.c

Skutečnost, že mezi pisateli Bible je soulad, přičemž někdy ke shodě dospěli bezděčně, je další známkou toho, že jejich spisy jsou důvěryhodné.