KAFARNAUM
[z heb., znamená „vesnice Nahuma“; nebo „vesnice utěšování“].
Město, které leželo na sz. břehu Galilejského moře a mělo v Ježíšově pozemské službě významnou úlohu. Byla v něm daňová kancelář, kde pracoval Matouš, když ho Ježíš povolal, aby byl jeho učedníkem (Mt 9:9); a bylo tam možná i stanoviště vojenské posádky, bydlel tam totiž jakýsi setník. (Mt 8:5) Tyto okolnosti a také skutečnost, že tam žil jeden králův sloužící, který byl tak bohatý, že měl otroky (Jan 4:46–53), nasvědčují tomu, že Kafarnaum bylo poměrně velké a důležité město, a proto mohlo být právem označováno jako ‚galilejské město‘. (Lk 4:31)
Pokud jde o polohu původního města Kafarnaum, uvádí se, že přicházejí v úvahu dvě místa. Mnozí znalci se domnívali, že Kafarnaum pravděpodobně leželo na místě dnešních rozvalin Chan Minje (Horvat Minnim) u Galilejského moře v sv. cípu pláně Genezaret. Vykopávky však ukázaly, že tyto rozvaliny jsou arabského původu. Proto přichází v úvahu jedině Tell Hum (Kefar Nahum), rozsáhlé rozvaliny, které leží rovněž na pobřeží, asi 4 km na SV od Chan Minje a téměř 4 km na JZ od ústí Jordánu do Galilejského moře. Pobřežní pláň je zde poměrně úzká, ale ve starověku tudy od Jordánu přes Kafarnaum a pláň Genezaret vedla silnice, která se spojovala s důležitou obchodní cestou vedoucí z Mezopotámie a Damašku přes Palestinu do Egypta. Pláň Genezaret je zavlažována mnoha prameny, které pak vtékají do modrých vod Galilejského moře. Tyto potoky s sebou přinášejí velké množství rostlinných látek, a proto se zde voda hemží rybami a tato oblast je vynikajícím místem pro rybolov. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 739)
V počátečním období své služby, po svatbě v Káně, kde vykonal svůj první zázrak, Ježíš se odebral společně se svou matkou, bratry a učedníky z Kány do Kafarnaum. Zde strávil několik dnů a pak odešel do Jeruzaléma na svátek Pasach roku 30 n. l. (Jan 2:12, 13)
Později, když začal se svou rozsáhlou službou v Galileji a znovu pobýval v Káně, Ježíš na dálku zázračně uzdravil syna jednoho muže, který byl členem královského dvora Heroda Antipa; nemocné dítě bylo uzdraveno v Kafarnaum, které je od Kány vzdáleno asi 26 km. (Jan 4:46–54) Zpráva o tomto zázraku se patrně rychle rozšířila do okolních měst, a tak když Ježíš přišel z Kány do svého domovského města Nazaret, mohl svým posluchačům v tomto městě říci, že ho asi požádají, aby v Nazaretu vykonal „to, o čem . . . slyšeli, že se stalo v Kafarnaum“. (Lk 4:16, 23) Ježíš opustil Nazaret, kde se ho lidé pokoušeli zabít, a „usadil se v Kafarnaum u moře v oblastech Zebulona a Naftaliho“ (Mt 4:13–16; Lk 4:28–31); tím se splnilo Izajášovo proroctví (9:1, 2) o tom, že v této oblasti lidé chodící v temnotě uvidí velké světlo.
Je možné, že právě na blízké pláni Genezaret, na JZ od Kafarnaum, Ježíš opět potkal Petra a Ondřeje (kteří již byli jeho učedníky; Jan 1:35–42) a výslovně je pozval, aby se stali jeho činnými následovníky v kazatelské službě; potom řekl totéž Jakubovi a Janovi. (Mr 1:16–21) Pak Ježíš kázal v synagóze v Kafarnaum a uzdravil tam jednoho z přítomných, muže posedlého démonem. Z tohoto místa, které mělo výhodnou polohu, zpráva o jeho kázání a zázracích „vycházela . . . do každého koutu okolní krajiny“. (Lk 4:31–37; Mr 1:21–28; viz heslo SYNAGÓGA.) Rybáři Petr a Ondřej žili v Kafarnaum, a právě tam Ježíš uzdravil Petrovu tchyni. Potom byl dům obležen lidmi, kteří tam přinášeli nemocné a ty, kdo byli posedlí démony, aby je Ježíš uzdravil. (Mr 1:29–34; Lk 4:38–41)
Ve společnosti čtyř učedníků, které povolal z okolí Kafarnaum, procházel Ježíš Galileou, kázal zde a pak se vrátil do Kafarnaum; toto město už tehdy bylo označováno jako ‚jeho vlastní město‘, místo, o kterém mohlo být řečeno, že Ježíš tam je „doma“. (Mt 9:1; Mr 2:1) Kolem domu se opět shromáždil dav lidí, a Ježíš tehdy uzdravil jednoho ochrnutého člověka, který byl k němu spuštěn otvorem ve střeše. (Mr 2:2–12) Později Ježíš uviděl v daňové kanceláři Matouše, vyzval ho, aby ho následoval, a Matouš se stal pátým učedníkem, který se k Ježíšovi připojil a aktivně se s ním podílel na službě. V Matoušově domě v Kafarnaum se Ježíš účastnil velké slavnostní hostiny, při které bylo přítomno mnoho výběrčích daní — skupina lidí, kterými farizeové opovrhovali. (Mt 9:9–11; Lk 5:27–30)
V roce 31 n. l. Ježíš odešel do Judeje a Jeruzaléma, aby tam byl přítomen při Pasachu, a pak se vrátil do Galileje. Zdá se, že svých 12 apoštolů vyvolil na jedné hoře v blízkosti Kafarnaum a že právě tam pronesl své slavné Kázání na hoře. (Lk 6:12–49) Když vstupoval do Kafarnaum, setkal se s židovskými staršími; ti působili jako prostředníci ve prospěch jednoho důstojníka, který dal najevo, že má židovský národ rád, a který dokonce dal Židům ve městě postavit synagógu. Tento pohanský důstojník projevil bezvýhradnou víru, že Ježíš je schopen i na dálku uzdravit jeho nemocného otroka (stejně jako předtím na dálku uzdravil dítě jednoho králova sloužícího). To vyvolalo Ježíšův údiv, a Ježíš pak pronesl proroctví, že „přijdou mnozí z východních končin a ze západních končin“ a spočinou u stolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském Království. (Mt 8:5–13; Lk 7:1–10)
Ke konci druhé kazatelské cesty po Galileji a po svém působení v krajině Gerasenských (neboli Gadarenských) na JV od Galilejského moře Ježíš „opět přeplul zpátky na protější břeh“, pravděpodobně do blízkosti Kafarnaum. (Mt 8:28; Mr 5:1, 21; Lk 8:26, 40) V zástupu lidí, kteří ho očekávali na břehu, byla jedna žena, která byla uzdravena tím, že se jen dotkla Ježíšova oděvu. Potom Ježíš vykonal daleko větší zázrak, když vzkřísil zemřelou dceru Jaira, předsedajícího úředníka synagógy. A ačkoli Ježíš dal pokyny, aby o jejím vzkříšení s nikým nemluvili, „řeč o tom se . . . rozšířila po celém tom kraji“. (Mt 9:18–26; Mr 5:22–43; Lk 8:40–56) Je možné, že v Kafarnaum nebo v jeho okolí Ježíš také uzdravil dva slepé muže a také němého člověka posedlého démonem. (Mt 9:27–34)
Na závěr své třetí kazatelské cesty po Galileji a krátce před Pasachem roku 32 n. l. (Jan 6:4), když směřoval ke genezaretským břehům blízko Kafarnaum, kráčel Ježíš po vodách Galilejského moře. Když vstoupil do Kafarnaum, zástupy, které ho následovaly z protějšího břehu moře, zjistily, kde je. Většina z nich se o něj zajímala z hmotařských důvodů, a proto Ježíš pronesl proslov, který měl vést k tomu, aby svůj postoj napravili. Mnozí učedníci pak řady jeho následovníků opustili. Těch, kdo se ho věrně přidrželi, bylo méně. (Mt 14:23–34; Mr 6:53; Jan 6:17–71) Pravděpodobně právě v Kafarnaum, a to po návratu z Jeruzaléma, kde byl přítomen při Pasachu v roce 32 n. l., Ježíš pokáral farizey, kteří lpěli na tradicích a kritizovali jeho učedníky, zatímco sami svými tradicemi činili Boží slovo neplatným. (Mt 15:1–20; Mr 7:1–23; Jan 7:1)
Nakonec někdy před Svátkem chýší v roce 32 n. l., kdy se již Ježíšova rozsáhlejší činnost v Galileji a na S země chýlila ke konci, Ježíš zázračným způsobem opatřil peníz pro chrámovou daň a pronesl podobenství o tom, kdo je velký v nebeském Království, o ztracené ovci a o tom, jak se mají urovnávat těžkosti. (Mt 17:24–18:35; Mr 9:33–50; Lk 9:46–50)
O Kafarnaum, stejně jako o nedalekých městech Chorazin a Betsaida, mluvil Ježíš jako o místech, kde vykonal nejvíce svých mocných skutků. (Mt 11:20–24; Lk 10:13–15) Tím, že byl Ježíš v Kafarnaum osobně přítomen, kázal v něm a vykonával v něm zázraky, bylo toto město v duchovním smyslu vyvýšeno až do nebe; nyní však mělo být sníženo až jakoby do hádu, což znázorňuje hloubku jeho ponížení. Ježíš použil nadsázku, když řekl, že kdyby tak velké výsady, jaké mělo Kafarnaum, dostala Sodoma, nebyla by zničena. Kafarnaum jako město dnes již neexistuje, stejně jako neexistuje Sodoma. U Tell Humu (Kefar Nahumu) se podél pobřeží, na území dlouhém asi 1,5 km, rozkládají jen jeho rozvaliny.