Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z Markova evangelia
MARKOVO evangelium je ze všech čtyř evangelií to nejkratší. Napsal je Jan Marek asi 30 let po Ježíšově smrti a vzkříšení. Tato událostmi nabitá zpráva živě popisuje Ježíšovu třiapůlletou službu.
Marek své evangelium zjevně adresoval Nežidům, především Římanům, a mluví v něm o Ježíšovi jako o Božím Synu, který dělá zázraky a intenzivně se věnuje kazatelské činnosti. Klade důraz spíš na Ježíšovy skutky než na to, co učil. Když budeme tomuto evangeliu věnovat pozornost, posílí se tím naše víra v Mesiáše a povzbudí nás to, abychom v křesťanské službě horlivě oznamovali Boží poselství. (Hebr. 4:12)
ROZSÁHLÁ SLUŽBA V GALILEJI
V úvodu svého evangelia Marek popisuje v pouhých 14 verších činnost Jana Křtitele a také to, jak Ježíš strávil 40 dnů v pustině. Pak začíná vyprávět o Ježíšově službě v Galileji. Opakovaně používá výrazy „ihned“, „hned“ nebo „okamžitě“, a díky tomu má zpráva o těchto událostech spád. (Mar. 1:10, 12)
V průběhu necelých tří let Ježíš podnikl tři kazatelské cesty po Galileji. Marek zaznamenává události většinou v chronologickém pořadí. Vynechává Kázání na hoře a mnoho Ježíšových delších proslovů.
Odpovědi na biblické otázky:
1:15 — Pro co se naplnil „ustanovený čas“? Ježíš oznamoval, že se naplnil ustanovený čas pro to, aby začal vykonávat svou službu. Boží Království se přiblížilo, protože Ježíš byl přítomen jako jeho budoucí Král. Upřímní lidé mohli na jeho kázání reagovat a jednat tak, aby získali Boží schválení.
1:44; 3:12; 7:36 — Proč Ježíš nechtěl, aby se veřejně oznamovalo, že dělá zázraky? Ježíš si nepřál, aby si na něj lidé vytvořili názor na základě nějakých senzačních nebo možná překroucených zpráv, ale chtěl, aby se sami přesvědčili, že je Kristus, a podle toho se zachovali. (Iz. 42:1–4; Mat. 8:4; 9:30; 12:15–21; 16:20; Luk. 5:14) Jinak tomu však bylo v případě muže z krajiny Gerasenských, ze kterého Ježíš vyhnal démony. Ježíš mu řekl, aby šel domů a vyprávěl svým příbuzným, co se stalo. Místní lidé na Ježíše naléhali, aby odešel, a tak bylo málo pravděpodobné, že se s nimi ještě někdy setká. Tím, že v té krajině onen muž zůstal a o celé události vyprávěl, mohl uvést na pravou míru případné negativní zprávy o ztrátě vepřů. (Mar. 5:1–20; Luk. 8:26–39)
2:28 — Proč je Ježíš nazván ‚Pánem sabatu‘? „Zákon má . . . stín budoucích dobrých věcí,“ napsal apoštol Pavel. (Hebr. 10:1) V Zákoně bylo uvedeno, že po šesti pracovních dnech následuje sabat, a právě v tento den Ježíš častokrát uzdravoval. Tím byl předstíněn pokojný odpočinek a další požehnání, ze kterých se lidé budou těšit, až Satanova tyranská nadvláda bude nahrazena Kristovým Tisíciletým panstvím. Proto je Král Božího Království také „Pánem sabatu“. (Mat. 12:8; Luk. 6:5)
3:5; 7:34; 8:12 — Odkud mohl Marek vědět, jak se Ježíš v různých situacích cítil? Marek nepatřil mezi 12 apoštolů ani nebyl Ježíšovým přítelem. Podle dávné tradice Marek získal většinu informací od svého blízkého společníka, apoštola Petra. (1. Petra 5:13)
6:51, 52 — Jaký byl „význam chlebů“, který učedníci nepochopili? Ježíš nasytil pouhými pěti chleby a dvěma rybami 5 000 mužů a také blíže neurčený počet žen a dětí. „Význam chlebů“, který měli učedníci na základě této události pochopit, spočíval v tom, že Ježíš byl Jehovou Bohem zmocněn, aby dělal zázraky. (Mar. 6:41–44) Kdyby chápali, jak obrovská byla moc, kterou Ježíš dostal, nebyli by tak ohromeni, když o pár hodin později zázračně chodil po vodě.
8:22–26 — Proč Ježíš slepému muži vrátil zrak postupně? Ježíš to udělal možná proto, že k němu chtěl být ohleduplný. Když se tomuto muži, který byl dlouhá léta navyklý na tmu, vracel zrak postupně, mohly se jeho oči přizpůsobit slunečnímu světlu.
Poučení pro nás:
2:18; 7:11; 12:18; 13:3. Marek podává vysvětlení k určitým zvykům, výrazům, naukám a místům, které by mohly být pro nežidovské čtenáře neznámé. Ukazuje, že farizeové se ‚postí‘, že korban je „dar zasvěcený Bohu“, že saduceové „říkají, že není vzkříšení“ a že chrám je „na dohled“ od ‚Olivové hory‘. Vynechává rodokmen Mesiáše, protože ten by zajímal spíše Židy. Marek nám tedy dává dobrý příklad v tom, že bychom měli brát v úvahu, z jakého prostředí naši posluchači pocházejí. To platí, ať jsme v kazatelské službě nebo máme proslov na sborovém shromáždění.
3:21. Příbuzní Ježíše v něj neprojevovali víru. Proto se Ježíš dokáže vžít do pocitů těch, kdo kvůli své víře zakoušejí odpor nebo posměch od nevěřících členů rodiny.
3:31–35. Při svém křtu se Ježíš stal Božím duchovním Synem. Jeho matkou byl „Jeruzalém nahoře“. (Gal. 4:26) Od té doby byli Ježíšovi jeho učedníci bližší a dražší než jeho vlastní rodina. Poznáváme z toho, že bychom na první místo ve svém životě měli dávat duchovní zájmy. (Mat. 12:46–50; Luk. 8:19–21)
8:32–34. Nemístné vybídky k tomu, abychom k sobě byli ohleduplní a šetřili se, bychom měli rychle rozpoznat a odmítnout. Kristův následovník musí být připraven ‚zapřít sám sebe‘ a zříci se sobeckých tužeb a ambicí. Musí být ochotný ‚zvednout svůj mučednický kůl‘, tedy v případě nutnosti trpět neboli snášet ostouzení či pronásledování, nebo kvůli své víře dokonce zemřít. Musí také ‚neustále následovat‘ Ježíše, a to tak, že se v životě řídí jeho příkladem. Jakožto křesťané musíme být obětaví, jako byl i Kristus Ježíš. (Mat. 16:21–25; Luk. 9:22, 23)
9:24. Neměli bychom se stydět mluvit s druhými o své víře ani bychom se neměli stydět modlit o více víry. (Luk. 17:5)
POSLEDNÍ MĚSÍC
Koncem roku 32 n. l. Ježíš přišel na „pomezí Judeje a za Jordán“ a opět se k němu shromáždily zástupy. (Mar. 10:1) Když v té oblasti dokončil svou kazatelskou službu, odešel do Jeruzaléma.
Dne 8. nisanu byl Ježíš v Betanii. Zatímco spočíval u jídla, přišla žena a vylila mu na hlavu vonný olej. Události od Ježíšova triumfálního příjezdu do Jeruzaléma až po jeho vzkříšení jsou řazeny chronologicky.
Odpovědi na biblické otázky:
10:17, 18 — Proč Ježíš usměrnil jistého muže, který ho oslovil „Dobrý Učiteli“? Tím, že Ježíš tento lichotivý titul odmítl, přisoudil slávu Jehovovi a ukázal, že zdrojem všech dobrých věcí je pravý Bůh. Ježíš navíc upozornil na hlubokou pravdu, že pouze Stvořitel všech věcí, Jehova Bůh, má právo stanovit měřítka toho, co je dobré a co špatné. (Mat. 19:16, 17; Luk. 18:18, 19)
14:25 — Ježíš svým věrným apoštolům řekl: „Rozhodně nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ Co tím myslel? Ježíš tím nechtěl říci, že v nebi existuje doslovné víno. Jelikož víno je v Bibli někdy symbolem radování, poukazoval na radost, kterou bude mít, až bude v Království společně se svými vzkříšenými následovníky. (Žalm 104:15; Mat. 26:29)
14:51, 52 — Kdo byl tím mladým mužem, který „utekl nahý“? O této události se zmiňuje pouze Marek, a proto můžeme dojít k závěru, že psal sám o sobě.
15:34 — Ukazují slova „můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil“, že Ježíšovi chyběla víra? Ne. I když nevíme jistě, proč to Ježíš řekl, jeho slova možná naznačují, že si uvědomil, že Jehova mu odňal svou ochranu, aby mohla být jeho ryzost plně vyzkoušena. Mohl to také říci proto, aby se na něm splnila slova ze Žalmu 22:1. (Mat. 27:46)
Poučení pro nás:
10:6–9. Bůh si přeje, aby manžel a manželka zůstali spolu. Neměli by proto ukvapeně usilovat o rozvod, ale měli by se snažit uplatňovat biblické zásady, aby vyřešili problémy, které snad v jejich manželství vyvstaly. (Mat. 19:4–6)
12:41–44. Z příkladu chudé vdovy se můžeme naučit, že bychom měli nesobecky podporovat pravé uctívání.
[Obrázek na straně 29]
Proč Ježíš tomuto muži řekl, aby svým příbuzným pověděl o všem, co se stalo?