Kdo je Syn člověka?

Ježíš přichází s učedníky do Betsaidy. Tam k němu lidé přivedou slepého muže a poprosí Ježíše, aby se ho dotkl a uzdravil ho.

Ježíš vezme slepce za ruku a odvede ho pryč z vesnice. Potom mu plivne na oči a zeptá se ho: „Vidíš něco?“ Muž odpovídá: „Vidím lidi, ale vypadají jako stromy, které chodí.“ (Marek 8:23, 24) Ježíš mu položí ruce na oči a vrátí mu zrak. Muž teď vidí naprosto zřetelně. Ježíš ho posílá domů a říká mu, aby nechodil do vesnice.

Pak Ježíš s učedníky zamíří na sever, na území Filipovy Cesareje. Čeká je stoupání dlouhé asi 40 kilometrů. Městečko leží v nadmořské výšce přibližně 350 metrů a na severovýchod od něj se tyčí zasněžený vrcholek hory Hermon. Cesta jim může trvat pár dní.

V jednu chvíli Ježíš poodejde, aby se mohl o samotě modlit. Do jeho smrti zbývá jenom asi devět nebo deset měsíců a Ježíš má starost o své učedníky. Mnozí ho nedávno přestali následovat a jiní jsou zřejmě zmatení nebo zklamaní. Možná si říkají, proč lidi nenechal, aby ho udělali králem, nebo proč nepředvede nějaké znamení, kterým by nade vši pochybnost prokázal, kdo doopravdy je.

Když na místo, kde se Ježíš modlí, přijdou učedníci, zeptá se jich: „Co říkají lidé, kdo je Syn člověka?“ Odpovídají: „Někteří říkají, že Jan Křtitel, jiní Elijáš a ještě jiní Jeremjáš nebo jeden z proroků.“ Lidé si myslí, že Ježíš by ve skutečnosti mohl být některý z těchto mužů, který vstal z mrtvých. Ježíš chce slyšet názor učedníků, a tak se ptá: „Co si myslíte vy? Kdo jsem?“ Petr okamžitě odpovídá: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ (Matouš 16:13–16)

Ježíš říká, že Petr může být šťastný, že mu to Bůh odhalil, a dodává: „Ty jsi Petr a na této skále vybuduji svůj sbor a brány hrobu ho nepřemůžou.“ Ježíš tím myslí, že on sám vybuduje sbor, a že dokonce ani hrob nedokáže jeho členy trvale držet v zajetí, pokud budou během svého života na zemi věrní. Slibuje Petrovi: „Dám ti klíče od nebeského království.“ (Matouš 16:18, 19)

Ježíš tím nechce říct, že Petr bude nejdůležitějším apoštolem, ani z něho nedělá základ sboru. Tou skálou, na které bude vybudován sbor, je Ježíš. (1. Korinťanům 3:11; Efezanům 2:20) Petr má ale dostat tři klíče. Bude mít výjimečnou příležitost otevřít různým skupinám lidí cestu do nebeského království.

První klíč Petr použije o Letnicích roku 33 n. l., kdy ukáže kajícným Židům a proselytům, co musejí dělat, aby byli zachráněni. Druhý použije, aby umožnil vstup do Božího království Samaritánům. A v roce 36 n. l. použije třetí klíč, když dá stejnou možnost i neobřezaným lidem z jiných národů. Prvními budou Kornélius, jeho příbuzní a přátelé. (Skutky 2:37, 38; 8:14–17; 10:44–48)

Během tohoto rozhovoru Ježíš říká, že ho v Jeruzalémě brzo čeká utrpení a smrt. Apoštoly to znepokojí. Petr nechápe, že Ježíš má být vzkříšený k životu v nebi, a tak si ho bere stranou a napomíná ho: „Buď k sobě laskavý, Pane, to se ti určitě nestane.“ Ale Ježíš se k Petrovi obrací zády a odpovídá: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi pro mě překážkou, protože tvůj způsob myšlení není Boží, ale lidský.“ (Matouš 16:22, 23)

Ježíš si teď k sobě zavolá kromě apoštolů i další lidi a vysvětluje, že nebude jednoduché být jeho následovníkem. Říká: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl a následuje mě. Kdo si chce zachránit život, přijde o něj, ale kdo přichází o život kvůli mně a dobré zprávě, ten si ho zachrání.“ (Marek 8:34, 35)

Je vidět, že když chce někdo mít Ježíšovo schválení, musí být odvážný a obětavý. Ježíš říká: „Kdo se totiž stydí za mě a za má slova v této nevěrné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ (Marek 8:38) Při svém příchodu Ježíš „odplatí každému podle jeho chování“. (Matouš 16:27)