Není symbolem věčného mučení. Ježíš Kristus spojoval oheň s gehennou (Mt 5:22; 18:9; Mr 9:47, 48) stejně jako učedník Jakub — kromě Matouše, Marka a Lukáše to byl jediný pisatel Bible, který toto slovo použil. (Jk 3:6) Někteří komentátoři se snaží spojovat tuto ohnivou charakteristiku gehenny se spalováním lidských obětí, které se provádělo před Josijášovou vládou, a na tom zakládají názor, že Ježíš použil gehennu jako symbol věčného mučení. Avšak Jehova Bůh vyjádřil, že jsou mu takové praktiky odporné. Řekl, že je to ‚něco, co nepřikázal a co mu nevyvstalo v srdci‘ (Jer 7:31; 32:35), a proto se zdá velmi nepravděpodobné, že by Boží Syn při rozhovoru o božském soudu učinil tyto modlářské praktiky základem pro symbolický význam gehenny. Stojí za pozornost, že Bůh prorocky prohlásil, že údolí Hinnom bude sloužit jako hromadná skládka mrtvých těl, a ne jako místo, kde se budou mučit živé oběti. (Jer 7:32, 33; 19:2, 6, 7, 10, 11) A tak „nížina mrtvol a tučného popela“ u Jeremjáše 31:40 se všeobecně přijímá jako označení údolí Hinnom. „Brána hromad popela“ se zjevně otevírala do vých. konce údolí v místě, kde se údolí Hinnom stýká se strží Kidron. (Ne 3:13, 14) Zdá se zřejmé, že ‚mrtvoly‘ a ‚tučný popel‘ se nevztahují na lidské oběti, které se obětovaly za Achaza a Manasseho, protože modláři bezpochyby považovali těla takto obětovaných lidí za „posvátná“ a nenechali je ležet v údolí.

Biblické doklady o gehenně tedy v podstatě odpovídají tradičnímu názoru rabínských a jiných pramenů. Tím názorem je to, že údolí Hinnom se používalo jako skládka odpadků z Jeruzaléma. (U Mt 5:30, Ph, je výraz geʹen·na přeložen jako „hromada odpadků“.) O pojmu „Gehinnom“ podává židovský komentátor David Kimhi (1160–1235?) v komentáři k Žalmu 27:13 tuto historickou informaci: „A je to místo v zemi přiléhající k Jeruzalému a je to odporné místo a házejí tam nečisté věci a mrtvoly. Také tam byl neustálý oheň, aby spaloval nečisté věci a kosti mrtvol. Proto je soud nad ničemnými obrazně nazýván Gehinnom.“

Když Ježíš popisoval gehennu jako místo, „kde jejich larva neumírá a oheň nehasne“ (Mr 9:47, 48), zjevně narážel na Izajáše 66:24. To, že ten symbolický obraz není obrazem mučení, nýbrž úplného zničení, je zřejmé z toho, že Izajášova slova se netýkala osob, které byly naživu, ale ‚mrtvol lidí, kteří přestupovali‘ proti Bohu. Pokud údolí Hinnom bylo místem, kam se vyhazoval odpad a mrtvoly — a tomu dostupné doklady nasvědčují —, snad jediným vhodným prostředkem, který takový odpad likvidoval, byl oheň, možná ještě podpořený sírou. (Srovnej Iz 30:33.) Kam oheň nedosáhl, tam se množili červi neboli larvy a strávili všechno, co nezničil oheň. Na základě toho by Ježíšova slova znamenala, že ničivý účinek Božího nepříznivého rozsudku neustane, dokud zničení nebude úplné.