Ježíšův poslední den v chrámu

Ježíš je stále v chrámu a dál odhaluje pokrytectví znalců Zákona a farizeů. To, že jsou pokrytci, jim říká naprosto otevřeně. Pak k nim mluví obrazně: „Čistíte pohár a mísu zvenčí, ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nestřídmosti. Slepý farizee, vyčisti nejdřív vnitřek poháru a mísy a pak budou čisté i zvenčí.“ (Matouš 23:25, 26) Farizeové se úzkostlivě starají o to, aby se obřadně neznečistili a aby dobře vypadali, ale zanedbávají své vnitřní já a nečistí své obrazné srdce.

Jejich pokrytectví se podle Ježíše projevuje také tím, že staví hrobky prorokům a zdobí je, ale přitom jsou „synové těch, kdo vraždili proroky“. (Matouš 23:31) To se zračí v jejich snaze zabít Ježíše. (Jan 5:18; 7:1, 25)

Ježíš pak zmiňuje, co tyto náboženské vůdce čeká, pokud nebudou činit pokání: „Hadi, potomci zmijí, jak uprchnete před uvržením do gehenny?“ (Matouš 23:33) „Gehenna“ znamená „údolí Hinnom“. V tomto údolí za Jeruzalémem se spalují odpadky a je živým obrazem nenávratného zničení, ke kterému směřují morálně zkažení znalci Zákona a farizeové.

Ježíš vyšle své učedníky jako „proroky, moudré muže a učitele“, aby ho zastupovali. Jak se k nim budou druzí chovat? Ježíš náboženským vůdcům říká: „Některé z nich zabijete a pověsíte na kůl a některé budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat z města do města. A tak na vás padne vina za krev všech bezúhonných, která byla prolita na zemi, od krve bezúhonného Ábela po krev... Zecharjáše, kterého jste zavraždili.“ Ježíš varuje: „Ujišťuji vás, že za všechnu tu vinu zaplatí tato generace.“ (Matouš 23:34–36) To se stane v roce 70 n. l., kdy římská vojska zničí Jeruzalém a statisíce Židů přijdou o život.

Ježíše trápí, co hrozného Židy čeká. Smutně říká: „Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni. Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje kuřátka pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:37, 38) Lidé, kteří Ježíše slyší, nejspíš přemýšlí, o jakém „domu“ to mluví. Mohl by mít na mysli majestátní chrám tady v Jeruzalémě, o kterém jsou přesvědčení, že ho Bůh chrání?

Pak Ježíš dodává: „Říkám vám..., že odteď mě už rozhodně neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově jménu!‘“ (Matouš 23:39) Cituje prorocká slova ze Žalmu 118:26: „Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově jménu. Žehnáme vám z Jehovova domu.“ Je vidět, že lidé tato slova v budoucnu řeknou, ale nebude to v tomto doslovném chrámu, protože ten bude zničený.

Ježíš se teď přesouvá do části chrámu, kde jsou pokladnice na příspěvky. Lidé do nich můžou malými otvory nahoře vhazovat peníze. Ježíš pozoruje, jak k nim přicházejí různí Židé se svými dary, a vidí, že bohatí tam vhazují značné částky. Pak ale zpozoruje chudou vdovu, která dovnitř vhodí „dvě drobné mince velmi malé hodnoty“. (Marek 12:41, 42) Ježíš nepochybně ví, že Bůh má z jejího daru velkou radost.

Zavolá učedníky a povídá jim: „Řeknu vám pravdu, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhodili peníze do pokladnic.“ Jak to? Vysvětluje: „Všichni totiž dali ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“ (Marek 12:43, 44) Ta vdova přemýšlí a jedná úplně jinak než náboženští vůdci!

Během odpoledne 11. nisanu Ježíš naposledy odchází z chrámu. Jeden z jeho učedníků obdivně říká: „Učiteli, podívej se na ty krásné kameny a budovy!“ (Marek 13:1) Je pravda, že některé kameny v chrámových zdech jsou obrovské, což přispívá k tomu, že celý chrám působí mohutně a nezničitelně. Může se tedy zdát zvláštní, že Ježíš odpovídá: „Vidíš ty velké budovy? Nezůstane tady kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“ (Marek 13:2)

Ježíš a apoštolové potom přejdou přes údolí Kidron a vystoupají na Olivovou horu. V jednu chvíli je Ježíš sám se čtyřmi apoštoly – Petrem, Ondřejem, Jakubem a Janem. Jsou na místě, odkud mají dobrý výhled na velkolepý chrámový areál.