Křesťanští svědkové se zastávají Boží svrchovanosti
‚Měli byste široko daleko oznamovat znamenitosti toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.‘ (1. PETRA 2:9)
1. Jaké působivé svědectví o Jehovovi bylo vydáno v předkřesťanské době?
V PŘEDKŘESŤANSKÝCH dobách dlouhá řada svědků odvážně vydávala svědectví o tom, že Jehova je jediný pravý Bůh. (Hebrejcům 11:4–12:1) Měli pevnou víru, nebojácně zachovávali Jehovovy zákony a odmítali dopustit se kompromisu v záležitostech souvisejících s uctíváním Boha. Vydali mocné svědectví o Jehovově univerzální svrchovanosti. (Žalm 18:21–23; 47:1, 2)
2. a) Kdo je Jehovův největší Svědek? b) Kdo se stal Jehovovým svědkem místo izraelského národa? Jak to víme?
2 Posledním a největším předkřesťanským svědkem byl Jan Křtitel. (Matouš 11:11) Měl tu výsadu, že mohl oznamovat příchod toho Vyvoleného a představit lidem Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. (Jan 1:29–34) Ježíš je Jehovův největší Svědek, je „věrný a pravý svědek“. (Zjevení 3:14) Jelikož doslovný Izrael Ježíše zavrhl, Jehova zavrhl tento národ a svým svědkem ustanovil nový národ, duchovní ‚Boží Izrael‘. (Izajáš 42:8–12; Jan 1:11, 12; Galaťanům 6:16) Petr citoval jedno proroctví o Izraeli a ukázal, že se týká ‚Božího Izraele‘, křesťanského sboru: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9; 2. Mojžíšova 19:5, 6; Izajáš 43:21; 60:2)
3. Co je hlavní odpovědností Božího Izraele a „velkého zástupu“?
3 Petrova slova ukazují, že hlavní odpovědností Božího Izraele je veřejně vydávat svědectví o Jehovově slávě. V našich dnech se k tomuto duchovnímu národu připojil „velký zástup“ svědků, kteří také veřejně oslavují Boha. Volají silným hlasem, aby to všichni slyšeli: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (Zjevení 7:9, 10; Izajáš 60:8–10) Jak mohou Boží Izrael i jeho společníci zdárně dovršit své svědecké dílo? Svou vírou a poslušností.
Falešní svědkové
4. Proč byli Židé za Ježíšových dnů falešnými svědky?
4 Mít víru a být poslušný znamená také žít podle Božích zásad. Jak důležité to je, můžeme vidět z toho, co řekl Ježíš o židovských náboženských vůdcích své doby. Tito lidé „se posadili na Mojžíšově místě“ jako učitelé Zákona. Dokonce posílali do zahraničí misionáře, aby obraceli nevěřící na víru. Avšak Ježíš jim řekl: „Cestujete přes moře a po suché zemi, abyste učinili jednoho proselytu, a když se jím stane, uděláte z něho poddaného gehenny dvakrát víc než sami ze sebe.“ Tito pobožnůstkáři byli falešnými svědky — byli arogantní, pokrytečtí a bez lásky. (Matouš 23:1–12, 15) Při jedné příležitosti řekl Ježíš několika Židům: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce.“ Proč řekl takovou věc příslušníkům Božího vyvoleného národa? Protože nechtěli věnovat pozornost slovům Jehovova největšího Svědka. (Jan 8:41, 44, 47)
5. Jak víme, že křesťanstvo vydává o Bohu falešné svědectví?
5 Během staletí, jež následovala po Ježíšově době, to bylo podobné v případě stamilionů členů křesťanstva, kteří tvrdili, že jsou Ježíšovými učedníky. Neplnili však Boží vůli, a proto je Ježíš za své učedníky neuznává. (Matouš 7:21–23; 1. Korinťanům 13:1–3) Křesťanstvo již dlouho posílá do zahraničí misionáře, z nichž mnozí jsou bezpochyby upřímní lidé. Vyučují však lidi, že se má uctívat trojjediný Bůh, jenž hříšníky pálí v pekelném ohni, a většina lidí, které získali pro svou víru, se proto prakticky neprojevuje jako křesťané. Úrodným polem pro římskokatolické misionáře byla například africká země Rwanda. A přesto se rwandští katolíci horlivě zapojili do nedávných etnických bojů, k nimž v té zemi došlo. Ovoce, které se v tomto misionářském poli urodilo, svědčí o tom, že tam křesťanstvo nevydalo pravé křesťanské svědectví. (Matouš 7:15–20)
Žít podle Božích zásad
6. Proč je správné chování životně důležitou součástí vydávání svědectví?
6 Nesprávné chování lidí, kteří tvrdí, že jsou křesťané, uvádí pohanu na ‚cestu pravdy‘. (2. Petra 2:2) Pravý křesťan žije podle Božích zásad. Nekrade, nelže, nepodvádí a nedopouští se nemravnosti. (Římanům 2:22) Rozhodně by nezavraždil svého bližního. Křesťanští manželé láskyplně vedou své rodiny. Manželky se tomuto vedení uctivě podřizují. Rodiče vychovávají své děti a připravují je na to, aby z nich v dospělosti byli zodpovědní křesťané. (Efezanům 5:21–6:4) Jistě, všichni jsme nedokonalí, a děláme chyby. Ale skutečný křesťan má úctu k biblickým zásadám a opravdově se je snaží uplatňovat. Druzí lidé si toho mohou všimnout a je to pro ně vynikajícím svědectvím. Někdy se stává, že ti, kdo dříve odporovali pravdě, jsou pro pravdu získáni, když sledují, jak se některý křesťan správně chová. (1. Petra 2:12, 15; 3:1)
7. Do jaké míry je důležité, aby křesťané jeden druhého milovali?
7 Ježíš ukázal na jednu důležitou stránku křesťanského chování, když řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Satanův svět se vyznačuje „nespravedlností, ničemností, chtivostí, špatností“, tím, že lidé jsou „plní závisti“, dále se vyznačuje ‚vraždami, rozepřemi, klamem, zlomyslnou povahou lidí, našeptáváním, ostouzením, nenávistí k Bohu, nestoudností, domýšlivostí, sebejistotou, vymýšlením škodlivých věcí a neposlušností vůči rodičům‘. (Římanům 1:29, 30) V takovém prostředí je celosvětová organizace, která se vyznačuje láskou, mocným dokladem působení Božího ducha — je to působivé svědectví. Takovou organizaci tvoří svědkové Jehovovi. (1. Petra 2:17)
Svědkové jsou badateli Bible
8., 9. a) Jak byl žalmista posílen studiem Božího Zákona a rozjímáním o něm? b) Jak nás studium Bible a rozjímání posílí, abychom i nadále vydávali svědectví?
8 Má-li křesťan úspěšně vydávat dobré svědectví, musí znát a milovat Jehovovy spravedlivé zásady a opravdově nenávidět zkaženost světa. (Žalm 97:10) Svět se vemlouvavě snaží prosazovat své názory. Odolat jeho duchu je proto obtížné. (Efezanům 2:1–3; 1. Jana 2:15, 16) Co nám může pomoci, abychom si zachovali správný myšlenkový postoj? Pravidelné a smysluplné studium Bible. Pisatel 119. žalmu mnohokrát opakoval, že miluje Jehovův Zákon. Četl jej a neustále, „po celý den“, o něm rozjímal. (Žalm 119:92, 93, 97–105) Díky tomu mohl napsat: „Faleš jsem nenáviděl a opravdu k ní mám stále odpor. Zamiloval jsem si tvůj zákon.“ Jeho hluboká láska k Zákonu ho nutila jednat. Říká: „Sedmkrát za den jsem tě chválil kvůli tvým spravedlivým soudcovským rozhodnutím.“ (Žalm 119:163, 164)
9 Pravidelné studium Božího slova a rozjímání o něm zapůsobí i na naše srdce a podnítí nás k tomu, abychom často, dokonce „sedmkrát za den“, Jehovu ‚chválili‘ — abychom o něm vydávali svědectví. (Římanům 10:10) V souladu s tím pisatel 1. žalmu říká, že člověk, který pravidelně rozjímá o Jehovových slovech, „jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří“. (Žalm 1:3) Také apoštol Pavel poukázal na moc Božího slova, když napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (2. Timoteovi 3:16, 17)
10. Co je o Jehovově lidu zřejmé v těchto posledních dnech?
10 Prudký růst v počtu pravých Božích ctitelů v našem dvacátém století svědčí o tom, že Jehova jim žehná. Je zcela nepochybné, že tito novodobí svědkové zastávající se Boží svrchovanosti si jakožto skupina vypěstovali v srdci lásku k Jehovovu zákonu. Stejně jako žalmista chtějí i oni poslouchat Boží zákon a „dnem i nocí“ věrně vydávat svědectví o Jehovově slávě. (Zjevení 7:15)
Jehovovy mocné skutky
11., 12. Čeho bylo dosaženo prostřednictvím zázraků, které dělali Ježíš a jeho následovníci?
11 V prvním století svatý duch zmocnil věrné křesťanské svědky, aby dělali zázraky, které byly pádným důkazem toho, že jejich svědectví je pravdivé. Když byl Jan Křtitel ve vězení, poslal učedníky, aby se Ježíše zeptali: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“ Ježíš neřekl ani ano, ani ne. Řekl však: „Odejděte a podejte Janovi zprávu o tom, co slyšíte a vidíte: Slepí opět vidí a chromí se procházejí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší a mrtví jsou probouzeni a chudým se oznamuje dobrá zpráva; a šťastný je ten, kdo ve mně nenachází příčinu ke klopýtání.“ (Matouš 11:3–6) Tyto mocné skutky sloužily Janovi jako svědectví, že Ježíš je skutečně „ten Přicházející“. (Skutky 2:22)
12 Podobné to bylo, když někteří Ježíšovi následovníci uzdravovali nemocné, a dokonce křísili mrtvé. (Skutky 5:15, 16; 20:9–12) Tyto zázraky byly jakoby svědectvím od samotného Boha v jejich prospěch. (Hebrejcům 2:4) A takové skutky byly projevem Jehovovy všemohoucí síly. Je například pravda, že Satan, „panovník světa“, má možnosti, jak člověku způsobit smrt. (Jan 14:30; Hebrejcům 2:14) Když však Petr vzkřísil z mrtvých věrnou Dorkas, mohl to udělat jedině z Jehovovy moci, jelikož pouze Bůh může člověku vrátit život. (Žalm 16:10; 36:9; Skutky 2:25–27; 9:36–43)
13. a) Jak biblické zázraky dodnes svědčí o Jehovově moci? b) Proč hraje splňování proroctví klíčovou roli v dokazování Jehovova božství?
13 Dnes již k takovým zázračným skutkům nedochází. Jejich účel byl splněn. (1. Korinťanům 13:8) Přesto o nich stále máme v Bibli záznam potvrzený mnoha očitými svědky. Když dnes křesťané upozorňují lidi na tyto historické zprávy, ty zázračné skutky stále účinně svědčí o Jehovově moci. (1. Korinťanům 15:3–6) A Jehova navíc v Izajášově době poukázal na to, že výrazným důkazem toho, že je pravým Bohem, jsou přesná proroctví. (Izajáš 46:8–11) Dnes se plní mnoho božsky inspirovaných biblických proroctví — řada z nich se plní na křesťanském sboru. (Izajáš 60:8–10; Daniel 12:6–12; Malachiáš 3:17, 18; Matouš 24:9; Zjevení 11:1–13) Splněním těchto proroctví je jednoznačně potvrzeno, že žijeme v „posledních dnech“, ale především je tím ospravedlněn Jehova jakožto jediný pravý Bůh. (2. Timoteovi 3:1)
14. Proč jsou novodobé dějiny svědků Jehovových mocným svědectvím o tom, že Jehova je Svrchovaný Pán?
14 Jehova však pro svůj lid stále dělá veliké, podivuhodné věci. Pod vedením Jehovova ducha svítí na biblickou pravdu stále více světla. (Žalm 86:10; Zjevení 4:5, 6) Z celého světa přicházejí zprávy o vynikajícím růstu díla, a to je doklad, že Jehova toto dílo ‚urychluje ve svůj čas‘. (Izajáš 60:22) Díky posilující podpoře svatého ducha mohl Jehovův lid zůstat statečný a vytrvalý, když v těchto posledních dnech v jedné zemi za druhou propukalo kruté pronásledování. (Žalm 18:1, 2, 17, 18; 2. Korinťanům 1:8–10) Ano, novodobé dějiny svědků Jehovových jsou samy o sobě mocným svědectvím o tom, že Jehova je Svrchovaný Pán. (Zecharjáš 4:6)
Má být kázána dobrá zpráva
15. Jaké rozsáhlé svědectví mělo být vydáno prostřednictvím křesťanského sboru?
15 Jehova určil Izrael k tomu, aby byl jeho svědkem pro národy. (Izajáš 43:10) Avšak pouze několik Izraelitů dostalo tento příkaz kázat Neizraelitům, a to obvykle kvůli tomu, aby jim oznámili Jehovovy rozsudky. (Jeremjáš 1:5; Jonáš 1:1, 2) Proroctví Hebrejských písem nicméně ukazují, že Jehova jednoho dne ve velkém měřítku obrátí svou pozornost na národy; a on to již prostřednictvím duchovního Božího Izraele udělal. (Izajáš 2:2–4; 62:2) Dříve než vystoupil do nebe, Ježíš svým následovníkům přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19) Zatímco Ježíš se soustředil na ‚ztracené ovce izraelského domu‘, jeho následovníci byli posláni ke ‚všem národům‘, a dokonce „do nejvzdálenější končiny země“. (Matouš 15:24; Skutky 1:8) Celé lidstvo mělo slyšet křesťanské svědectví.
16. Jaké pověření splnil křesťanský sbor v prvním století a v jakém rozsahu to udělal?
16 Pavel ukázal, že tomu dobře rozumí. Kolem roku 61 n. l. mohl říci, že dobrá zpráva „přináší ovoce a vzrůstá na celém světě“. Kázání dobré zprávy nebylo omezeno jen na jeden národ nebo na jednu sektu, jako například na tu, která se zabývala ‚uctíváním andělů‘. Dobrá zpráva byla naopak „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:6, 23; 2:13, 14, 16–18) Tak Boží Izrael v prvním století splnil své pověření ‚široko daleko oznamovat znamenitosti toho, který ho povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘.
17. Jak se ve velkém měřítku nadále splňují slova Matouše 24:14?
17 Kazatelské dílo v prvním století však bylo pouhou předzvěstí toho, čeho mělo být dosaženo v posledních dnech. Když Ježíš mluvil o budoucnosti, a zvláště o naší době, řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14; Marek 13:10) Splnilo se toto proroctví? Nesporně ano. Od dob malých počátků tohoto kazatelského díla v roce 1919 se nyní dobrá zpráva káže více než ve 230 zemích. Toto svědectví slyší lidé žijící v ledových polárních končinách i v parných tropech. Dobrá zpráva se káže na velkých kontinentech, a jsou navštěvovány i vzdálené ostrovy, aby si jejich obyvatelé mohli vyslechnout svědectví. Dobrá zpráva se nadále káže dokonce i při velkých sociálních otřesech, jakým je například válka v Bosně a Hercegovině. Stejně jako v prvním století, i dnes toto svědecké dílo nese „na celém světě“ své ovoce. Dobrá zpráva se veřejně oznamuje „v celém stvoření, jež je pod nebem“. S jakým výsledkem? Nejdříve byli „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“ shromážděni zbývající členové Božího Izraele. Potom začaly být ze „všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ shromažďovány miliony členů „velkého zástupu“. (Zjevení 5:9; 7:9) Slova Matouše 24:14 se dodnes splňují ve velkém měřítku.
18. Co patří k výsledkům celosvětového kázání dobré zprávy?
18 Celosvětové kázání dobré zprávy je jedním z důkazů, že Ježíš je již přítomen v královské moci. (Matouš 24:3) Toto kázání je také hlavním prostředkem ke sklízení ‚úrody země‘, protože vede lidi k jejich jediné pravé naději, k Jehovovu Království. (Zjevení 14:15, 16) Na kázání dobré zprávy se podílejí pouze skuteční křesťané, a tak toto důležité dílo napomáhá tomu, aby bylo možné odlišit pravé křesťany od falešných. (Malachiáš 3:18) Tímto způsobem vede kázání dobré zprávy k záchraně lidí, kteří káží, i lidí, kteří na toto kázání reagují kladně. (1. Timoteovi 4:16) Co je však nejdůležitější, kázání dobré zprávy přináší chválu a čest Jehovovi Bohu, tomu, který dal k tomuto kázání příkaz, tomu, který podporuje lidi, jež toto dílo vykonávají, a který působí, aby kázání přinášelo své ovoce. (2. Korinťanům 4:7)
19. K jakému rozhodnutí jsou všichni křesťané povzbuzování s nástupem nového služebního roku?
19 Není divu, že apoštol Pavel byl podnícen, aby řekl: „Běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ (1. Korinťanům 9:16) Stejný pocit mají křesťané i dnes. Je vznešenou výsadou a velmi odpovědným úkolem být ‚Božími spolupracovníky‘ a rozlévat světlo pravdy v tomto ztemnělém světě. (1. Korinťanům 3:9; Izajáš 60:2, 3) Toto dílo, které mělo své malé počátky v roce 1919, se nyní rozmáhá ohromujícím způsobem. Skoro pět milionů křesťanů vydává svědectví o Boží svrchovanosti a ročně tráví více než miliardu hodin tím, že přinášejí druhým lidem poselství o záchraně. Jak radostné je mít podíl na tomto díle, jímž je posvěcováno Jehovovo jméno! Buďme s nástupem služebního roku 1996 rozhodnuti, že své tempo ve službě pro Jehovu nesnížíme. Budeme naopak více než kdy dříve dbát Pavlových slov Timoteovi: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž.“ (2. Timoteovi 4:2) Přitom se budeme z celého srdce modlit, aby Jehova i nadále žehnal našemu úsilí.
Vzpomínáš si?
◻ Kdo se místo Izraele stal Jehovovým „svědkem“ pro národy?
◻ Jak křesťanské chování přispívá k vydávání svědectví?
◻ Proč je studium Bible a rozjímání o ní pro křesťanského svědka nezbytné?
◻ Proč jsou novodobé dějiny svědků Jehovových dokladem toho, že Jehova je pravý Bůh?
◻ Co je výsledkem toho, že je kázána dobrá zpráva?
[Obrázky na straně 15]
Kázání dobré zprávy se nyní neomezuje jen na určitou skupinu lidí, ale tato zpráva je oznamována v „celém stvoření, jež je pod nebem“