Apoštolové se ptají na znamení

Je úterní odpoledne 11. nisanu a den se chýlí ke konci. Zároveň končí Ježíšova služba na zemi, které se i během posledních několika dní intenzivně věnoval. Ve dne vyučoval v chrámu a na noc chodil do Betanie. Lidé byli na Ježíše hodně zvědaví, a proto „za ním brzy ráno přicházeli do chrámu, aby mu naslouchali“. (Lukáš 21:37, 38) To všechno už je ale pryč a Ježíš teď sedí na Olivové hoře se čtyřmi apoštoly – Petrem, Ondřejem, Jakubem a Janem.

Ti čtyři za ním přišli soukromě. Dělají si starosti o chrám, protože Ježíš právě předpověděl, že z něj nezůstane kámen na kameni. Hlavou jim ale vrtá ještě něco jiného. Ježíš jim už dřív řekl: „Buďte připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nebudete myslet.“ (Lukáš 12:40) Také mluvil o tom, že nastane „den, kdy bude zjeven Syn člověka“. (Lukáš 17:30) Mají ta slova nějakou souvislost s tím, co Ježíš před chvílí řekl o chrámu? Apoštoly to dost zajímá. Ptají se: „Kdy se to stane a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru tohoto systému?“ (Matouš 24:3)

Otázkou „Kdy se to stane?“ možná myslí, kdy dojde ke zničení chrámu, který stojí na dohled. Také se ptají na přítomnost Syna člověka. Je možné, že se jim vybavilo Ježíšovo podobenství o člověku urozeného původu, který „cestoval do daleké země, aby získal královskou moc a vrátil se jako král“. (Lukáš 19:11, 12) A uvažují i o tom, čím se bude vyznačovat „závěr tohoto systému“.

Ježíš dává učedníkům podrobnou odpověď. Mluví o znamení, podle kterého se pozná, kdy dosavadní židovský systém i chrám přestanou existovat. Jeho odpověď má ale větší dosah. Toto znamení pomůže křesťanům v budoucnu poznat, že žijí během Ježíšovy „přítomnosti“ a blízko konce celosvětového systému.

V průběhu let apoštolové uvidí, jak se Ježíšovo proroctví plní. Hodně věcí, které předpověděl, se začne dít ještě za jejich života. Takže ostražití křesťané, kteří budou žít o 37 let později, tedy v roce 70 n. l., nebudou zaskočení přicházejícím zničením židovského systému včetně chrámu. Ne všechno, co Ježíš předpověděl, se ale splní v období do roku 70 n. l. K některým věcem dojde až během Ježíšovy přítomnosti v pozici krále. Čím se bude jeho přítomnost vyznačovat? To teď Ježíš apoštolům odhalí.

Předpovídá, že lidé uslyší „hluk válek a zprávy o válkách“ a že „bude bojovat národ proti národu a království proti království“. (Matouš 24:6, 7) Také říká, že „budou velká zemětřesení a na jednom místě za druhým hlad a mory“. (Lukáš 21:11) Své učedníky upozorňuje: „Lidé se vás chopí a budou vás pronásledovat.“ (Lukáš 21:12) Objeví se mnoho falešných proroků, kteří oklamou hodně lidí. Vzroste špatnost a láska většiny lidí ochladne. Kromě toho Ježíš říká, že „dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům a potom přijde konec“. (Matouš 24:14)

I když se Ježíšovo proroctví v některých ohledech splní před zničením Jeruzaléma Římany a v jeho průběhu, k většímu splnění má dojít až později. Vidíte doklady toho, že k hlavnímu splňování tohoto významného proroctví dochází v naší době?

Jednou z událostí, kterou Ježíš zahrnuje do znamení své přítomnosti, je to, že se objeví „ohavnost působící zpustošení“. (Matouš 24:15) V roce 66 n. l. se tato „ohavnost“ objevuje v podobě římských vojsk s jejich pohanskými standartami neboli symboly. Římané obléhají Jeruzalém a podkopávají některé z jeho hradeb. (Lukáš 21:20) „Ohavnost“ tak stojí tam, kde by neměla, z pohledu Židů na „svatém místě“.

Ježíš dál předpovídá: „Bude velké soužení, jaké nenastalo od začátku světa až dosud a jaké už nikdy nenastane.“ V roce 70 n. l. Římané pustoší Jeruzalém. Toto zkázonosné dobytí židovského „svatého města“ včetně chrámu je opravdu velkým soužením. Umírají při něm statisíce lidí. (Matouš 4:5; 24:21) Jeruzalém už byl v minulosti zničen a Židé dost trpěli, ale tohle je mnohem horší. Toto dobytí navíc znamená konec židovského náboženského systému, který existoval celá staletí. Dá se tedy očekávat, že jakékoli pozdější, větší splnění Ježíšova proroctví bude určitě strašlivé.

Ježíšův rozhovor s apoštoly o znamení jeho přítomnosti a závěru tohoto systému ještě zdaleka nekončí. Teď jim říká, že se objeví „falešní Kristové a falešní proroci“, a varuje je, aby je nenásledovali. Budou se totiž snažit, „aby oklamali pokud možno i vyvolené“. (Matouš 24:24) To se jim ale nepodaří. Falešní Kristové můžou přijít jedině viditelně, zatímco Ježíšova přítomnost bude neviditelná.

Ježíš pak mluví o větším soužení, které vypukne na konci současného systému. Říká, že „se zatmí slunce a přestane svítit měsíc, hvězdy budou padat z nebe a nebeské moci budou otřeseny“. (Matouš 24:29) Když apoštolové slyší tento hrozivý popis, nevědí, co přesně se stane. Tuší ale, že to bude děsivé.

Jak tyto šokující události zapůsobí na lidi? Ježíš říká: „Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na obydlenou zemi. Nebeské moci totiž budou otřeseny.“ (Lukáš 21:26) To, co Ježíš popisuje, bude skutečně nejtemnějším obdobím lidských dějin.

Pak říká něco optimistického. Objasňuje, že ne všichni budou naříkat, až Syn člověka přijde „s mocí a velkou slávou“. (Matouš 24:30) Už předtím naznačil, že „kvůli vyvoleným“ Bůh zasáhne. (Matouš 24:22) Takže jak by tito věrní učedníci měli reagovat na děsivé události, o kterých Ježíš mluví? Povzbuzuje své následovníky: „Až se to však začne dít, napřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše osvobození.“ (Lukáš 21:28)

Jak ale Ježíšovi učedníci, kteří budou žít v této předpovězené době, poznají, že se blíží konec? Ježíš to vysvětluje na příkladu fíkovníku: „Jakmile jsou jeho mladé větve plné mízy a vyraší na nich listy, víte, že je blízko léto. Stejně i vy, až to všechno uvidíte, vězte, že on je blízko, za dveřmi. Ujišťuji vás, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Matouš 24:32–34)

Když tedy učedníci uvidí, jak se plní různé rysy předpovězeného znamení, měli by z toho pochopit, že konec je blízko. Ty, kdo budou žít v té významné době, Ježíš upozorňuje:

„Ten den a hodinu nezná nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn, jenom Otec. Vždyť přítomnost Syna člověka bude taková, jako byly Noemovy dny. Tehdy před potopou totiž lidé jedli a pili, muži se ženili a ženy vdávaly, a to až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nevšímali si, co se děje, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla. Taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:36–39) Potopa v Noemově době, o které se Ježíš zmiňuje, měla celosvětový dopad.

Apoštolům, kteří Ježíše na Olivové hoře poslouchají, je teď nepochybně jasné, že je potřeba být ostražití. Ježíš říká: „Dávejte si ... pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo zatíženo přejídáním, přílišným pitím a životními starostmi a ten den na vás nepřišel náhle, v jednom okamžiku, jako léčka. Přijde totiž na všechny, kdo žijí na zemi. Buďte tedy bdělí a stále úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, které musí nastat, a obstát před Synem člověka.“ (Lukáš 21:34–36)

Ježíš těmito slovy znovu ukazuje, že jeho proroctví má širší splnění. Nemluví jen o událostech, které se budou dít během několika následujících desetiletí a ovlivní jenom Jeruzalém a židovský národ. Poukazuje na události, které postihnou „všechny, kdo žijí na zemi“.

Ježíš říká, že jeho učedníci budou muset být bdělí, ostražití a připravení. Tuto vybídku zdůrazňuje příkladem ze života: „Buďte si jistí, že kdyby hospodář věděl, za které hlídky přijde zloděj, zůstal by vzhůru a nedovolil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připravení. Syn člověka totiž přijde v hodinu, o které si to nebudete myslet.“ (Matouš 24:43, 44)

Ježíš pak učedníkům dává důvod k optimismu. Ujišťuje je, že až se bude jeho proroctví plnit, bude na zemi existovat „otrok“, který bude bdělý a aktivní. Ježíš vychází ze situace, kterou si apoštolové můžou snadno představit, a říká: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svými služebníky, aby jim dával pokrm v pravý čas? Ten otrok bude šťastný, pokud jeho pán při svém příchodu zjistí, že to tak dělá. Ujišťuji vás, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.“ Kdyby ale „otrok“ začal být zlý a začal by se k druhým chovat špatně, pán ho „co nejpřísněji ... potrestá“. (Matouš 24:45–51; srovnejte s Lukášem 12:45, 46)

Ježíš tím nemyslí, že určitá skupina jeho následovníků začne být zlá. Chce svoje učedníky naučit něco důležitého. Chce, aby zůstali bdělí a aktivní, a zdůrazňuje to zajímavým podobenstvím.