Biblická kniha číslo 41 — Marek

Pisatel: Marek

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 60–65 n. l.

Doba v ní zahrnutá: 29–33 n. l.

1. Co víme o Markovi a jeho rodině?

KDYŽ byl Ježíš zatčen v Getsemane a apoštolové uprchli, šel za ním „nějaký mladý muž, který měl na sobě jemný lněný oděv přes nahé tělo“. Když se ho dav snažil rovněž zmocnit, „zanechal [tam] svůj lněný oděv a utekl nahý“. Všeobecně se soudí, že tento mladý muž byl Marek. Ve Skutcích je popsán jako „Jan, který měl příjmení Marek“, a pocházel zřejmě ze zámožné jeruzalémské rodiny, protože měli svůj vlastní dům a služebnictvo. Jeho matka Marie byla rovněž křesťanka a raný sbor používal jejího domu jako místa pro shromáždění. Když byl Petr andělem osvobozen z vězení, šel potom do tohoto domu a našel tam shromážděné bratry. — Mar. 14:51, 52; Sk. 12:12, 13.

2, 3. a) Co nepochybně podnítilo Marka, aby vstoupil do misionářské služby? b) Jaké společenství měl s jinými misionáři, a to zejména s Petrem a Pavlem?

² Misionář Barnabáš, Levita z Kypru, byl Markovým bratrancem. (Sk. 4:36; Kol. 4:10) Když přišel Barnabáš s Pavlem do Jeruzaléma ve spojitosti s výpomocí v hladu, Marek poznal také Pavla. Společenství ve sboru a s horlivými služebníky, kteří přijeli na návštěvu, nepochybně v Markovi vzbudilo touhu vstoupit do misionářské služby. A tak se s ním setkáváme jako s druhem a pomocníkem Pavla a Barnabáše na jejich první misionářské cestě. Z nějakého důvodu je však Marek opustil v Pergé v Pamfylii a vrátil se do Jeruzaléma. (Sk. 11:29, 30; 12:25; 13:5, 13) Pavel proto odmítl vzít s sebou Marka na druhou misionářskou cestu, a to vedlo k roztržce mezi Pavlem a Barnabášem. Pavel si vzal Silu, zatímco Barnabáš si vzal svého bratrance Marka a plavil se s ním na Kypr. — Sk. 15:36–41.

³ Marek se ve službě osvědčil a stal se cennou pomocí nejen pro Barnabáše, ale později také pro apoštoly Petra a Pavla. Marek byl s Pavlem (asi 60–61 n. l.) během jeho prvního uvěznění v Římě. (Filem. 1, 24) Pak nacházíme Marka s Petrem v Babylóně mezi lety 62 a 64 n. l. (1. Petra 5:13) Pavel je opět vězněn v Římě asi v roce 65 n. l. a žádá v dopise Timotea, aby s sebou přivedl Marka, „neboť je mi užitečný pro službu“. (2. Tim. 1:8; 4:11) To je poslední zmínka o Markovi v biblické zprávě.

4–6. a) Jak se mohl Marek dozvědět důvěrné podrobnosti pro své evangelium? b) Co nasvědčuje jeho těsnému společenství s Petrem? c) Uveď příklady Petrových charakterových rysů v tomto evangeliu.

⁴ Sepsání nejkratšího evangelia je připisováno tomuto Markovi. Byl spolupracovníkem Ježíšových apoštolů a věnoval život službě dobré zprávy. Avšak Marek nebyl jedním z dvanácti apoštolů a nebyl přímým Ježíšovým druhem. Kde se dozvěděl důvěrné podrobnosti, jež činí jeho zprávu o Ježíšově službě od začátku do konce opravdu živou? Podle nejranějšího podání Papiova, Origenova a Tertullianova byl tímto zdrojem Petr, s nímž byl Marek úzce spojen.a Nenazýval ho snad Petr „můj syn“? (1. Petra 5:13) Petr byl očitým svědkem prakticky všeho, co Marek zaznamenal, a tak se mohl Marek dozvědět od Petra mnoho drobných zajímavostí, které chybí v ostatních evangeliích. Marek například mluví o „nádenících“, kteří pracovali pro Zebedea, o malomocném, jenž snažně prosil Ježíše „na kolenou“, o muži posedlém démony, který se ‚bil kameny‘, a o tom, že Ježíš pronesl proroctví o ‚příchodu Syna člověka s velkou mocí a slávou‘, když seděl na Olivové hoře, „na dohled od chrámu“. — Mar. 1:20, 40; 5:5; 13:3, 26.

⁵ Petr sám byl muž hlubokých emocí, a tak si mohl povšimnout Ježíšových pocitů a jeho citového rozpoložení, a Markovi je popsat. A tak Marek často zaznamenává, jak Ježíš cítil a reagoval; například „podíval se po nich s rozhořčením, protože byl hluboce zarmoucen“, „hluboce vzdychl“ a ‚zhluboka v duchu zasténal‘. (3:5; 7:34; 8:12) Právě Marek nám vypráví o Ježíšově citu k bohabojnému mladému předákovi a říká, že „pocítil k němu lásku“. (10:21) A jakou vřelost nalézáme ve zprávě, že Ježíš mezi ně nejen postavil malé dítě, ale též ‚je objal‘, a že při jiné příležitosti „bral děti do náruče“! — 9:36; 10:13–16.

⁶ Některé Petrovy charakterové rysy jsou patrné i v Markově slohu. Je vznětlivý, svěží, průbojný, živý a popisný. Zdá se, jako by Marek ani nestačil vyprávět události dost rychle. Stále znovu se například vyskytuje slovo „hned“ nebo „okamžitě“, jež unáší příběh dramaticky vpřed.

7. Čím se odlišuje Markovo evangelium od Matoušova?

⁷ Ačkoli měl Marek přístup k Matoušovu evangeliu a jen sedm procent jeho zprávy není obsaženo v ostatních evangeliích, bylo by omylem domnívat se, že Marek jednoduše zhustil Matoušovo evangelium a přidal několik zvláštních podrobností. Zatímco Matouš vylíčil Ježíše jako slíbeného Mesiáše a Krále, Marek uvažuje o jeho životě a skutcích z jiného hlediska. Líčí Ježíše jako Božího Syna působícího zázraky, jako vítězného Zachránce. Marek klade důraz spíše na Kristovu činnost než na jeho kázání a nauky. Zaznamenává jen malou část podobenství a jeden z Ježíšových delších proslovů a vypouští Kázání na hoře. Proto je Markovo evangelium kratší, ačkoli obsahuje popis stejného děje jako ostatní evangelia. Jmenovitě se zmiňuje nejméně o devatenácti zázracích.

8. Které rysy nasvědčují, že Markovo evangelium bylo napsáno pro Římany?

⁸ Zatímco Matouš napsal své evangelium pro Židy, Marek psal v první řadě pro Římany. Jak to víme? Mluví o Mojžíšově zákonu jen tehdy, když zaznamenává rozhovor, kde je o něm zmínka. Vypouští také Ježíšův rodokmen. Předkládá Kristovo evangelium jako věc univerzální důležitosti. Uvádí vysvětlující poznámky o židovských zvycích a naukách, jež by snad mohly být neznámé nežidovským čtenářům. (2:18; 7:3, 4; 14:12; 15:42) Aramejské výrazy překládá. (3:17; 5:41; 7:11, 34; 14:36; 15:22, 34) Opatřuje zeměpisná jména a rostlinný život Palestiny vysvětlivkami. (1:5, 13; 11:13; 13:3) Hodnotu židovských mincí uvádí v římských penězích. (12:42, poznámka pod čarou v Rbi8) Používá více latinských výrazů než ostatní pisatelé evangelií, například speculator (tělesný strážce), praetorium (místodržitelův palác) a centurio (důstojník). — 6:27; 15:16, 39.

9. Kde a kdy byla napsána Markova kniha a co potvrzuje její věrohodnost?

⁹ Marek psal zejména pro Římany, a tak sepsal svou zprávu nejpravděpodobněji v Římě. Nejranější tradice i obsah knihy dovolují závěr, že byla sepsána v Římě během prvního nebo druhého uvěznění apoštola Pavla, tedy asi v letech 60–65 n. l. V té době byl Marek nejméně jednou, možná dvakrát v Římě. Všechny přední autority 2. a 3. století potvrzují, že pisatelem byl Marek. Evangelium bylo v oběhu mezi křesťany již v polovině 2. století. Výskyt Markova evangelia ve všech raných seznamech Křesťanských řeckých písem potvrzuje jeho věrohodnost.

10. Jak se máme dívat na Markův „dlouhý“ a „krátký“ závěr a proč?

¹⁰ Avšak dlouhý a krátký závěr, které jsou často přidávány za 16. kapitolu, 8. verš, se nemají považovat za věrohodné. Chybí ve většině starověkých rukopisů, jako v Sinajském a Vatikánském č. 1209. Učenci 4. století Eusebios a Jeroným shodně uvádějí, že věrohodný záznam končí slovy „neboť se bály“. Jiné závěry byly pravděpodobně přidány s úmyslem, aby se zmírnila strohost závěru evangelia.

11. a) Co dokazuje, že Markovo evangelium je přesné, a čí autorita je zdůrazňována? b) Proč je to „dobrá zpráva“ a jaké období Markovo evangelium zahrnuje?

¹¹ Přesnost Markovy zprávy je patrná nejen z naprostého souladu jeho evangelia s ostatními evangelii, ale také s celými Svatými písmy od 1. Mojžíšovy až k Zjevení. A navíc, opět a opět se ukazuje, že Ježíš má autoritu, nejen když mluví, ale má také autoritu nad přírodními silami, nad Satanem a démony, nad nemocí a chorobou, ano nad samotnou smrtí. A tak Marek začíná své vyprávění působivým úvodem: „Začátek dobré zprávy o Ježíši Kristu.“ Jeho příchod a služba znamenaly „dobrou zprávu“, a proto studium Markova evangelia je jistě prospěšné všem čtenářům. Markem popsané události zahrnují období od jara 29 n. l. do jara 33 n. l.

OBSAH MARKA

12. Co je vtěsnáno do Markových prvních třinácti veršů?

¹² Ježíšův křest a jeho pokoušení (1:1–13). Marek začíná dobrou zprávu označením Jana Křtitele. Je to předpověděný posel, vyslaný, aby ohlašoval: „Připravte Jehovovu cestu, napřimte jeho silnice.“ O tom, který má brzo přijít, Jan Křtitel říká: ‚Je silnější než já.‘ Ano, ten nebude křtít vodou, ale svatým duchem. Ježíš nyní přichází z Nazaretu v Galileji a Jan ho křtí. Duch sestupuje na Ježíše jako holubice a je slyšet hlas z nebes: „Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.“ (1:3, 7, 11) Ježíše pokouší Satan v pustině, a andělé mu slouží. Všechny tyto dramatické události jsou vtěsnány do Markových prvních třinácti veršů.

13. Jak Ježíš brzy předvádí svou autoritu jako „Boží Svatý“?

¹³ Ježíš začíná službu v Galileji (1:14–6:6). Po Janově uvěznění jde Ježíš kázat Boží dobrou zprávu do Galileje. Má burcující poselství: „Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte dobré zprávě.“ (1:15) Povolává Šimona, Ondřeje, Jakuba a Jana od rybářských sítí, aby se stali jeho učedníky. V sabatu začíná vyučovat v synagóze v Kafarnaum. Lidé žasnou, protože vyučuje „jako ten, kdo má autoritu, a ne jako znalci Zákona“. Předvádí svou autoritu jako „Boží Svatý“, když vyhání nečistého ducha z posedlého muže a uzdravuje Šimonovu tchyni, která onemocněla horečkou. Zpráva se šíří jako oheň a do pozdního večera se „celé město“ shromáždí před Šimonovým domem. Ježíš vyléčí mnoho nemocných a vyhání mnoho démonů. — 1:22, 24, 33.

14. Jak Ježíš podává důkaz, že má autoritu odpouštět hříchy?

¹⁴ Ježíš ohlašuje své poslání: „Abych. . . kázal.“ (1:38) Káže po celé Galileji. Kamkoli přijde, vyhání démony a uzdravuje nemocné, včetně malomocného a ochrnutého, jemuž říká: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“ ‚To je rouhání. Kdo může odpouštět hříchy kromě Boha?‘ uvažují v srdci někteří ze znalců Zákona. Ježíš rozpoznává jejich myšlenky a dokazuje, „že Syn člověka má autoritu odpouštět hříchy“ tím, že říká ochrnutému, aby vstal a šel domů. Lidé oslavují Boha. Když se stane výběrčí daní Levi (Matouš) jeho následovníkem, Ježíš říká znalcům Zákona: „Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“ Vysvětluje, že je „Pánem i sabatu“. — 2:5, 7, 10, 17, 28.

15. Co Ježíš prohlašuje o těch, kteří popírají jeho zázraky, a co říká o rodinných svazcích?

¹⁵ Ježíš nyní vytváří skupinu dvanácti apoštolů. Jeho příbuzní projevují jistý odpor a pak ho někteří jeruzalémští znalci Zákona obviňují, že vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů. Ježíš se jich ptá: „Jak může Satan vyhánět Satana?“ a varuje je: „Kdokoli se však rouhá proti svatému duchu, nikdy nemá odpuštění, ale je vinen věčným hříchem.“ Během rozhovoru přicházejí jeho matka a bratři a hledají ho. Ježíš je pohnut k prohlášení: „Kdokoli činí Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka.“ — 3:23, 29, 35.

16. Čemu Ježíš v podobenstvích vyučuje o „Božím království“?

¹⁶ Ježíš začíná v podobenstvích vyučovat „posvátné tajemství Božího království“. Mluví o rozsévači semene, které padá na různé druhy půdy (znázorňující různé druhy lidí, kteří slyší slovo) a o lampě svítící na stojanu. V jiném podobenství říká Ježíš, že Boží království je jako muž, který zasévá semeno do půdy: „Zemská půda přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.“ (4:11, 28) Uvádí také podobenství o hořčičném zrnu, které je nejdrobnější ze všech semen, a přesto vyroste a má velké ratolesti pro úkryt.

17. Jak svědčí Ježíšovy zázraky o rozsahu jeho autority?

¹⁷ Když se plaví přes Galilejské moře, Ježíš zázračně způsobí, že prudký vítr na jeho příkaz opadne a rozbouřené moře se uklidní: „Mlč! Buď zticha!“ (4:39) Tam v krajině Gerasenských Ježíš vyžene z jednoho muže „Legii“ démonů a dovolí jim, aby vstoupili do stáda asi 2 000 vepřů, které se pak řítí přes sráz a utopí se v moři. (5:8–13) Potom se Ježíš plaví zpět na protější břeh. Jedna žena se po dvanácti letech uzdraví z nevyléčitelného krvotoku, když se pouze dotkne Ježíšova svrchního oděvu, zatímco Ježíš jde, aby vzbudil k životu dvanáctiletou Jairovu dceru. Syn člověka má opravdu autoritu nad životem a smrtí! Avšak lidé v Ježíšově domovském území o jeho autoritě pochybují. Ježíš se diví jejich nedostatku víry, ale dále vyučuje „po vesnicích v okolí“. — 6:6.

18. a) Jak je rozšířena Ježíšova služba? b) Co vede Ježíše k tomu, aby vyučoval a konal zázraky?

¹⁸ Rozšíření služby v Galileji (6:7–9:50). Je vysláno dvanáct učedníků po dvou s pokyny a autoritou kázat a vyučovat, léčit lidi a vyhánět démony. Ježíšovo jméno se stává velmi známým. Někteří si myslí, že je to Jan Křtitel vzkříšený z mrtvých. Tato možnost znepokojuje Heroda, protože Jan byl sťat při oslavě jeho narozenin. Apoštolové se vracejí ze své kazatelské cesty a podávají Ježíšovi zprávu o své činnosti. Velký zástup lidí chodí za Ježíšem po Galileji a Ježíš ‚je pohnut lítostí nad nimi, protože jsou jako ovce bez pastýře‘. Začíná je proto vyučovat mnoha věcem. (6:34) Láskyplně jim opatří i hmotný pokrm a nasytí 5 000 mužů pěti bochníky chleba a dvěma rybami. Krátce poté, když jsou učedníci v tísni a při plavbě do Betsaidy bojují v lodi s větrnou bouří, kráčí k nim Ježíš po moři a utišuje vítr. Není divu, že i jeho učedníci jsou „velmi ohromeni“. — 6:51.

19, 20. a) Jak Ježíš kárá znalce Zákona a farizey? b) Jaké okolnosti vedou k tomu, že je pokárán rovněž Petr?

¹⁹ V oblasti Genezaretu se Ježíš dostane do rozhovoru s jeruzalémskými znalci Zákona a farizey ohledně jedení neumytýma rukama. Přísně je napomíná, protože ‚opouštějí Boží přikázání a drží se lidského ústního podání‘. Říká, že člověka neposkvrňuje to, co do něho vchází zvnějšku, ale to, co vychází zvnitřku, ze srdce, totiž „škodlivá uvažování“. (7:8, 21) Jde pak na sever do krajů Tyru a Sidonu a uskuteční zázrak pro jednu pohanskou ženu, Syroféničanku; vyhání totiž démona z její dcery.

²⁰ Když je zpět v Galileji, je mu opět líto zástupu, který jde za ním, a nasytí 4 000 mužů sedmi bochníky a několika malými rybkami. Varuje své učedníky před kvasem farizeů a kvasem Herodovým, ale v té době to ještě nechápou. A pak jiný zázrak — uzdravení slepého muže v Betsaidě. V rozmluvě na cestě do vesnic ve Filipově Cesareji Petr přesvědčivě označuje Ježíše jako „ K r i s t a “, ale pak silně odporuje, když Ježíš mluví o blížících se utrpeních a smrti Syna člověka. Ježíš ho za to kárá: „Kliď se za mne, Satane, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (8:29, 33) Ježíš vybízí své učedníky, aby ho neustále následovali kvůli dobré zprávě; kdyby se za něj styděli, bude se stydět on za ně, až přijde v slávě svého Otce.

21. a) Kdo vidí „Boží království, jak již přišlo v moci“ a jak? b) Jak Ježíš zdůrazňuje, že je nutné klást Království na první místo?

²¹ O šest dní později, na vysoké hoře, mají Petr, Jakub a Jan přednost vidět „Boží království, jak již přišlo v moci“, když spatří Ježíše proměněného v slávě. (9:1) Ježíš opět předvede svou autoritu, když vyhání oněmělého ducha z chlapce. Pak mluví podruhé o svém budoucím utrpení a smrti. Radí učedníkům, aby nepřipustili, aby jim něco zabránilo vstoupit do života. Přivádí tě tvá ruka ke klopýtání? Usekni ji! A co tvá noha? Usekni ji! A tvé oko? Odhoď je! Je daleko lepší vstoupit zmrzačený do Božího království, než být celý vhozen do gehenny.

22. Jakou radou vrcholí Ježíšova služba v Pereji?

²² Služba v Pereji (10:1–52). Ježíš přichází na pomezí Judeje a „za Jordán“ (do Pereje). Farizeové se ho nyní vyptávají na rozvod a Ježíš využívá příležitosti, aby vyložil božské zásady pro manželství. Bohatý mladý muž se ho ptá, jak může zdědit věčný život, ale je zarmoucen, když slyší, že chce-li mít poklad v nebi, musí prodat svůj majetek a stát se Ježíšovým následovníkem. Ježíš říká svým učedníkům: „Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vstoupil do Božího království.“ Povzbuzuje ty, kteří opustili všechno pro dobrou zprávu, a slibuje jim ‚nyní stonásobně. . . s pronásledováním, a v budoucím systému věcí věčný život‘. — 10:1, 25, 30.

23. K jakému rozhovoru a zázraku dochází na cestě do Jeruzaléma?

²³ Nyní se vydává Ježíš s dvanácti na cestu do Jeruzaléma. Říká jim potřetí o utrpení, které ho čeká, a také o svém vzkříšení. Ptá se jich, zda jsou schopni pít tentýž kalich, který pije on, a učí je: „Kdokoli chce být první mezi vámi, bude otrokem všech.“ Na jejich cestě z Jericha volá slepý žebrák z okraje silnice: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Ježíš způsobí, že slepec prohlédne — a to je jeho poslední zázračné uzdravení, o němž Marek podává zprávu. — 10:44, 47, 48.

24, 25. a) Jakými skutky Ježíš potvrzuje svou autoritu? b) Jakými argumenty odpovídá odpůrcům? c) Jakou výstrahu dává Ježíš zástupu a koho chválí před učedníky?

²⁴ Ježíš v Jeruzalémě a okolí (11:1–15:47). Vyprávění má rychlý spád. Ježíš vjíždí do města na oslátku a lidé ho zdraví jako Krále. Příštího dne očistí chrám. Přední kněží a znalci Zákona se ho začínají bát a usilují o jeho smrt. Ptají se ho: „Z jaké autority to děláš?“ (11:28) Ježíš jim otázku obratně vrací a vypráví podobenství o pěstitelích, kteří zabili dědice vinice. Oni pochopí význam a odcházejí.

²⁵ Pak posílají některé farizey, aby ho chytili v otázce daní. Ježíš žádá denár a ptá se: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpovídají: „Césarův.“ Ježíš pak říká: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ Ovšem, že se podivují! (12:16, 17) Nyní se ho snaží zaskočit otázkou saduceové, kteří nevěří ve vzkříšení: ‚Jestliže žena měla sedm manželů po sobě, čí manželkou bude při vzkříšení?‘ Ježíš bez váhání odpovídá, že ti, kteří vstanou z mrtvých, budou „jako andělé v nebesích“, protože nebudou vstupovat do manželství. (12:19–23, 25) „Které přikázání je první ze všech?“ ptá se jeden ze znalců Zákona. Ježíš odpovídá: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ To druhé je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (12:28–31) Potom se ho už nikdo neodváží vyptávat. Autorita Ježíše jako dokonalého učitele je potvrzena. Velký zástup s potěšením naslouchá a Ježíš je varuje před nadutými znalci Zákona. Pak chválí před učedníky chudou vdovu, která dala do chrámové pokladnice víc než všichni ostatní, protože její dvě malé mince byly ‚všechno, co měla, její celé živobytí‘. — 12:44.

26. Který jediný dlouhý rozhovor zaznamenal Marek a jakým napomenutím končí?

²⁶ Ježíš sedí na Olivové hoře na dohled od chrámu a vypráví čtyřem ze svých učedníků soukromě o „znamení“ závěru těchto věcí. (To je jediná dlouhá rozmluva, kterou Marek zaznamenává. Podobá se té, která je v Matoušovi v kapitolách 24 a 25.) Končí Ježíšovým napomenutím: „O tom dni nebo hodině neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, ale Otec. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ — 13:4, 32, 37.

27. Popiš události, které vedly k zrazení Ježíše v Getsemane.

²⁷ V blízké Betanii pomaže jedna žena Ježíše vzácným vonným olejem. Někteří namítají, že je to mrhání, ale Ježíš to označuje za krásný čin, za přípravu pro jeho pohřeb. V ustanoveném čase se Ježíš a dvanáct scházejí ve městě k pasach. Ježíš označí svého zrádce, ustanovuje se svými věrnými učedníky památnou večeři, a pak odcházejí na Olivovou horu. Cestou jim říká, že všichni klopýtnou. „Já přesto nechci,“ zvolá Petr. Ale Ježíš mu říká: „Tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“ Když dojdou k místu jménem Getsemane, Ježíš odchází stranou, aby se modlil, a žádá učedníky, aby zůstali ostražití. Jeho modlitba vrcholí slovy: „Abba, Otče, všechno je pro tebe možné; odstraň ode mne tento kalich. Přesto ne co chci já, ale co chceš ty.“ Ježíš se třikrát vrací ke svým učedníkům a třikrát je nalézá, jak spí, i „v takové době, jako je tato“! (14:29, 30, 36, 41) Ale přišla ta hodina! Pohleďte — zrádce!

28. Jaké jsou okolnosti Ježíšova zatčení a výslechu před veleknězem?

²⁸ Jidáš přistoupí k Ježíšovi a líbá jej. To je znamení pro ozbrojené muže předních kněží, aby ho zatkli. Přivádějí ho do dvora velekněze, kde proti němu mnozí falešně svědčí, ale jejich svědectví nesouhlasí. Ježíš sám mlčí. Nakonec se ho velekněz ptá: „Jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ Ježíš odpovídá: „Jsem.“ Velekněz zvolá: ‚Rouhání!‘ a všichni Ježíše odsuzují k smrti. (14:61–64) Dole na nádvoří Petr Ježíše třikrát zapřel. Kohout podruhé zakokrhá a Petr si připomene Ježíšova slova, zhroutí se a pláče.

29. Jakou zprávu podává Marek o Ježíšově konečné zkoušce a jeho popravě a jak je ukázáno, že spornou otázkou je Království?

²⁹ Hned za úsvitu se radí Sanhedrin a posílá Ježíše spoutaného k Pilátovi. Ten rychle poznává, že Ježíš není žádný zločinec, a snaží se ho propustit. Avšak na naléhání davu, podníceného předními kněžími, nakonec vydává Ježíše, aby byl přibit na kůl. Ježíš je veden na Golgotu (to znamená „Místo lebky“) a přibit na kůl. Nad ním je napsáno obvinění: „Král Židů.“ Kolemjdoucí mu předhazují: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže!“ V poledne (šestá hodina) padá na celou zemi tma až do tří hodin. Pak Ježíš zvolá silným hlasem: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ a vydechne naposled. Když jeden důstojník vidí tyto věci, poznamená: „Tento člověk byl jistě Boží Syn.“ Josef z Arimatie, jeden ze Sanhedrinu, ale věřící v Boží království, požádá Piláta o Ježíšovo tělo a uloží je v hrobce vytesané ve skále. — 15:22, 26, 31, 34, 39.

30. Co se stane u hrobky první den v týdnu?

³⁰ Události po Ježíšově smrti (16:1–8). Velmi časně první den v týdnu vycházejí k hrobce tři ženy. K svému velkému překvapení shledají, že veliký kámen u vchodu byl odvalen. „Mladý muž“, který sedí uvnitř, jim říká, že Ježíš je vzkříšen. (16:5) Není již zde, ale jde před nimi do Galileje. Uprchnou od hrobky a chvějí se strachem.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

31. a) Jak Marek dosvědčuje, že Ježíš je Mesiáš? b) Co dokazuje autoritu Ježíše jako Božího Syna a co Ježíš zdůrazňuje?

³¹ Všichni čtenáři Marka od raných křesťanských dob až dodnes mohli poznat z tohoto živě vykresleného portrétu Ježíše Krista, jak se splnilo mnoho proroctví Hebrejských písem o Mesiáši. Od úvodního citátu: „Pohleď, vysílám před tvým obličejem svého posla“ až k Ježíšovým srdcervoucím slovům na kůlu: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ je celá zpráva o jeho horlivé službě, jak ji zaznamenal Marek, v souladu s předpověďmi Hebrejských písem. (Mar. 1:2; 15:34; Mal. 3:1; Žalm 22:1) Navíc, jeho zázraky a podivuhodné skutky, jeho zdravé učení a bezvadná argumentace, jeho naprosté spolehnutí na Jehovovo slovo a na jeho ducha a jeho něžné pasení ovcí — všechny ty věci jej označují za toho, kdo přišel s autoritou jako Boží Syn. Učil „jako ten, kdo má autoritu“, autoritu, kterou obdržel od Jehovy, a zdůrazňoval, že kázání „Boží dobré zprávy“, totiž že ‚se Boží království přiblížilo‘, je jeho nejpřednější prací zde na zemi. Jeho učení přineslo neocenitelný prospěch všem, kteří na ně dbali. — Mar. 1:22, 14, 15.

32. Kolikrát používá Marek výrazu „Boží království“? Uveď několik důležitých zásad pro získání života skrze Království, o nichž Marek píše.

³² Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám bylo dáno posvátné tajemství Božího království.“ Marek používá výrazu „Boží království“ čtrnáctkrát a uvádí mnoho důležitých zásad pro ty, kteří chtějí získat život skrze toto Království. Ježíš řekl: „Kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně a dobré zprávě, zachrání ji.“ Je nutné odstranit vše, co překáží v získání života: „Je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl se dvěma očima vhozen do gehenny.“ Ježíš dále prohlásil: „Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí“ a „jak obtížné to bude pro ty, kteří mají peníze, aby vstoupili do Božího království!“ Řekl také, že ten, kdo poznává, že dodržování dvou velkých přikázání je daleko cennější než všechny zápalné obětní dary a oběti, není „daleko od Božího království“. Tyto a jiné nauky o Království z Markova evangelia obsahují mnoho dobrých napomenutí, jež můžeme uplatnit ve svém denním životě. — 4:11; 8:35; 9:43–48; 10:13–15, 23–25; 12:28–34.

33. a) Jak můžeme mít prospěch z Markova evangelia? b) K jakému způsobu života by nás měl Marek povzbudit a proč?

³³ Dobrou zprávu „podle Marka“ můžeme přečíst celou za jednu až dvě hodiny. Poskytuje čtenáři vzrušující, rychlý a dynamický přehled o Ježíšově službě. Takové přímé čtení tohoto inspirovaného záznamu, stejně jako jeho bližší studium a uvažování o něm, se ukáže vždy jako prospěšné. Markovo evangelium je dnes prospěšné pro pronásledované křesťany stejně jako v 1. století, protože praví křesťané stojí nyní tváří v tvář ‚kritickým časům, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a potřebují takové inspirované vedení, jaké nacházíme v této zprávě o našem příkladu, Ježíši Kristu. Čtěme ji, nechejme se unést jejím dramatickým dějem a čerpejme z ní povzbuzení, abychom mohli jít v šlépějích Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry, Ježíše, se stejnou nepřemožitelnou radostí, jakou projevoval on. (2. Tim. 3:1; Hebr. 12:2) Ano, dívejme se na něj jako na muže činu, buďme prostoupeni jeho horlivostí a napodobujme jeho nekompromisní ryzost a odvahu ve zkouškách a v odporu. Čerpejme útěchu z této bohaté části inspirovaných Písem. Ať je nám prospěšná v našem úsilí o získání věčného života!

[Poznámka pod čarou]