BEZÚHONNOST

Jedno hebrejské slovo překládané slovem „bezúhonnost“ je tam. Je použito na příkladný mravní postoj Joba a na neposkvrněnou krásu Šulamitky. (Job 1:1, 8; Pís 5:2; 6:9) Jákobovi bylo řečeno, že je bezúhonný, kvůli tomu, že vedl pokojný, tichý život ve stanech, který kontrastoval s divokým, dobrodružným životem jeho bratra, jenž byl lovcem. (1Mo 25:27) Jiné hebrejské slovo, které se někdy překládá jako „bezúhonný“, je ta·mimʹ. Jeho význam je „bezchybný, zdravý, dokonalý“. (Př 2:21; 11:5, 20) Hebrejská slova tam a ta·mimʹ pocházejí z kořenného slovesa ta·mamʹ, které znamená „být úplný, dokončený; dospět k dokonalosti; dospět ke konci“. (Ža 19:13; 1Kr 6:22; Iz 18:5; Jer 24:10; srovnej 1Sa 16:11, kde fráze přeložená „Jsou to všichni chlapci?“ doslova znamená „Jsou ti chlapci dokončeni?“.) V řecké Septuagintě je hebrejské slovo tam někdy překládáno slovem aʹmem·ptos. (Job 1:1, 8; 2:3; 9:20) Tvary tohoto slova se objevují také v Křesťanských řeckých písmech a toto slovo může být definováno jako „bezúhonný, bezchybný“. (Lk 1:6; Fil 3:6; Heb 8:7; viz heslo DOKONALOST.)

Když je toto slovo použito k popisu lidí, výraz „bezúhonný“ se musí vždy chápat jako relativní, nikoli absolutní. Trpící Job došel k mylným závěrům o Jehovovi; mimo jiné i o tom, jak Všemohoucí jedná s bezúhonnými. (Job 9:20–22) Zecharjáš, otec Jana Křtitele, projevil nedostatek víry v prohlášení, které Jehova učinil prostřednictvím anděla Gabriela. (Lk 1:18–20) Přesto bylo o Jobovi i Zecharjášovi řečeno, že jsou bezúhonní, protože splňovali to, co Jehova očekával od lidí, kteří sice byli věrní, ale zároveň byli nedokonalí. (Job 1:1; Lk 1:6)

Z hlediska svých židovských současníků byl Pavel před tím, než se stal Ježíšovým učedníkem, bezúhonný. Dělal, co Zákon požadoval, plnil závazky, které na něho byly vloženy, a vyhýbal se všemu, co bylo zakázáno. (Fil 3:6) Pavel se tehdy ale netěšil z bezúhonného postavení před Jehovou. Byl vinen vážným hříchem jako pronásledovatel Kristových bratrů, byl rouhačem a nestoudným mužem. (1Ti 1:13, 15)

Nejvyšší má potěšení v lidech, v jejichž chování se zrcadlí jejich duchovní zdraví, jejich čistota, jejich bezúhonnost. (Př 11:20) Je proto důležité, aby křesťané žili způsobem, který je bezúhonný, tedy tak, aby nikdo nemohl jejich způsob života oprávněně kritizovat. (Fil 2:15; 1Te 5:23)