Plnili Jehovovu vůli

Samaritán se prokazuje jako dobrý bližní

MEZI Židy a pohany existovalo v Ježíšově době zjevné nepřátelství. Během doby byl do židovské Mišny dokonce zahrnut zákon, podle kterého Izraelitky nesměly pomáhat nežidovským ženám při porodu, protože by tím pomáhaly na svět dalšímu pohanovi. (Avoda Zara 2:1)

Samaritáni byli Židům příbuzensky blíže než pohané, a to jak nábožensky, tak i původem. Přesto však byli také oni považováni za vyvržence. „Židé se totiž nestýkají se Samaritány,“ napsal apoštol Jan. (Jan 4:9) Talmud skutečně učil, že „kus chleba od Samaritána je nečistý více než maso prasete“. Někteří Židé dokonce označení „Samaritán“ používali jako výraz opovržení a jako nadávku. (Jan 8:48)

Ježíš dále vyprávěl: „Nějaký Samaritán, který cestoval po té cestě, přišel k němu.“ Při zmínce o Samaritánovi právník jistě zbystřil pozornost. Podpoří snad Ježíš negativní názor na tento národ? Naopak — když Samaritán spatřil ubohého pocestného, „byl pohnut lítostí“. Ježíš řekl: „Přistoupil tedy k němu a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem. Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho.b A příští den vyndal dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti splatím, až se sem vrátím.‘ “ (Lukáš 10:33–35)