KDYŽ učedník požádal o poučení, jak se modlit, Ježíš mu ho neodmítl poskytnout. Podle Lukáše 11:2–4 odpověděl: „Když se modlíte rcete: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému vinníku našemu. A neuveď nás v pokušení.“ (katolická Bible česká) Tato modlitba je obecně známá jako Pánova modlitba. Je velmi obsažná.

Je zajímavé, že Ježíš také ukázal, že se naše modlitby mohou týkat osobních záležitostí, které nám dělají starosti. Řekl: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému vinníku našemu. A neuveď nás v pokušení.“ (Lukáš 11:3, 4, ČB) Ježíšova slova nás vedou k závěru, že Boží vůli můžeme hledat při každodenních věcech, že můžeme k Jehovovi přistupovat s čímkoli, co by nám dělalo starost nebo nás nějak znepokojovalo. Takové pravidelné prosby k Bohu nám pomáhají více si uvědomovat, že jsme na Bohu závislí. Díky nim plněji chápeme, jak Bůh působí v našem životě. Podobným přínosem je, když Boha denně prosíme, aby nám odpustil naše poklesky. Více si pak uvědomujeme své slabosti, a stáváme se tak shovívavějšími k chybám druhých. Ježíšovo nabádání, že se máme modlit o to, abychom nebyli uvedeni do pokušení, je také vhodné zvláště vzhledem k tomu, že mravní úroveň tohoto světa klesá. V souladu s touto modlitbou jsme opatrní, abychom se neocitli v prostředí nebo situacích, jež by nás mohly přivést k provinění.