QUIRINIUS

Římský místodržitel Sýrie v době, kdy Caesar Augustus nařídil „soupis“, který vedl k tomu, že se Ježíš narodil v Betlémě. (Lk 2:1, 2) Jeho plné jméno bylo Publius Sulpicius Quirinius.

Z hlediska světských dějin bylo dlouho doloženo pouze toto jediné období Quiriniova postavení jakožto místodržitele Sýrie. V roce 1764 však byl v Římě nalezen nápis, který se stal známým jako Lapis Tiburtinus; Quiriniovo jméno v něm sice uvedeno není, ale obsahuje informace, o nichž většina znalců tvrdí, že se mohou vztahovat jedině na něho. (Corpus Inscriptionum Latinarum, H. Dessau, ed., Berlín, 1887, sv. 14, s. 397, č. 3613) Je zde uvedeno, že když odešel do Sýrie, stal se místodržitelem (nebo legátem) ‚podruhé‘. Na základě nápisu, který byl nalezen v Antiochii a v němž je uvedeno Quiriniovo jméno, mnozí historikové zastávají názor, že Quirinius byl místodržitelem Sýrie také v období před naším letopočtem.

O tom, které místo zaujímá Quirinius ve světských záznamech o místodržitelích Sýrie, však existují jen dohady. Josephus uvádí, že v době, kdy zemřel Herodes Veliký, i později byl místodržitelem Sýrie Quintilius Varus. (Židovské starožitnosti, XVII, 89 [v, 2]; XVII, 221 [ix, 3]) Také Tacitus se zmiňuje o tom, že v době Herodovy smrti byl místodržitelem Varus. (Z dějin císařského Říma, V, IX) Josephus uvádí, že předchůdcem Varovým byl Saturninus (C. Sentius Saturninus).

Někteří znalci obracejí pozornost na to, že výraz, který používá Lukáš a který se obvykle překládá slovem „místodržitel“, je he·ge·monʹ. Tento řecký výraz se obvykle používá na římské legáty, prokurátory a prokonzuly, a v podstatě znamená „vůdce“ nebo „vysoký státní úředník“. Proto se někteří z nich domnívají, že v době, kdy došlo k soupisu, který Lukáš označuje jako „první soupis“, sloužil Quirinius v Sýrii v postavení zvláštního císařského legáta a měl mimořádné pravomoci. Do této věci může také vnést světlo okolnost, že se Josephus jednoznačně zmiňuje o dvojí vládě nad Sýrií; podle jeho zprávy totiž sloužili současně jako „místodržitelé Sýrie“ dva muži, Saturninus a Volumnius. (Židovské starožitnosti, XVI, 277, 280 [ix, 1]; XVI, 344 [x, 8]) Jestliže tedy Josephus správně uvádí, že vladaři Sýrie byli postupně Saturninus a po něm Varus, pak je možné, že před Herodovou smrtí (k níž došlo pravděpodobně v roce 1 př. n. l.) sloužil Quirinius současně buď se Saturninem (jako předtím Volumnius), nebo s Varem. Dílo The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge uvádí názor: „Vztah mezi Quiriniem a Varem, místodržitelem Sýrie, byl naprosto stejný jako později vztah mezi Vespasianem a Mucianem. Vespasianus vedl válku v Palestině, zatímco Mucianus byl místodržitelem Sýrie; a Vespasianus byl legatus Augusti a měl přesně stejný titul a formální hodnost jako Mucianus.“ (1957, sv. IX, s. 375, 376)

Prokázalo se, že Lukášovy historické zprávy jsou přesné, a proto lze jeho zmínku o tom, že v době Ježíšova narození byl místodržitelem Sýrie Quirinius, považovat za opodstatněnou. Musíme pamatovat na to, že Josephus, prakticky jediný další zdroj informací, se narodil teprve v roce 37 n. l., téměř čtyři desetiletí po narození Ježíše. Naproti tomu kolem roku 49 n. l., kdy Josephus byl teprve dvanáctiletým chlapcem, Lukáš už byl lékařem a doprovázel Pavla na jeho cestách. V otázce, kdo byl bezprostředně před Ježíšovým narozením místodržitelem Sýrie, je tedy i z těchto běžných důvodů spolehlivějším zdrojem informací Lukáš. Na důkaz toho, že Lukáš přesně uvádí Quirinia jako místodržitele v době Ježíšova narození, Justin Mučedník, který pocházel z Palestiny a žil ve druhém století n. l., citoval římské záznamy. (A Catholic Commentary on Holy Scripture, B. Orchard, ed., 1953, s. 943) Nejsou žádné doklady o tom, že by v raných dobách historikové či kritici, jako byl například Celsus, Lukášovu zprávu někdy zpochybňovali.