5. Čím by se podle Ježíšova podobenství o neodbytném muži měly vyznačovat naše modlitby?

⁵ Toto barvité podobenství o neodbytném muži ukazuje, jaký postoj bychom měli při modlitbě projevovat. Povšimněme si Ježíšova vysvětlení, proč onen muž dostal to, co potřeboval. Stalo se to „kvůli jeho smělé neodbytnosti“. (Lukáš 11:8) Vyjádření ‚smělá neodbytnost‘ se v Bibli vyskytuje jen jednou. Je přeloženo z řeckého výrazu, který doslova znamená „bezostyšnost“. Slovo „bezostyšnost“ se často používá v negativním smyslu. Jestliže však někdo projevuje bezostyšnost či neodbytnost v zájmu dobré věci, může to být vlastnost chvályhodná. Tak je tomu v případě hostitele, o němž pojednává podobenství. Neostýchá se neodbytně prosit o to, co potřebuje. Ježíš nám dává tohoto hostitele za příklad, a proto bychom se měli modlit s podobnou neodbytností. Jehova si přeje, abychom ‚neustále prosili, neustále hledali a neustále klepali‘. On potom ‚dá svatého ducha těm, kdo ho prosí‘.

9, 10. (a) Znázorněte, proč je nutné prosit o Božího ducha neodbytně. (b) Jakou otázku bychom si měli položit a proč?

⁹ Přenesme toto poučení do našeho každodenního života a představme si, že někdo z členů naší rodiny v noci náhle onemocní. Probudili bychom lékaře a požádali ho o pomoc? Asi bychom to neudělali, kdyby se jednalo o něco nezávažného. Ale kdyby šlo o infarkt, bez ostychu bychom lékaře zavolali. Proč? Protože to je neodkladná situace. Uvědomujeme si, že odborná pomoc je naprosto nezbytná. Kdybychom o ni nepožádali, pacient by mohl zemřít. Podobně i praví křesťané trvale potřebují neodkladnou pomoc. Vždyť Satan obchází jako „řvoucí lev“ a snaží se nás pohltit. (1. Petra 5:8) Máme-li zůstat duchovně naživu, nutně potřebujeme Božího ducha. Kdybychom Boha o pomoc nežádali, mohlo by to mít za následek smrt. Prosíme ho tedy o jeho svatého ducha směle a neodbytně. (Efezanům 3:14–16) Jedině tak si můžeme zachovat sílu potřebnou k tomu, abychom ‚vytrvali až do konce‘. (Matouš 10:22; 24:13)