PRST (I)
1. Jedna z pěti koncových částí ruky. Jako nástroj ruky a paže má prst velkou úlohu v řízení a v jemnějších detailech práce, kterou člověk dělá. Prsty jsou součástí ruky, a proto je Bible někdy používá jako synonymum ke slovu „ruka“. Tato dvě slova, „prsty“ a „ruce“, jsou použita v paralelních tvrzeních v pojednání o výrobě model. (Iz 2:8)
O Bohu se obrazně říká, že vykonává nějaké dílo svými „prsty“ nebo svým „prstem“, například když napsal Deset přikázání na kamenné tabulky (2Mo 31:18; 5Mo 9:10), vykonal zázraky (2Mo 8:18, 19) a stvořil nebesa (Ža 8:3). To, že Boží „prsty“ zapojené do stvořitelské činnosti znamenají Božího svatého ducha neboli činnou sílu, vyplývá ze zprávy o stvoření zaznamenané v první knize Mojžíšově, kde je řečeno, že Boží činná síla (ruʹach, „duch“) se pohybovala nad povrchem vod. (1Mo 1:2) Avšak Křesťanská řecká písma poskytují klíč ke spolehlivému pochopení symbolického použití tohoto slova. Matoušova zpráva vysvětluje, že Ježíš vyháněl démony ‚Božím svatým duchem‘, a Lukáš nám říká, že to bylo ‚Božím prstem‘. (Mt 12:28; Lk 11:20)
Orientálci mají mimořádně výmluvná gesta; malý pohyb má často velký význam. Bible popisuje neužitečného člověka, jak „dělá náznaky svými prsty“. (Př 6:12, 13) Pokud chtěli Izraelité získat Boží přízeň, museli ze svého středu odstranit takové věci, jako je „ukazování prstem“ (možná výraz pohrdání nebo falešného obviňování) a mluvení toho, co ubližuje. (Iz 58:9–11) Na své prsty se člověk často dívá a jsou nezbytné pro vykonání jeho záměrů, proto si měl Boží lid obrazně ‚uvázat Boží přikázání na prsty‘ jako trvalou připomínku a vodítko ve všem, co dělal. (Př 7:2, 3; srovnej Ža 144:1.)
Když delegace žádala krále Rechoboama o lehčí náklad služby, než jaký na lid vložil jeho otec Šalomoun, král dostal od svých mladých společníků radu, aby jim odpověděl, že ‚jeho malíček jistě bude tlustší než boky jeho otce‘; tato metafora znamenala, že na ně vloží mnohem těžší břemeno. (1Kr 12:4, 10, 11) Hebrejské slovo, které je zde přeloženo jako „malíček“, je odvozeno z kořene, jenž znamená „být malý, drobný, nejmenší“.
Ježíš Kristus použil podobný řečnický obrat, když znázorňoval drsnou a arogantní nadvládu znalců Zákona a farizeů. Když Ježíš ukazoval naprostou neochotu těchto náboženských vůdců alespoň trochu pomoci obtíženým lidem, řekl, že „svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout“. (Mt 23:2–4) V jiné metafoře Ježíš vykreslil „boháče“, jak touží, aby pro něho Lazar udělal alespoň maličkost (přinesl mu vodu na ‚konečku prstu‘). Tato žádost měla Lazara odvést z jeho příznivého postavení u Abrahama. (Lk 16:22, 24)
Jeden z Refajim, kteří bojovali proti Izraeli, byl muž mimořádně velký, genetická zrůda, a měl šest prstů na nohou i na rukou, celkem 24. (2Sa 21:20; 1Pa 20:6)
2. Jedna z pěti koncových částí nohy. Hebrejská a aramejská slova používaná v Bibli na prst nebo palec u ruky se vztahují i na prst nebo palec u nohy. (2Sa 21:20; 1Pa 20:6; Da 2:41, 42; 2Mo 29:20; 3Mo 8:23, 24; 14:14, 17, 25, 28)
Prsty u nohou jsou důležité pro rovnováhu a směrování těla při chůzi a Písmo o nich mluví v doslovném i obrazném smyslu. Zvykem, který se občas uplatňoval, bylo učinit zajaté nepřátele neschopné boje tím, že se jim usekaly palce na rukou a na nohou. (Sd 1:6, 7)
Když bylo v Izraeli uváděno do úřadu kněžstvo, vzal Mojžíš trochu krve berana slavnostního uvedení a dal ji Áronovi a každému jeho synovi na pravé ucho, pravý palec u ruky a pravý palec u nohy. (3Mo 8:23, 24) Krev oběti na nejvýznamnějším prstu pravé nohy znamenala, že kněží musí ukazovat cestu a kráčet neochvějně a co nejlépe při plnění kněžských povinností týkajících se obětí. Velký Velekněz Ježíš Kristus naplnil tento prorocký obraz, když byl na zemi (Mt 16:21–23), a jeho nižší kněží, jeho duchem zplození bratři, musí jít věrně v jeho šlépějích. (Heb 7:26; 1Pe 2:5, 8; Zj 20:6)