Ježíšovo narození — Jak to skutečně bylo

VZPOMEŇTE si na nějakou všeobecně známou událost z dějin vaší země. O této události existují spolehlivé doklady, které zaznamenalo několik historiků. Co kdyby vám však někdo řekl, že se nikdy nestala, že to je pouhý mýtus? Nebo si představte, že by se něco podobného stalo vám osobně — že by například někdo tvrdil, že většina z toho, co vám v rodině vyprávěli o narození a mládí vašeho dědečka, není pravda. V obou takových případech byste se již při náznaku nějakých pochybností cítili pobouřeni. Jistě byste takovým tvrzením jen tak neuvěřili!

Zprávy o Ježíšově narození jsou zaznamenány v evangeliích od Matouše a od Lukáše, ale dnešní kritikové je obvykle odmítají. Říkají, že si tyto zprávy beznadějně odporují, že je nelze uvést do souladu a že obě obsahují vyslovené nepravdy a historické omyly. Mohla by být tato tvrzení oprávněná? Místo abychom taková obvinění připustili, prozkoumejme zprávy evangelií sami. Podívejme se přitom, jaké nám dnes poskytují poučení.

Proč byly napsány

Nejdříve bude užitečné si uvědomit, co je účelem těchto biblických zpráv. Nejsou to životopisy, jsou to evangelia. Je nutné si uvědomit, jaký je mezi tím rozdíl. Autor životopisu může věnovat několik set stránek tomu, aby popsal, čím vším musela hlavní postava jeho díla projít, než se stala slavnou osobností. Některé životopisy se proto na mnoha desítkách stran podrobně zabývají rodinným zázemím, narozením i dětstvím svého hrdiny. V evangeliích je přístup k námětu odlišný. Ze všech čtyř pouze evangelium Matoušovo a evangelium Lukášovo pojednávají o Ježíšově narození a dětství. Jejich cílem však není ukázat, co Ježíš prožíval, aby se stal mužem, jak ho známe. Ježíšovi následovníci věděli, že Ježíš před tím, než přišel na zem, existoval jako duchovní tvor, a tuto skutečnost musíme mít na paměti. (Jan 8:23, 58) Matouš a Lukáš tedy nepopisovali Ježíšovo dětství proto, že chtěli vysvětlit, jakým mužem se Ježíš stal. Zmiňovali se spíše o událostech, které souvisely s účelem jejich evangelií.

A proč je vlastně psali? Slovo „evangelium“ znamená „dobrá zpráva“. Oba tito muži měli stejnou zprávu — že Ježíš je tím slíbeným Mesiášem neboli Kristem, že zemřel za hříchy lidstva a že byl vzkříšen do nebe. Životní okolnosti těchto dvou pisatelů však byly velmi odlišné a každý z nich také měl odlišný okruh čtenářů. Matouš byl výběrčím daní a jeho zpráva byla určena především čtenářům židovským. Lukáš byl lékař, psal pro ‚nejznamenitějšího Theofila‘ — pravděpodobně muže, který měl nějaké vysoké postavení — a v širším slova smyslu psal pro rozsáhlejší čtenářskou obec ze Židů i z pohanů. (Lukáš 1:1–3) Každý z těchto pisatelů vybral ty události, které měly pro jeho konkrétní čtenářskou obec největší význam a mohly být pro ni přesvědčivé. Matoušova zpráva tedy zdůrazňuje proroctví, jež byla zaznamenána v Hebrejských písmech a splnila se ve spojitosti s Ježíšem. Naproti tomu Lukáš používá pro záznam historických událostí spíše klasický způsob, což jeho nežidovští čtenáři možná uznávali.

Nijak nepřekvapuje skutečnost, že se jejich zprávy od sebe liší. Na rozdíl od tvrzení kritiků si však tito dva pisatelé neodporují. Navzájem se doplňují, jejich zprávy do sebe navzájem přesně zapadají, a obraz, který tvoří, je tedy celistvější.

Ježíšovo narození v Betlémě

Matouš i Lukáš zaznamenali mimořádný zázrak související s narozením Ježíše — to, že se narodil z panny. Matouš ukazuje, že se tímto zázrakem splnilo proroctví, které o staletí dříve pronesl Izajáš. (Izajáš 7:14; Matouš 1:22, 23) Lukáš vysvětluje, že se Ježíš narodil v Betlémě, protože Josef a Marie byli nuceni tam odcestovat kvůli césarovu rozhodnutí o soupisu obyvatel. (Viz rámeček na straně 7.) To, že se Ježíš narodil v Betlémě, mělo velký význam. O staletí dříve prorok Micheáš předpověděl, že Mesiáš bude pocházet z tohoto zdánlivě nevýznamného městečka nedaleko Jeruzaléma. (Micheáš 5:2)

Noc, kdy se Ježíš narodil, se stala známou jako noc, do které jsou zasazeny scénky kolem jesliček. Skutečný příběh se však od takových zobrazení velmi liší. Historik Lukáš nám sděluje, že Josef a Marie přišli do Betléma ve spojitosti se soupisem, a také nám říká, že pastýři trávili tuto významnou noc venku se svými stády. Z těchto dvou okolností mnozí badatelé Bible usuzují, že se Ježíš nemohl narodit v prosinci. Poukazují na to, že by césar pravděpodobně nenutil nevypočitatelné Židy, aby v chladném a deštivém období cestovali do svých domovských měst, to by totiž mohlo mezi vzpurným lidem vyvolávat další nepokoje. Podle názoru znalců je stejně nepravděpodobné, že by v tak nevlídném počasí pastýři žili pod širým nebem se svými stády. (Lukáš 2:8–14)

Povšimněme si, že se Jehova rozhodl oznámit narození svého Syna prostým nádeníkům, kteří žili venku, a ne tehdejším vzdělaným a vlivným náboženským vůdcům. Znalci Zákona a farizeové patrně přišli jen zřídka do styku s pastýři, kteří neměli pravidelnou pracovní dobu, a nemohli proto zachovávat některé podrobnosti ústního zákona. Bůh však tyto pokorné, věrné muže velmi poctil — delegace andělů jim oznámila, že se v Betlémě právě narodil Mesiáš, kterého Boží lid očekával již celá tisíciletí. Ne tedy nějací „tři králové“ tak často znázorňovaní u jesliček, ale právě tito pokorní pastýři navštívili Marii a Josefa a spatřili to nevinné děťátko ležící v jeslích. (Lukáš 2:15–20)

Jehova poskytuje přízeň pokorným lidem, kteří hledají pravdu

Bůh projevuje přízeň pokorným lidem, kteří ho milují a dychtí vidět splnění jeho záměrů. Tento námět se při událostech souvisejících s Ježíšovým narozením několikrát opakuje. Když asi měsíc po Ježíšově narození Josef a Marie v souladu s mojžíšským Zákonem přinášejí dítě do chrámu, obětují tam „párek hrdliček nebo dva mladé holuby“. (Lukáš 2:22–24) Zákon vlastně vyžadoval, aby byl přinesen beran, ale chudí lidé měli tuto druhou možnost, která byla méně nákladná. (3. Mojžíšova 12:1–8) Představme si to. Jehova Bůh, Svrchovaný Panovník vesmíru, vybral domácnost, ve které má být vychován jeho milovaný, jediný zplozený Syn, a nevyvolil k tomu nějakou bohatou rodinu, ale rodinu chudou. Jestliže jste rodiče, může vám to sloužit jako živá připomínka, že nejlepší dar, jaký svým dětem můžete dát — daleko lepší než hmotné bohatství nebo prestižní vzdělání —, je domov, v němž je duchovním hodnotám vyhrazeno první místo.

V chrámu jsou Jehovovou přízní poctěni jiní dva jeho věrní, pokorní ctitelé. Jedním z nich je Anna, čtyřiaosmdesátiletá vdova, která „nikdy nescházela v chrámu“. (Lukáš 2:36, 37) Druhým z nich je věrný letitý muž Simeon. Oba jsou nadšeni výsadou, kterou jim Bůh dal — že mohou za svého života spatřit toho, kdo bude slíbeným Mesiášem. Simeon nad dítětem pronáší proroctví. Toto proroctví naplněné nadějí má v sobě i příměs smutku. Simeon předpovídá, že tato mladá matka Marie jednoho dne pocítí hluboký zármutek nad svým milovaným synem. (Lukáš 2:25–35)

Dítě v nebezpečí

Simeonovo proroctví připomíná chmurnou skutečnost, že se toto nevinné dítě stane předmětem nenávisti. Je nenáviděno již v tomto útlém věku. Matoušova zpráva podrobně popisuje, jak se to projevuje. Uplynulo několik měsíců a Josef, Marie a Ježíš nyní žijí v jednom betlémském domě. Neočekávaně je přichází navštívit několik cizinců. Na rozdíl od scén kolem jesliček Matouš neuvádí, kolik mužů tehdy přišlo, a neoznačuje je jako „mudrce“, a už vůbec ne jako „tři krále“. Používá řecké slovo maʹgoi, které znamená „astrologové“. To samo o sobě mělo čtenáři naznačit, že se zde děje něco nekalého; astrologie je totiž umění, které Boží slovo odsuzuje a kterému se věrní Židé úzkostlivě vyhýbali. (5. Mojžíšova 18:10–12; Izajáš 47:13, 14)

Tito astrologové přišli z východu a řídili se při tom podle jakési hvězdy. Nesou dary pro ‚toho narozeného krále Židů‘. Hvězda je však nevede do Betléma. Zavádí je do Jeruzaléma, a to k Herodovi Velikému. Žádný jiný člověk na světě nemá takové prostředky a důvody k tomu, aby malému Ježíšovi ublížil. Tento ctižádostivý a krutý muž již zabil několik svých nejbližších příbuzných, o nichž se domníval, že ho ohrožují.a Zpráva o tom, že se narodil budoucí „král Židů“, Heroda znepokojila, a proto posílá astrology do Betléma, aby tam dítě našli. Odcházejí — a náhle nastává podivný jev. „Hvězda“, která je při jejich cestě dovedla do Jeruzaléma, jako by se pohybovala! (Matouš 2:1–9)

Nevíme ovšem, zda to bylo skutečně nějaké světlo na obloze, nebo zda to bylo jen vidění. Víme však, že tato „hvězda“ nebyla od Boha. Se zlověstnou přesností vede tyto pohanské ctitele přímo k Ježíšovi — zranitelnému a bezmocnému dítěti, kterému může poskytnout ochranu jen chudý tesař se svou manželkou. Astrologové, kteří nevědí, že je Herodes oklamal, by se pravděpodobně k tomuto pomstychtivému monarchovi vrátili a dali mu zprávu, a to by vedlo k záhubě dítěte. Bůh však zasahuje prostřednictvím snu a posílá je zpátky domů jinou cestou. „Hvězda“ tedy musela být nástrojem Božího nepřítele Satana, který využíval všech prostředků, jen aby Mesiášovi ublížil. To, že scény kolem jesliček zobrazují „hvězdu“ a astrology jako Boží vyslance, je skutečně jako výsměch. (Matouš 2:9–12)

Satan se však nevzdává. Král Herodes je v této věci jako figurka v Satanově ruce, a proto vydává příkaz, aby byly v Betlémě pobity všechny děti ve věku do dvou let. V boji proti Jehovovi však Satan zvítězit nemůže. Matouš poukazuje na to, že toto zlomyslné pobití nevinných dětí Bůh předvídal už dávno. Jehova opět zkřížil Satanovy záměry a prostřednictvím anděla varoval Josefa, aby uprchli do Egypta, kde budou v bezpečí. Matouš podává zprávu o tom, že za nějaký čas Josef opět svou malou rodinu přestěhoval a že se nakonec usadili v Nazaretu, kde Ježíš vyrůstal společně se svými mladšími bratry a sestrami. (Matouš 2:13–23; 13:55, 56)

Kristovo narození — Jaký význam má pro vás

Je pro vás tento stručný popis událostí, které souvisely s Ježíšovým narozením a s jeho nejútlejším dětstvím, poněkud překvapující? Mnozí lidé jsou skutečně překvapeni. S údivem zjišťují, že se zprávy vlastně shodují a že jsou přesné, ačkoli se často troufale tvrdí opak. Žasnou, když se dozvídají, že některé události byly předpověděny staletí předem. A je pro ně překvapením, že některé klíčové podrobnosti se podle evangelií podstatně liší od způsobu, jak jsou tradičně popisovány ve vyprávěních a scénkách kolem jesliček.

Největším překvapením však může být to, že se při tradičních oslavách Vánoc většinou opomíjejí ty nejpodstatnější skutečnosti, o nichž pojednávají evangelia. Lidé si například sotva vzpomenou na Ježíšova Otce — ne na Josefa, ale na Jehovu Boha. Představme si, s jakými pocity asi svěřoval svého milovaného Syna Josefovi a Marii, aby ho vychovali a aby se o něho starali. Představme si, jakou bolest musel nebeský Otec cítit, když nechal svého Syna vyrůstat ve světě, v němž ho nenávistný král bude chtít zavraždit ještě jako dítě! Jehova přinesl tuto oběť jedině z hluboké lásky k lidem. (Jan 3:16)

Na skutečného Ježíše se při vánočních oslavách často ani nemyslí. Vždyť neexistuje žádný záznam o tom, že by Ježíš vůbec někdy svým učedníkům řekl, kdy se narodil. Neexistuje ani žádný náznak toho, že by jeho následovníci oslavovali jeho narozeniny.

To, co si podle Ježíšova příkazu měli jeho následovníci připomínat, nebylo jeho narození, ale jeho smrt a její historický význam. (Lukáš 22:19, 20) Ježíš si nepřál, aby na něj lidé vzpomínali jako na bezmocné děťátko v jeslích; takovým děťátkem už totiž není. Více než 60 let po své popravě se Ježíš zjevil ve vidění apoštolu Janovi, a to jako mocný Král, který vyjíždí do bitvy. (Zjevení 19:11–16) Ježíš je Vládcem Božího nebeského Království, a je třeba, abychom ho dnes poznali právě v této roli, protože je Králem, který změní svět.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 7]

Dopustil se Lukáš omylu?

JAK se mohl Ježíš, který vyrostl v Nazaretu a byl všeobecně znám jako Nazaretský, narodit v Betlémě, který je od Nazaretu vzdálen asi 150 kilometrů? Lukáš to vysvětluje: „V těch dnech [před Ježíšovým narozením] vyšel od Caesara Augusta výnos, aby byla sepsána celá obydlená země; (tento první soupis se konal, když byl Quirinius místodržitelem Sýrie;) a všichni lidé cestovali, aby byli sepsáni, každý do svého vlastního města.“ (Lukáš 1:1; 2:1–3)

Tuto pasáž kritikové často označují jako hrubý omyl, nebo dokonce jako výmysl. Tvrdí, že tento soupis a místodržitelský úřad Quirinia připadají na rok 6 nebo 7 n. l. Kdyby měli pravdu, byla by tím Lukášova zpráva vážně zpochybněna; doklady totiž nasvědčují tomu, že se Ježíš narodil roku 2 př. n. l. Tito kritikové však přehlížejí dvě základní skutečnosti. První z nich je to, že podle Lukášovy zprávy byl soupis proveden více než jednou — povšimněme si, že se Lukáš zmiňuje o ‚tomto prvním soupisu‘. Dobře věděl, že později byl proveden ještě jiný soupis. (Skutky 5:37) Tento pozdější soupis, který byl proveden v roce 6 n. l., popsal historik Josephus. Druhou z těchto skutečností je to, že tehdejší Quiriniův úřad místodržitele ještě neznamená, že bychom museli Ježíšovo narození spojovat s oním pozdějším datem. Proč? Protože Quirinius patrně zastával tento úřad dvakrát. Mnozí znalci se shodují na tom, že jeho první úřední období zahrnovalo rok 2 př. n. l.

Někteří kritikové tvrdí, že si Lukáš soupis vymyslel, aby vysvětlil, jak se mohl Ježíš narodit v Betlémě, aby tím bylo splněno proroctví u Micheáše 5:2. Tato teorie staví Lukáše do světla svévolného lháře, a něco takového nemůže svědomitému historikovi, který napsal evangelium a knihu Skutky, žádný kritik přisuzovat.

A je tu ještě jedna okolnost, kterou nemůže žádný kritik vysvětlit: Soupisem samotným se splnilo jedno proroctví! V šestém století př. n. l. Daniel prorokoval, že přijde vládce, který „způsobí, že vymáhatel projde nádherným královstvím“. Platilo to na Augusta a na jeho příkaz, aby byl v Izraeli proveden soupis? Nuže, proroctví dále předpovídá, že Mesiáš neboli „Vůdce smlouvy“ bude za vlády nástupce tohoto panovníka ‚zlomen‘. Ježíš byl skutečně ‚zlomen‘ popravením za vlády Augustova nástupce Tiberia. (Daniel 11:20–22)

[Obrázky]

Caesar Augustus (27 př. n. l.–14 n. l.)

Tiberius Caesar (14–37 n. l.)

[Podpisky]

Museé de Normandie, Caen, Francie

Fotografie s laskavým svolením Britského muzea

[Obrázek na straně 8]

Jehovův anděl poctil pokorné pastýře dobrou zprávou o Kristově narození