KOŠ

Předmět podobající se nádobě, vyrobený z materiálů, jako jsou vlákna z palmových listů, rákosové pletivo, sítí, provaz, větve a vrbové proutí. Ve starověku lidé často používali koše v zemědělství, v domácnosti i k jiným účelům. Jejich koše měly rozmanitý tvar, byly různě velké a lišily se i tím, jak byly vyrobeny. Některé měly pletivo řídké, jiné je měly husté. Některé měly jedno nebo dvě držadla a víko, jiné je neměly, nebo měly buď jen držadla, nebo jen víko.

Jednotlivé druhy košů, které se ve starověku používaly v biblických zemích, nejsou v Písmu podrobně popsány a pro koše se používala různá hebrejská a řecká slova. Z hebrejských slov se k označení koše nejčastěji používalo slovo sal. Tento výraz je použit na tři koše bílého chleba, o nichž se faraónovu vrchnímu pekaři zdálo, že je nese na hlavě; pokud jde o tento sen, Josef správně předpověděl, že pro toho, komu se zdál, znamená smrt. (1Mo 40:16–19, 22) Označení sal je použito i na koš, do kterého se vkládal nekvašený chléb, koláče a oplatky, když bylo izraelské kněžstvo slavnostně uváděno do úřadu; tento koš se potom nazýval ‚koš slavnostního uvedení‘. (2Mo 29:3, 23, 32; 3Mo 8:2, 26, 31) Tímto hebrejským výrazem se označoval i koš, který obsahoval nekvašené chleby a oplatky, jež se používaly při obřadu v den, kdy se vyplnilo něčí nazirejství. (4Mo 6:13, 15, 17, 19) Do koše, který byl označen jako sal, také dal Gideon maso, které předložil Jehovovu andělovi. (Sd 6:19) Sal sice není v Písmu popsán, ale zdá se, že tento druh koše byl z jemného pletiva a — alespoň v pozdějších obdobích — se vyráběl z loupaného vrbového proutí nebo z palmových listů. Mohl být dost velký a plochý, a svým tvarem se proto hodil k přenášení chleba, jak to například ukazoval prorocký sen královského pekaře. V Britském muzeu je vystaven barevný dřevěný model Egypťanky, která si na hlavě přidržuje velký, plochý, otevřený koš s potravinami, údajně určenými pro mrtvé.

Když Izraelité žili jako nevolníci v Egyptě a byli v ‚tvrdém otroctví při hliněné maltě a cihlách‘ (2Mo 1:14), používali zřejmě koše při přenášení stavebního materiálu, hlíny na cihly a cihel samotných. Žalmista Asaf vzpomíná, jak Jehova způsobil osvobození Izraele z otroctví v Egyptě, a vyjadřuje, co řekl Bůh: „Jeho vlastní ruce se osvobodily dokonce od košíku [mid·dudhʹ].“ (Ža 81:4–6) Týž hebrejský výraz (dudh) označuje koš k přenášení fíků. (Jer 24:1, 2) Označuje také určitý druh hrnce na vaření (‚hrnec na vaření s dvěma uchy‘ [1Sa 2:14]; ‚hrnec s kulatým dnem‘ [2Pa 35:13]) a ‚pec‘. (Job 41:20)

Hebrejský výraz teʹneʼ označoval koš, ve kterém se Bohu předkládalo první sklizené ovoce, a to se ukládalo před Jehovův oltář. (5Mo 26:2, 4) Tento koš sloužil k ukládání zemědělských plodin a byla to pravděpodobně velká, hluboká nádoba. Mojžíš použil hebrejské slovo teʹneʼ ve významu „koš“, když Izraelitům oznamoval, jaké důsledky pro ně bude mít poslušnost, nebo neposlušnost Jehovy. Řekl: „Požehnaný bude tvůj koš a tvá díže“, jestliže budou projevovat poslušnost, ale „prokletý bude tvůj koš a tvá díže“, jestliže budou neposlušní. (5Mo 28:5, 17)

Hebrejské slovo keluvʹ může označovat koš upletený ze sítí nebo listů. Tento výraz je ve významu „koš“ použit u Amose 8:1, 2, kde prorok sděluje, že mu Jehova dal vidět „koš letního ovoce“. U Jeremjáše 5:27 je tento výraz použit na ‚klec‘ pro ptáky.

Určitý druh košů se označuje ještě dalším hebrejským slovem, a to kar, které se v 1. Mojžíšově 31:34 překládá jako ‚koš ženského sedla‘.

Když Ježíš Kristus zázračně rozmnožil chleby a ryby, aby nasytil asi 5 000 mužů, kromě žen a malých dětí, zbylo z toho ještě 12 plných košů úlomků. (Mt 14:20; Mr 6:43; Lk 9:17; Jan 6:13) Pro druh koše, který se použil k sebrání zbytků, používají všichni čtyři pisatelé evangelií řecké slovo koʹfi·nos. To mohl být poměrně malý ruční košík upletený z vrbového proutí a lidé si v něm mohli nosit jídlo na cestu, nebo mohl mít místo držadla provaz, a pak se koš mohl nést na zádech. Jeho objem lze obecně odvodit z toho, že se tento řecký výraz používá také pro boiótskou míru, která obnášela asi 7,5 l.

O tom, jak Ježíš nasytil sedmi chleby a několika rybkami asi 4 000 mužů, kromě žen a malých dětí, vyprávějí Matouš a Marek, a potom ukazují, že se sebralo sedm košů zbylých úlomků. Zde však používají jiné řecké slovo, sfy·risʹ (nebo spy·risʹ); tím se označuje velký koš na potraviny nebo také nůše. (Mt 15:37; Mr 8:8) Menší koš, koʹfi·nos, by stačil při cestování po židovském území nebo při kratší cestě, ale na delší cestu cizími oblastmi bylo nutné vzít si koš větší. Takový koš mohl být někdy tak velký, že by se do něj vešel člověk. Když pisatelé evangelií zaznamenávají, že se o svých skutcích, kdy zázračně rozmnožil potraviny, Ježíš Kristus zmínil později, rozlišují přitom koʹfi·nos a sfy·risʹ (NS označuje první z nich jako ‚koše‘ a druhé jako ‚koše na potraviny‘). (Mt 16:9, 10; Mr 8:19, 20)

Koš, v němž byl v Damašku Pavel spuštěn na zem otvorem ve zdi, byl sfy·risʹ. (Sk 9:25) Když apoštol vyprávěl korintským křesťanům o tom, jak tehdy unikl, použil řecký výraz sar·gaʹne, což označuje pletený nebo ‚proutěný koš‘, buď z provazů, nebo z propletených větviček. Oba tyto řecké výrazy mohou být použity na stejný druh koše. (2Ko 11:32, 33)

Ježíš Kristus prohlásil, že jeho učedníci jsou „světlo světa“, a potom jim řekl: „Lidé rozsvěcují lampu a nestaví ji pod odměrný koš, ale na stojan, a ona září na všechny v domě.“ Takový „odměrný koš“ (řec. moʹdi·os) byl mírou na sypké hmoty, která měla objem asi 9 l, ale Kristus použil tento výraz proto, aby znázornil přikrytí. Ježíš povzbudil své učedníky, aby své duchovní světlo neskrývali pod obrazný „odměrný koš“. Vybídl je: „Podobně ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Mt 5:1, 2, 14–16; viz také Mr 4:21; Lk 11:33.)