Co říká Bible

Kdo jde do nebe?

BOMBA nastražená teroristy roztrhne dopravní letadlo za letu a zabije všechny lidi na palubě. Příbuzným a přátelům obětí se říká, že jejich drazí jsou nyní v nebi — jako by to snad byla náhrada za předčasnou a násilnou smrt jejich blízkých.

Umírá oblíbený hudebník a říká se o něm, že ‚troubí s anděly v nebi‘.

Choroby, hlad nebo nehody připraví o život malé děti a duchovní říkají, že tyto děti se nyní těší z nebeské blaženosti, možná dokonce coby andělé.

Napravuje Bůh křivdy způsobené mladým i starým lidem tak, že si je všechny bere k sobě do nebeského míru? Je přijetí do nebe prostě způsob, jak Bůh chrání všechny ty lidi, kteří jsou dobří a hodni chvály? Co o tom říká Bible?

Lidé, kteří nejsou v nebi

Biblické vyjádření je jasné: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království?“ (1. Korinťanům 6:9) Bible ovšem také mluví o mnoha spravedlivých lidech a o obětech bezpráví, kteří dědictví v nebi mít nebudou.

Sám Ježíš řekl o Janu Křtiteli, který se brzy měl stát mučedníkem: „Vpravdě vám říkám: Mezi těmi, kteří se narodili z žen, nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ (Matouš 11:11) Ničemný král Herodes se pokoušel zahubit malého Ježíše a při tom nemilosrdně pobil všechny dvouleté a mladší chlapce v Betlémě a ve všech jeho oblastech. (Matouš 2:16) Přesto Ježíš řekl: „Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka [Ježíš].“ (Jan 3:13) Proč o těchto obětech bezpráví Ježíš neříkal, že jsou v nebi?

Ježíš otevřel cestu

Ježíš říkal sám o sobě „jsem cesta a pravda a život“ a apoštol Pavel na něj poukazoval jako na „první ovoce z těch, kteří usnuli ve smrti“. (Jan 14:6; 1. Korinťanům 15:20) Proto nikdo nemohl přijít do nebe před ním. Když ale Ježíš asi za čtyřicet dní po svém vzkříšení vystoupil do nebe, šli tam potom za ním ti čestní, věrní lidé, kteří zemřeli již dříve? Asi deset dní nato apoštol Petr řekl o králi Davidovi, že „skonal a také byl pohřben a jeho hrobka je do tohoto dne mezi námi . . . David skutečně nevystoupil do nebes.“ (Skutky 2:29, 34)

Přijetí do nebe tedy znamená víc než jen náhradu za vytrpěné křivdy, či dokonce odměnu za osobní věrnost. Poskytuje naopak možnost vytvořit v nebi sbor vládců, který se skládá z vybraných zástupců lidstva. Tento sbor je pomazán svatým duchem a má Kristovo vedení. (Římanům 8:15–17; Zjevení 14:1–3)

Nebeské Království

Ježíš mluvil o tomto panství neboli vládě jako o „nebeském království“ nebo o „Božím království“. (Matouš 5:3, 20; Lukáš 7:28) Tím nebylo myšleno, že do tohoto správního sboru je zahrnut velký počet lidí. O tomto sboru vládců se Ježíš zmiňoval jako o „malém stádu“. (Lukáš 12:32) V původním jazyce, kterým byla psána tato část Bible, je použito slovo „malý“ (mikros), jež je protikladem slova velký (megas), a v Lukášovi 12:32 se vztahuje na nepatrné množství či nepatrný počet. Členů „nebeského Království“ tedy také nemůže být neomezený počet. Můžeme si to znázornit: Kdybyste byli požádáni, abyste nalili do sklenice trochu vody, zajistili byste, aby nepřetekla. Tak se ani „malé stádo“ nemůže skládat z nadpočetného množství lidí. Boží Království má stanovený („malý“) počet Kristových spoluvládců.

Apoštolu Janovi byl zjeven přesný počet těchto vládců — 144 000. (Zjevení 14:1, 4) Ve Zjevení je o nich již dříve řečeno, že jsou „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“, že ‚mají být královstvím a kněžími našemu Bohu‘ a že mají nad zemí kralovat z nebe. (Zjevení 5:9, 10) Tento správní sbor společně s Ježíšem Kristem tvoří Království. A Ježíš učil své následovníky, aby se o toto Království modlili. Království je také nástrojem, který skoncuje se špatnou vládou na této zemi a obnoví v lidském domově — na zemi — spravedlnost a mír. Obyvatelům země také obnoví schopnost žít věčně. (Žalm 37:29; Matouš 6:9, 10)

Vybraný sbor vládců

Království vystřídá naprosto zkažená lidská panství. Můžeme tedy pochopit, proč ty, kdo patří do nebeské vlády, musí Bůh pečlivě vybrat a vyzkoušet. Současná situace lidstva by se dala přirovnat k situaci stovek cestujících na palubě poškozeného proudového letadla za špatného počasí. Chtěli byste, aby se v takové kritické situaci ocitla posádka letadla, která se skládá z mladých, nezkušených lidí? Asi sotva! Tato situace by vyžadovala posádku, která by byla pečlivě vybrána na základě přísných požadavků.

Je pro nás úlevou, když o těch, kdo budou sloužit v nebi s Kristem Ježíšem, víme, že „Bůh dal údy do těla, každý z nich právě jak se mu líbilo“. (1. Korinťanům 12:18) Rozhodujícím činitelem není touha či ctižádost po postavení v Království. (Matouš 20:20–23) Bůh stanovil konkrétní požadavky pro víru a chování, aby toto postavení nemohli dostat lidé, kteří si to nezaslouží. (Jan 6:44; Efezanům 5:5) Úvodní slova Ježíšova Kázání na hoře naopak ukazují, jak se musí projevit ti, kdo budou vládnout s Kristem. Musí dokázat, že mají duchovní smýšlení a mírnou povahu, že milují spravedlnost, že jsou milosrdní, čistí v srdci a pokojní. (Matouš 5:3–9; viz také Zjevení 2:10.)

Je radostné, že velká většina lidstva — i když ji Bůh nevybral do reprezentativního nebeského sboru vládců — není ponechána bez naděje. Takoví lidé budou obývat tuto krásnou zemi a budou se těšit ze všeho dobrého, co přinese Boží panství. Lidé, kteří se stali obětí křivd minulosti, a již dávno zemřeli, budou přivedeni zpátky k životu. Pak budou dále žít společně s přežijícími, kteří v tom nejplnějším smyslu uvidí „příchod“ Božího Království. Bude splněn slib: „Přímí, ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou.“ (Matouš 6:9, 10; Přísloví 2:21; Skutky 24:15)