„Velmi se namáhejte“
„Velmi se namáhejte vejít úzkými dveřmi, protože, říkám vám, mnozí budou usilovat, aby vešli, ale nebudou schopni.“ — LUKÁŠ 13:24.
1. Po čem touží většina lidí?
ZEPTEJ se šestiletého Robina, proč rád chodí do sálu království, a odpoví ti: „Učím se tam o Jehovovi a o ráji, kde mohu žít strašně dlouho s hodnými zvířátky.“ Jeho tříletý bratranec Dustin si uvědomuje pravidelnou činnost svých rodičů natolik, že přesně ví, kdy má vyhrknout: „Chci do sálu království.“ To, co vyjadřuje Robin a co se učí vyjádřit Dustin, by lákalo většinu lidí — život, věčný život. Lidé chtějí být „zachráněni“. Ale jak? Prostě docházkou na bohoslužby?
2. a) Proč si záchranu nelze vysloužit? b) Jak ukazují Ježíšova slova u Lukáše 13:24, co je nutné pro záchranu?
2 Záchranu si nelze vysloužit účastí na shromážděních ani jinak. Je zdarma, je darem od Boha. Přesto od nás Jehova Bůh vyžaduje, abychom se namáhali, jestliže od něho chceme obdržet dar věčného života. (Řím. 6:23) V čem? Například abychom se velmi namáhali v jeho službě. Pohnutkou k této činnosti musí být opravdové ocenění. Božího Syna, Ježíše Krista, se jednou zeptal nějaký muž: „Pane, je těch, kteří jsou zachraňováni, málo?“ Ježíšova odpověď zahrnula nejen tazatele, ale i všechny ostatní, kteří se zajímají o záchranu, včetně nás. Odvětil: „Velmi se namáhejte vejít úzkými dveřmi, protože, říkám vám, mnozí budou usilovat, aby vešli, ale nebudou schopni.“ — Luk. 13:23, 24.
3. a) Proč byla otázka toho muže nezvyklá? b) Jak to, že je Ježíšova odpověď určena i nám?
3 Otázka nejmenovaného muže byla neobvyklá. Ptal se: „Je těch, kteří jsou zachraňováni, málo?“ Nechtěl vědět: „Budu já mezi tím malým počtem zachráněných?“ nebo „Jak mohu být zachráněn já?“ Snad ho k jeho spekulativnímu dotazu vedla židovská filozofie, že záchranu si zaslouží jen omezený počet lidí.a Ať už byl pramen jeho zájmu jakýkoli, Ježíš otázku rychle přenesl ze sféry abstraktní teorie k praktickému uplatnění — a to osobnímu uplatnění. Přinutil tazatele, aby se zamyslel, co by měl dělat pro záchranu. Ale nejen to: protože Ježíšova slova „velmi se namáhejte“ jsou v množném čísle, měla by podnítit i nás k hlubokému zamyšlení nad naším způsobem uctívání.
4. Co musíme dělat, abychom získali věčný život?
4 Získat věčný život proto není tak snadné, jak by si někteří lidé představovali. Ježíš klade důraz na tvrdou práci a neustálé úsilí, jež jsou prostředkem k tomu, abychom ‚vešli úzkými dveřmi‘. Toto neúnavné úsilí je podněcováno vytrvalou vírou, založenou na poslušnosti Kristova učení. K získání záchrany musíme tedy dělat víc než ‚slyšet jeho slova‘; musíme je vytrvale ‚činit‘. — Luk. 6:46–49; Jak. 1:22–25.
Musíš nyní „zápasit“
5. a) Co naznačují Ježíšova slova „velmi se namáhejte“? b) Jak obohacují tato slova tvůj pohled na svatou službu?
5 Co znamená slovní spojení „velmi se namáhejte“? V původní řečtině je to výraz agonizesthe odvozený ze slova (agon), jež znamená „místo zápolení“. „Zápaste“, uvádí „Meziřádkový překlad Království“. Představ si tedy starověký stadión a na něm atleta, který zápasí neboli velmi se namáhá celou svou silou, aby získal cenu. Ačkoli tedy zde použité řecké sloveso může být technickým výrazem pro soutěžení v řeckých hrách, zdůrazňuje Ježíšovo nabádání, že máme jednat z celého srdce. Polovičaté snahy prostě nepostačí. — Luk. 10:27; srovnej 1. Korinťanům 9:26, 27.
6. Proč se musíme velmi namáhat už nyní?
6 Kdy a jak dlouho musíme ‚zápasit, abychom vešli úzkými dveřmi‘? (Luk. 13:24, „Nová anglická bible“) Podívej se důkladně na Ježíšova slova u Lukáše 13:24 a všimni si, jak proti sobě staví přítomný čas „velmi se namáhejte“ a budoucí čas „budou usilovat“. Právě nyní je tedy čas k zápasu. Ti, jimž bude zabráněno ve vstupu, zřejmě budou usilovat, aby vešli, teprve tehdy, až se to bude hodit jim. Ale to už bude pozdě; dveře příležitosti budou zavřeny na zámek a závoru. Ježíš dále u Lukáše 13:25 říká, že jakmile hospodář zamkne dveře, začnou lidé klepat a prosit: „ ‚Pane, otevři nám.‘ Ale odpoví vám a řekne: ‚Nevím, odkud jste.‘ “ Takový smutný konec čeká ty, kteří nyní nečiní uctívání Jehovy svým hlavním životním cílem. — Mat. 6:33.
7. Jak mluví o neustálé námaze Filipanům 3:12–14 a proč je nutná?
7 Náš zápas stále pokračuje. Nikdo z nás ještě úplně nevešel „úzkými dveřmi“. Pavel si to uvědomoval. Napsal: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, tak jako mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám zato, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ (Kurzíva od nás.) — Fil. 3:12–14, „EP“.
8. a) Co brání „mnohým“ v získání věčného života? b) Jakým varováním je to pro nás?
8 Kdo jsou ti „mnozí“ a proč nejsou schopni vejít? Ti „mnozí“, to je křesťanstvo, a zejména jeho třída duchovenstva. Předstírají, že důvěrně znají Ježíše, že patří k jeho rodině, když prohlašují, že ‚s ním jedli a pili‘. Ale protože chtějí získat záchranu podle svých vlastních podmínek, a ne podle požadavků Božích, popírá Ježíš rázně, že by je znal, a pohlíží na ně jako na „činitele nespravedlnosti“. (Luk. 13:26, 27) Mezi jednotlivce, jimž bude zabráněno vstoupit do věčného života, by mohli být zahrnuti i ti, kteří ochabli ve svaté službě Jehovovi a nyní zpohodlněli ve svém přístupu k pravému uctívání. Jejich horlivost pro zájmy království zvlažněla. (Zjev. 3:15, 16) Připustíme, že mají stále ‚způsob zbožné oddanosti‘ — formální kazatelskou službu a účast na shromážděních —, ale nedokazují, že mají takovou víru, jež je hybnou silou čistého uctívání. (Srovnej 2. Timoteovi 3:5.) Neuvědomují si, že pouze zkoušet, zda vejdou „úzkými dveřmi“, nestačí. Člověk musí zápasit, aby prošel.
Proč „úzkými dveřmi“?
9. Proč je ke vstupu úzkými dveřmi nutná velká námaha?
9 Úzké dveře k záchraně jsou otevřené pro všechny. Ale „mnozí“ nemají chuť zápasit, aby vešli. Co při procházení úzkými dveřmi vyžaduje velkou námahu? Nejprve musí člověk získat přesné poznání biblické pravdy a poznat Jehovu Boha a Krista Ježíše. (Jan 17:3) To znamená odvrhnout tradice a zvyky světských náboženství včetně tradic křesťanstva. Je nutné konat Boží vůli, jako ji konal Ježíš, když byl na zemi. (1. Petra 2:21) Jako oddaný, pokřtěný křesťan se musí člověk vyhýbat také hmotařství, nemravnosti a nečistotě světa. (1. Jana 2:15–17; Ef. 5:3–5) Takové osobní rysy je nutné svléci a nahradit vlastnostmi podobnými Kristovým. — Kol. 3:9, 10, 12.
10. Jaký vztah k získání věčného života má sebeovládání?
10 Těch „málo“ zná hodnotu horlivosti ve službě, spojené s projevováním ovoce ducha včetně sebeovládání. (Gal. 5:23) S pomocí Jehovova svatého ducha zápasí, aby přemohli své tělo a zaměřili je k cíli věčného života. — 1. Kor. 9:24–27.
Co pro tebe znamenají Ježíšova slova?
11. a) V jakých životních oblastech se snad někteří musí velmi snažit a proč? b) V jaké činnosti se můžeme všichni velmi namáhat?
11 Ať jsme nově pokřtění, nebo jsme činní v Jehovově organizaci už desetiletí, nemůžeme ochabnout ve svém úsilí líbit se Bohu. Ježíšova slova jasně naznačují, že musíme být Jehovovi oddáni celou duší, musíme chtít vejít úzkými dveřmi za každou cenu. Protože Ježíš nemluvil jen o zlepšování a přírůstcích v naší službě Bohu, je pro některé z nás zapotřebí velké námahy, abychom se zlepšili v chování nebo se zbavili špatných návyků, a tak ‚nijak nezavdávali důvod ke klopýtání‘. (2. Kor. 6:1–4) Jiní z nás potřebují věnovat stálou pozornost důkladnému, plánovitému osobnímu studiu, aby naše ‚láska ještě víc a více oplývala přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností‘. (Fil. 1:9–11) Zase jiní potřebují vynaložit větší úsilí, aby se pravidelně a činně účastnili sborových shromáždění včetně sborového studia knihy. (Žid. 10:23–25) Ale všichni se můžeme podívat na svou vlastní kazatelskou službu, abychom viděli, zda se velmi namáháme v konání „díla evangelisty“. — 2. Tim. 4:5.
12. Jaké otázky bychom si mohli položit, abychom vyzkoušeli, do jaké míry se duchovně namáháme?
12 Stále větší počet osob dělá pokroky a velmi se namáhá, aby se líbil Jehovovi, takže získal způsobilost k pomocné průkopnické službě, pravidelné průkopnické službě nebo k službě v bételu. Ale co ty? Jestliže jsi zvěstovatel království, můžeš se několikrát do roka zúčastnit pomocné průkopnické služby, nebo se dokonce stát pravidelným průkopníkem? Jestliže již jsi pomocným průkopníkem, usiluješ o pravidelnou průkopnickou službu? Jestliže ne, proč bys o tom neuvažoval? Dosáhneš tak požehnání pěstovat ještě důvěrnější vztah k Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. — Žalm 25:14.
Můžeš se namáhat tak, abys byl průkopníkem?
13. a) Které dvě věci jsou nezbytné, jestliže chceš být průkopníkem? b) V jakých životních oblastech budeš možná muset činit úpravy, aby ses mohl stát průkopníkem?
13 Kdybys mohl být pravidelným průkopníkem, ale nejsi jím, můžeš „zápasit“ o to, abys upravil svůj život pro průkopnickou službu? Nezbytné jsou dvě věci. Za prvé, musíš mít touhu. Za druhé, musíš mít vhodné podmínky. Jestliže ti chybí touha, modli se o ni. Hovoř s průkopníky. Rozšiřuj svou současnou činnost jako sborový zvěstovatel. Účastni se pomocné průkopnické služby, kdykoli je to možné. Jestliže nyní pro takovou službu nemáš podmínky, podívej se, zda nejsou možné nějaké úpravy. Manželka možná nemusí chodit do zaměstnání. Ten, kdo dosáhl důchodového věku, možná nemusí dál pracovat. Vysoká životní úroveň, drahé dovolené, nejnovější vůz a podobné věci nejsou nezbytné k životu. — Luk. 12:15; 1. Jana 2:15–17.
14. a) Proč se jedna manželská dvojice nespokojila s tím, aby dál sloužila jako sboroví zvěstovatelé? b) Jaký cíl předložili svým dětem?
14 Jeden otec tří synů, z nichž dvěma není ještě deset let, začal před šesti lety sloužit jako průkopník. Proč? „Chtěl jsem dělat víc,“ vysvětluje. „Kdybych mohl být pravidelným průkopníkem a nebyl bych, nežil bych podle své oddanosti.“ Jeho manželka také začala sloužit jako pravidelná průkopnice. Proč? „Čtyři roky jsem pravidelně vykonávala pomocnou průkopnickou službu a nakonec jsem si uvědomila, že už je to pro mne snadné,“ říká. „Chtěla jsem se plněji podílet na tomto neopakovatelném díle a dát správný příklad synům.“ Manžel i manželka poznali pravdu po studiu na univerzitě. „Naši rodiče si přáli, abychom chodili čtyři roky na vysokou školu,“ říká otec. Jaké cíle ale předložili oni svým synům? „Já svým chlapcům dávám najevo, že bychom byli rádi, kdyby se stali průkopníky a strávili aspoň čtyři roky v bételu.“
15. a) Z jakých důvodů se někteří namáhali, aby sloužili jako pravidelní průkopníci? b) Z jakého důvodu by sis snad ty přál být ve službě plným časem?
15 Proč se vlastně jiní rozhodli být pravidelnými průkopníky?
„Nedělal jsem žádné duchovní pokroky a mrzelo mě to.“ (Robert H.)
„Nikdy jsem nebyla úplně spokojená jako pravidelná zvěstovatelka.“ (Rhea H.)
„Průkopnická služba dává mému životu směr a účel.“ (Hans K.)
„Chtěla jsem Jehovovi sloužit naplno, a to pro mne představovala průkopnická služba.“ (Charanjit K.)
„Litoval bych, kdybych nevyužil své energie, síly a mládí a nepodílel se na této velké práci.“ (Gregory T.)
„Jehova žehná jedině úsilí, a tak jsem mu musela dát něco, čemu by mohl žehnat.“ (Graceann T.)
„Průkopnická služba mi pomáhá vyjádřit, co cítím k Jehovovi.“ (Marco P.)
„Světská práce na plný úvazek mi nepřinášela štěstí, které jsem pozorovala mezi průkopníky.“ (Nancy P.)
Jaké důvody bys mohl přidat ty k tomuto výčtu?
Děláš, co můžeš?
16. Jsou to jedině průkopníci, kteří se velmi namáhají? Vysvětli.
16 Řada svědků Jehovových poctivě a s modlitbou zkoumala svou osobní situaci a zjistila, že za svých současných okolností dělají co mohou. Možná, že jsi jeden z nich. Jestliže ano, neklesej na mysli. Jehova a jeho Syn se o tebe zajímají a opravdu oceňují, že sloužíš celou duší. (Srovnej Lukáše 21:1–4.) Například v některých zemích kvůli nepříznivým politickým nebo hospodářským podmínkám musí naši bratři pracovat devět hodin denně pět i šest dní v týdnu, jen aby získali věci nutné k životu. V zemi, kde je dílo svědků Jehovových pod přísným vládním zákazem, se průkopnické služby — neboť i v těchto zemích roste počet průkopníků — ujímají zpravidla lidé v důchodu, mládež, která má večerní zaměstnání, a matky (s dětmi), jež jsou státem osvobozeny od světské práce.
17. Jak ukazuje Epafroditův případ, že Jehova neměří naši námahu jen množstvím práce, kterou vykonáme v jeho službě?
17 Přesto si možná říkáš: ‚Kdybych tak měl větší tělesnou sílu. Kdybych tak byl zase mladý!‘ Ale neztrácej odvahu. Naše námaha se neměří jen množstvím práce, kterou vykonáme v Boží svaté službě. Vzpomínáš si na Epafrodita? Když byl nemocný, nemohlo se množství činnosti, kterou mohl konat v „Pánově díle“, rovnat tomu, co dělal, když byl zdravý. Přesto ho Pavel chválil za jeho námahu. Pavel dokonce naznačil, že bychom si měli ‚takových mužů a žen neustále vážit‘. — Fil. 2:25–30.
18. a) Jak mohou lidé omezení svými okolnostmi podporovat službu plným časem ve sboru? b) Co můžeš dělat ty, abys ve svém sboru povzbuzoval průkopnického ducha?
18 Něco však udělat můžeš, abys podpořil službu plným časem ve svém sboru. Co to je? Velmi se namáhej, abys projevoval průkopnického ducha. Jestliže například nyní nemůžeš být průkopníkem, protože máš rodinné závazky, můžeš uvolnit jiné ve své rodině — manželku, děti, bratra nebo sestru, aby mohli sloužit jako průkopníci? Ti, kteří jsou na tom zdravotně špatně nebo jsou jinak postiženi, se mohou zajímat o ty, kteří jsou schopni průkopnické služby, a chodit s nimi do kazatelské služby, jak jim dovolí okolnosti. (Srovnej 1. Korinťanům 12:19–26.) Tak se mohou všichni ve sboru namáhat a klást důraz na službu plným časem. Výsledky mohou být velmi povzbudivé pro všechny.
19. K čemu bychom měli být odhodláni?
19 Co znamená ‚velmi se namáhat‘ pro tebe? Znamená to postupovat ke křtu? Překonat nějaký špatný návyk? Posílit nějak svůj vztah k Jehovovi? Mohlo by to znamenat pomocnou průkopnickou službu? Pravidelnou průkopnickou službu? Službu v bételu? Cokoli je nutné pro to, abys dělal duchovní pokroky, stojí za velkou námahu už nyní. Proto všichni neustále zápasme, abychom vešli úzkými dveřmi, jež vedou k věčnému životu!
[Poznámka pod čarou]
a Počet zachráněných byl teologickým problémem, o němž se mezi rabíny velmi debatovalo. Jedna biblická příručka říká: „K podivným kabalistickým výmyslům rabínů patřil pokus stanovit počet zachráněných podle číselné hodnoty písmen toho či onoho textu.“
Myšlenky k úvaze
◆ Co měl na mysli Ježíš, když radil: „Velmi se namáhejte“?
◆ Kdy a jak platí Ježíšova slova tobě?
◆ Proč „mnozí“ nejsou schopni vejít úzkými dveřmi?
◆ Jak se mohou namáhat osoby omezené určitými okolnostmi?
◆ Jak dlouho musíme zápasit, abychom vešli úzkými dveřmi?