„Nějaký muž pořádal velkou večeři a pozval mnohé. A v hodinu večeře vyslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte, protože všechno je teď připraveno.‘ Ale všichni společně si začali vyprošovat omluvu. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a potřebuji se jít na ně podívat. Prosím tě: Omluv mne.‘ A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět spřežení dobytka a jdu je vyzkoušet. Prosím tě: Omluv mne.‘ Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil, a proto nemohu přijít.‘“

Jaká situace je popsána v tomto podobenství? „Pán“, který pořádá hostinu, znázorňuje Jehovu Boha; „otrok“, který vyřizuje pozvání, znázorňuje Ježíše Krista; a „velká večeře“ je příležitost stát se budoucím účastníkem nebeského království.

K prvním, kteří dostali pozvání, aby měli vyhlídku na království, patřili především židovští náboženští vůdcové Ježíšovy doby. Ti však pozvání odmítli. A tak zejména od letnic roku 33 n. l. bylo rozšiřováno druhé pozvání, a to opovrhovaným a nevýznamným ze židovského národa. Ale k vyplnění 144 000 míst v Božím nebeském království jich nereagovalo dost. O tři a půl roku později, v roce 36 n. l., bylo tedy rozhlášeno třetí a konečné pozvání, a to neobřezaným Nežidům, a shromažďování této skupiny trvalo až do 20. století. Lukáš 14:1–24.