„‚Vyjdi rychle na široké cesty a do městských uliček a přiveď sem chudé a zmrzačené a slepé a chromé.‘ Otrok časem řekl: ‚Pane, co jsi nařídil, bylo uděláno, a ještě je tu místo.‘ A pán otrokovi řekl: ‚Vyjdi na silnici a oplocená místa a přinuť je, aby vešli, aby se můj dům zaplnil. . . Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neochutná z mé večeře.‘“

K prvním, kteří dostali pozvání, aby měli vyhlídku na království, patřili především židovští náboženští vůdcové Ježíšovy doby. Ti však pozvání odmítli. A tak zejména od letnic roku 33 n. l. bylo rozšiřováno druhé pozvání, a to opovrhovaným a nevýznamným ze židovského národa. Ale k vyplnění 144 000 míst v Božím nebeském království jich nereagovalo dost. O tři a půl roku později, v roce 36 n. l., bylo tedy rozhlášeno třetí a konečné pozvání, a to neobřezaným Nežidům, a shromažďování této skupiny trvalo až do 20. století. Lukáš 14:1–24.