Řadit se k těm, kteří zachovávají ryzost Jehovovi
„Já, já budu chodit ve své ryzosti. . . mezi shromážděnými davy budu žehnat Jehovovi.“ — Žalm 26:11, 12.
1, 2. a) Jak si získávají členy některá náboženství v křesťanstvu? b) Jakou vyučovací metodu používal Ježíš? (Mat. 11:28–30)
V ROCE 1985 bylo pokřtěno 189 800 osob, symbolizovaly tak svou oddanost Jehovovi jako jeho křesťanští svědkové. To je v průměru 520 denně. Jak dospěli všichni tito lidé k rozhodnutí dát se pokřtít? Účastnili se veřejných mší, naslouchali nějakému citově založenému kazateli a pak učinili nějaké emocionální rozhodnutí pro Krista? Tak je tomu v některých protestantských a evangelických náboženstvích. Získává však Kristus následovníky tímto způsobem?
2 Když pečlivě zkoumáme Ježíšovo veřejné kázání, zjistíme, že nepůsobil na city. Působil například na své posluchače sborovým zpěvem? Nebo snad chytře využíval psychologii, aby vzbudil v posluchačích komplex viny, a oni pak sáhli hluboko do kapsy? Naopak, jeho metoda vedla lidi k přemýšlení. Protože většina jeho posluchačů byli Židé, měli již znalosti z Hebrejských písem. Mohl je přivést k přemýšlení na základě jejich dosavadního poznání, aby v něm viděli Mesiáše. Matouš, kapitoly 5–7; Luk. 13:10–21.
3. Jak víme, že Pavel svým vyučováním pouze nerozněcoval city?
3 Podobně i Pavel, přestože někteří soudili, že postrádá řečnické schopnosti, působil na schopnost uvažovat. (Sk. 20:7–9; 2. Kor. 10:10; 11:6) Napsal: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím skrze Boží slitování, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. . . Přetvářejte se přeměnou své mysli [„aby se změnil celý postoj vaší mysli“, „Phillips“], abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ — Řím. 12:1, 2.
4. Jaké kroky musí učinit ten, kdo se chce dát pokřtít jako svědek Jehovův?
4 Také dnes jsou ti, kdo se dávají pokřtít, lidmi, kteří studovali Písma a bedlivě o nich uvažovali, než učinili vážný krok křtu neboli úplného ponoření ve vodě. (Sk. 17:11, 12) Nebylo to chvatné, emocionální rozhodnutí. Naopak, než byli připuštěni ke křtu, účastnili se pravidelně křesťanských shromáždění, aby získali přesné poznání Jehovy Boha a jeho předsevzetí skrze Krista Ježíše. (Hebr. 10:25) Podíleli se také pravidelně na křesťanské službě a dělili se s jinými o dobré poselství o království. (Sk. 5:42; 1. Kor. 9:16) Potom, v posledních týdnech před křtem, pečlivě opakovali s různými sborovými staršími více než 120 otázek ohledně křesťanských nauk a chování a uvažovali také o stovkách podpůrných biblických textů — to vše proto, aby ještě před křtem byli schváleni jako ti, kteří zachovávají ryzost. — Sk. 8:34–36.
JAK PŮSOBÍ KŘEST
5. S kým se člověk ztotožňuje svým křtem?
5 Čeho dosahuje člověk tím, že se dá pokřtít? Především se ztotožňuje s tím největším, kdo v ryzosti chodil po zemi, s Kristem Ježíšem. Ten dal příklad tím, že se asi ve třiceti letech nechal pokřtít. (Luk. 3:21–23) Později přikázal svým následovníkům, aby vyučovali a křtili po celém světě. (Mat. 28:19, 20) Myslil tím však, že mají jeho učedníci křtít lidi bez rozlišování, bez ohledu na to, jak se chovají?
6, 7. a) Co je požadováno od Kristova pravého následovníka? b) Co znamená svatost?
6 Apoštol Petr předkládá správné stanovisko, když píše: „Staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘ “ (1. Petra 1:15, 16) A co znamená pro oddaného křesťana být „svatý“?
7 Podle „Výkladového slovníku slov Nového Zákona“ od W. E. Vinea (angl.) řecké slovo hagios (překládané „svatý“) „má základní význam oddělený. . . a v Písmu tedy, ve svém mravním a duchovním smyslu, oddělený od hříchu, a proto zasvěcený Bohu“. Jiný znalec řečtiny říká, že „příznačně je to podobnost Bohu“. Toto porozumění stanoví vysokou normu pro ty, kteří chtějí být pokřtěni jako praví křesťané. Je to norma ryzosti a ryzost je ‚pevné lpění na soustavě mravních hodnot‘ – v případě křesťana lpění na soustavě hodnot Kristových. — Jan 17:17–19; 18:36, 37.
8. a) Jaké normy vládly v raném křesťanském sboru, pokud jde o chování? b) Drželo se křesťanstvo těchto norem? Dej místní příklady.
8 Pravý křesťanský sbor vždy trval na ryzosti a na udržování čisté organizace. Pavel proto nařizoval raným křesťanům, aby „se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, [aby] s takovým ani nejedli. . . ‚Odstraňte toho ničemu ze svého středu.‘ “ (1. Kor. 5:9–13; 2. Jana 10, 11) Uplatňovali tu vysokou normu ryzosti na svá stáda duchovní křesťanstva? Křesťanstvo přijímá — jako pasívní i aktivní členy — lidi, kteří se pravidelně dopouštějí hrubých hříchů a zločinů všeho druhu. Biblické zásady nedávají pro takovou povolnost žádný prostor. — Srovnej Jeremiáše 8:5, 6, 10.
9. Co vede mnohé lidi k oddanosti a ke křtu?
9 Právě pro tuto vysokou normu mezi svědky Jehovovými jsou ti, kteří milují pravdu a ryzost, přitahováni, aby se oddali svrchovanému Pánu vesmíru, Jehovovi Bohu. (Hab. 3:18, 19) Vidí jasný rozdíl mezi chováním světských náboženství a chováním svědků Jehovových. Pravda, většina lidí čistým uctíváním pohrdá. (1. Petra 4:3, 4) Přesto se milovníci ryzosti po tisících obracejí k pravdě. Ukazují svou lásku k Bohu a jeho normám tím, že podstupují křest ve vodě. — Srovnej Marka 1:10; Jana 3:23; Skutky 8:36.
RYZOST ZALOŽENÁ NA LÁSCE A VYTRVALOSTI
10. Co je nutné k tomu, aby křesťan zachoval ryzost?
10 Ryzost něco stojí. Ježíš to jasně řekl, když zval lidi, aby se stali jeho následovníky. „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe [„nechá své já za sebou“, „Nová anglická bible“], zvedne svůj mučednický kůl a následuje mne.“ (Mar. 8:34) Dráha křesťanské ryzosti zahrnuje zkoušky a oběti, a to z téhož důvodu, jako je zahrnovala dráha Krista: máme totiž společného nepřítele, satana. (Ef. 6:11, 12) Proto je nutná vytrvalost, abychom stále následovali Ježíše. Proto není krok oddanosti žádným lehkým rozhodnutím; neměl by to být jen chvilkový nápad. Přesto se našli lidé, kteří opustili pravdu několik měsíců nebo let po svém křtu. Jak se to dá vysvětlit?
11. Proč někteří nevytrvali na dráze ryzosti?
11 Někteří snad přistoupili ke křtu spíš v citovém hnutí než z rozumového rozhodnutí. Jiní snad hledali rychlé výsledky a oddali se sobecky, na krátký čas. Ať již je důvod jakýkoli, ztratili svůj silný vztah k Jehovovi. Nehleděli „upřeně“ na svůj příklad, Ježíše Krista. (Hebr. 12:1, 2) Proto jejich láska k Bohu ochabla a jejich ryzost měla krátký život. Proč je ale láska tak životně důležitý činitel? Protože je to jediný pevný základ pro trvalou oddanost Jehovovi. — Mar. 12:30, 31; 1. Jana 4:7, 8, 16; 5:3.
POČÍTAT NÁKLADY RYZOSTI
12. Co je moudré učinit před křtem?
12 Ježíš své učedníky nepovzbuzoval, aby ho slepě následovali a nepočítali náklady. Radil: „Kdo z vás. . . , který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil?“ Ano, prozíravý člověk pečlivě zvažuje své budoucí jednání. Musí si být jistý svými pohnutkami, než přijme plnou odpovědnost křesťanské oddanosti a křest. A Ježíš ukázal, co to může znamenat, když na závěr řekl: „Můžete si tedy být jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším svým majetkem, nemůže být mým učedníkem.“ — Luk. 14:28–33.
13. Jestliže je základem Ježíšova učení láska, co myslil ‚nenávistí‘ k členům vlastní rodiny? (Mat. 22:37–40)
13 Oddanost Jehovovi vyžaduje ryzost z celé duše při konání božské vůle. Žádná osoba ani majetek nesmí vytlačit naši lásku k Bohu. Proto řekl Ježíš: „Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano, a dokonce svou duši, nemůže být mým učedníkem.“ (Luk. 14:26) Co ale měl Ježíš na mysli, když mluvil o nenávisti k členům vlastní rodiny, a dokonce k sobě samému? Učil přece své následovníky, aby milovali i své nepřátele; v jakém smyslu tedy zde použil slova nenávist? (Luk. 6:27, 35) Nenávistí se zde myslí milovat méně. — Srovnej Matouše 12:46–50.
14. Jak reagují někteří přátelé a příbuzní, když se někdo stane svědkem Jehovovým? (Jan 15:18, 19)
14 Když se člověk stane křesťanským svědkem Jehovovým, jistě záhy zjistí, kdo jsou jeho praví přátelé. Někteří se mu možná budou vyhýbat nebo se ho budou stranit, protože opustil své dosavadní náboženství, přestože sami náležitě nepěstují žádné náboženství. Ježíš však řekl, že každá taková ztráta bude vynahrazena: „Nikdo neopustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby v tomto časovém období nedostal stonásobně. . . a v přicházejícím systému věcí věčný život.“ — Mar. 10:29, 30.
15. Proč snad někteří hledí svrchu na svědky Jehovovy?
15 V některých případech může dráha oddanosti a ryzosti znamenat ztrátu uznání v očích jiných lidí. (1. Kor. 4:12, 13) Proč to? Protože se nyní držíš náboženství, které se nepokládá za „úctyhodné“. (Srovnej Marka 2:15, 16.) Není přece úctyhodné ‚chodit otravovat lidi se svým náboženstvím dům od domu‘. Není úctyhodné jít raději do vězení, než aby člověk porušil svou neutralitu ve věci nacionalismu a vlastenectví. (Jan 18:36) Není úctyhodné odmítat pro biblicky školené svědomí transfúzi krve, ačkoli při nynější epidemii AIDS už si to někteří lidé začínají rozmýšlet. — Srovnej Skutky 15:28, 29; 17:6, 7; 24:5.
16. Jakou pomoc dostáváme, abychom zachovali ryzost?
16 Přestože je cesta křesťanské ryzosti úzká a plná zkoušek, máme přece stále po ruce pomoc. (Mat. 7:13, 14) Proto mohl Pavel říci: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ (Fil. 4:13) A tu sílu můžeme získat ustavičnými modlitbami, studiem Božího slova a společenstvím s křesťanským sborem. Jako pokřtění služebníci zachovávající ryzost můžeme zůstat věrní a loajální dík síle, kterou dodává Bůh. –Ef. 4:11–13; 6:18; Žalm 119:105.
JAK PROSPÍVÁ ZACHOVÁVÁNÍ RYZOSTI
17. K jakým požehnáním může vést křest?
17 Krok oddanosti a křest vedou k mnoha požehnáním. Mohou například znamenat rozsáhlejší a uspokojivější službu. Existuje vyhlídka na službu pomocného průkopníka, jež v některých případech může přejít v pravidelnou a zvláštní průkopnickou službu, misionářskou službu, krajské a oblastní dílo a službu v bételu. Pokřtěným bratrům se otvírá cesta, aby sloužili jiným ve sboru jako služební pomocníci a časem jako starší. Ale pro všechna tato požehnání je stejný základní požadavek — ryzost. — 1. Tim. 3:1–10.
18. Jak by měl náš život v oddanosti ovlivnit jiné, s nimiž přijdeme do styku?
18 Prospěch ze života v ryzosti a oddanosti se rozšiřuje i na jiné. Ten, kdo se těsně drží Kristova příkladu, se stává lepším manželem nebo lepší manželkou, otcem nebo matkou. (1. Petra 2:21; Ef. 5:21–33; 6:4) Mladí si vypěstují budující vztah k rodičům, učitelům a sborovým starším. (Tit. 2:6, 7) Každý pokřtěný křesťan se stává lepším sousedem, zaměstnavatelem nebo zaměstnancem. (Mat. 22:39; Ef. 6:5–9; Tit. 2:9, 10) A stejně jako Kristus by se měl každý křesťan stát osvěžující společností pro jiné, právě jak řekl Ježíš: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ — Mat. 11:29.
19. Jaký jiný velký prospěch plyne z kroku oddanosti?
19 Velký prospěch z kroku oddanosti a křtu přináší i to, že získáme pokojný vztah ke stvořiteli. To vede k pokoji mysli. Pavel radil: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Fil. 4:6, 7.
20. a) Na čem je založen „Boží pokoj“? b) Jaká příležitost se otvírá tomu, kdo je křtěn?
20 „Boží pokoj“ je založen na hlubokém porozumění Ježíšova příkladu a jeho oběti. Toto poznání Krista vede mnohé k opravdovému pokání a upřímné změně chování neboli ‚obrácení‘ od hříchu. (Sk. 3:19, 20) Proto říkají oddaní lidé slovy žalmisty: „Já, já budu chodit ve své ryzosti. . . Mezi shromážděnými davy budu žehnat Jehovovi.“ (Žalm 26:11, 12) Ten, kdo se dá pokřtít ve vodě jako symbol své oddanosti Bohu, se řadí k těm, kteří po celém světě zachovávají ryzost Jehovovi. (1. Petra 2:17) Chápe se také „skutečného života“, věčného života, který Jehova zaslíbil skrze Krista Ježíše. — 1. Tim. 6:19; Tit. 1:2.
Jak bys odpověděl?
◆ Jak byli raní křesťané upoutáni pravdou, jíž vyučovali Ježíš a apoštolové?
◆ Jak se vztahuje svatost na jednotlivého křesťana a na sbor?
◆ Na čem musí být založena ryzost?
◆ Co patří k počítání nákladů vzhledem k ryzosti?
◆ Jaký prospěch přináší zachovávání ryzosti?
[Rámeček na straně 26]
Přednosti ve službě plným časem
Pomocný průkopník: Pokřtěný služebník, který tráví měsíčně nejméně 60 hodin v kazatelské činnosti.
Pravidelný průkopník: Pokřtěný služebník, který tráví měsíčně v průměru 90 hodin v kazatelské činnosti.
Zvláštní průkopník: Pokřtěný služebník, který tráví měsíčně ve službě nejméně 140 hodin a dostává malé měsíční kapesné na základní výdaje. Tito průkopníci jsou zpravidla přidělováni k odlehlým skupinám a malým sborům.
Misionář Gileadu: Pokřtěný služebník, který byl vyškolen v Gileadu, biblické škole Strážné věže, k službě v cizině a také tráví měsíčně nejméně 140 hodin ve službě.
Krajští a oblastní dozorci: Cestující starší, kteří navštěvují sbory a kraje, aby budovali bratry ve službě a na shromážděních. Tráví mnoho hodin v kazatelské službě.
Služba v bételu: Konána služebníky plným časem v kterékoli kanceláři odbočky společnosti Strážná věž a v tiskárnách po celém světě.
[Obrázek na straně 24]
Křest otvírá cestu. . .
[Obrázek na straně 25]
K službě v ryzosti