VYSLANEC

V biblickém použití je to oficiální představitel, který byl ze zvláštního důvodu vyslán vládcem za nějakým konkrétním účelem. Obvykle v tomto postavení sloužili starší, zralí muži. Řecké slovo pre·sbeuʹo (‚jednat jako vyslanec‘ [Ef 6:20]; ‚být vyslancem‘ [2Ko 5:20]) a slovo pre·sbeiʹa („sbor vyslanců“ [Lk 14:32]) jsou tudíž příbuzné slovu pre·sbyʹte·ros, které znamená „starší muž; starší“. (Sk 11:30; Zj 4:4)

Snahu vyslance o nastolení míru použil Ježíš k tomu, aby objasnil, že pro získání Boží přízně a věčného života musí každý osobně usilovat o pokoj s Jehovou Bohem, vzdát se všeho a následovat šlépěje jeho Syna. (Lk 14:31–33) Naproti tomu ukázal, jak je pošetilé připojit se k vyslancům, kteří mluví proti tomu, koho Bůh pověřil královskou mocí. (Lk 19:12–14, 27) Dobrým příkladem jsou Gibeoňané, kteří projevili taktní a úspěšné úsilí o mír. (Joz 9:3–15, 22–27)