-
‚Mějte mezi sebou lásku‘Strážná věž – 2003 | 1. února
-
-
6 V druhém podobenství Ježíš mluvil o jedné ženě. Řekl: „Která žena s deseti drachmami, jestliže ztratí jednu drachmu, nerozsvítí lampu a nezamete svůj dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne? A když ji nalezne, svolá ženy, které jsou jejími přítelkyněmi a sousedkami, a řekne: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našla drachmu, kterou jsem ztratila.‘ Tak, říkám vám, nastává radost mezi Božími anděly z jednoho hříšníka, který činí pokání.“ (Lukáš 15:8–10)
-
-
‚Mějte mezi sebou lásku‘Strážná věž – 2003 | 1. února
-
-
Ztracená, ale drahocenná
8. (a) Jak reagovali pastýř a žena, když něco ztratili? (b) Co z jejich reakce poznáváme o tom, co pro ně jejich ztracený majetek znamenal?
8 Obě podobenství pojednávají o něčem, co bylo ztraceno. Všimněme si ale, jak majitelé reagovali. Pastýř neřekl: „Co záleží na jedné ovci, když jich mám ještě devadesát devět? Mohu se bez ní obejít.“ Žena neřekla: „Proč se trápit pro jednu minci? Stačí mi těch devět, které ještě mám.“ Pastýř naopak pátral po ztracené ovci tak, jako kdyby to byla jeho jediná. A žena pociťovala ztrátu mince stejně, jako kdyby už žádnou jinou neměla. V obou případech to, co bylo ztraceno, považoval majitel stále za drahocenné. Co to znázorňuje?
-
-
‚Mějte mezi sebou lásku‘Strážná věž – 2003 | 1. února
-
-
9. Co je znázorněno zájmem, který projevili pastýř a žena?
9 Všimněme si, jak Ježíš obě podobenství uzavřel: „Tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání“ a „tak, říkám vám, nastává radost mezi Božími anděly z jednoho hříšníka, který činí pokání“. V zájmu, který pastýř a žena projevili, se tudíž do určité míry odráží to, co pociťuje Jehova a jeho nebeští tvorové. Stejně jako to, co bylo ztraceno, zůstalo v očích pastýře a ženy drahocenné, tak i ti, kdo se vzdálili a přestali se stýkat s Božím lidem, zůstávají drahocenní v Božích očích. (Jeremjáš 31:3) Takoví jednotlivci jsou možná duchovně slabí, ale nemusí být nutně vzpurní. Ačkoli zeslábli, možná stále ještě v určité míře dodržují Jehovovy požadavky. (Žalm 119:176; Skutky 15:29) Stejně jako při svém jednání s hříšníky v minulých dobách, Jehova nespěchá, aby je ‚zavrhl od svého obličeje‘. (2. Královská 13:23)
10, 11. (a) Jak se chceme dívat na ty, kdo se vzdálili od sboru? (b) Jak můžeme podle obou Ježíšových podobenství dát najevo svou starost o tyto lidi?
10 Stejně jako Jehova a Ježíš, máme i my velkou starost o ty, kdo jsou slabí a nestýkají se s křesťanským sborem. (Ezekiel 34:16; Lukáš 19:10) Na duchovně slabého člověka se díváme jako na ztracenou ovci, ne jako na ztracený případ. Neříkáme si: ‚Proč se trápit kvůli někomu, kdo je slabý? Sbor se bez něho klidně obejde.‘ Naopak. Na ty, kdo se vzdálili, ale chtějí se vrátit, se díváme jako Jehova — považujeme je za cenné.
-