Ježíš vypráví: „Byl jeden bohatý člověk, který se oblékal do purpuru a jemného plátna a den co den si velkolepě užíval. Ale k jeho bráně pokládali žebráka, který se jmenoval Lazar. Byl samý vřed a toužil se nasytit tím, co spadlo z boháčova stolu. Dokonce přicházeli psi a olizovali mu vředy.“ (Lukáš 16:19–21)

Jak se tito bohatí, pyšní vůdci dívají na chudé, obyčejné lidi? Pohrdají jimi a považují je za am haʼarec neboli „lidi země“, kteří neznají Zákon a nezaslouží si, aby jim ho někdo vysvětloval. (Jan 7:49) To se podobá situaci žebráka Lazara, který touží aspoň po tom málu, co spadne z boháčova stolu. Lazar má ošklivou nemoc, je samý vřed, a to odpovídá skutečnosti, že náboženští vůdci se na obyčejné lidi dívají svrchu, jako by byli duchovně nemocní.