JEŽÍŠ vypráví podobenství o boháči a chudém žebráku Lazarovi. Boháč znázorňuje náboženské vůdce, kteří jsou obdařeni duchovními přednostmi a příležitostmi, a Lazar znázorňuje prostý lid, který hladoví po duchovní výživě. Ježíš pokračuje ve svém příběhu a popisuje dramatickou změnu okolností těchto mužů. Ježíš říká: „Časem žebrák zemřel a andělé ho odnesli na místo k Abrahámovým prsům. Boháč také zemřel a byl pohřben. A v hádu pozdvihl oči, protože byl v trápení, a uviděl v dálce Abraháma, a Lazara u něho na místě u prsou.“

Ti, kteří patří k pokorné, kajícné třídě Lazarově, umírají svým dřívějším duchovně chudým poměrům a přicházejí do postavení božské přízně. Dříve čekali na to, co odpadne jako malé drobečky z duchovního stolu náboženských vůdců, ale nyní uspokojují jejich potřeby biblické pravdy, které jim vštěpuje Ježíš. Tak jsou přivedeni do náruče neboli postavení přízně většího Abraháma, Jehovy Boha.

Naproti tomu ti, kteří tvoří třídu boháče, se dostávají do Boží nepřízně, protože soustavně nechtěli přijímat poselství o království, které učil Ježíš. Tak umírají svému dřívějšímu postavení zdánlivé přízně. Ano, mluví se o nich, jako by byli obrazně v mukách. Poslyšme, co říká boháč: