SÍRA

Žlutý nekovový prvek, který se vyskytuje volně nebo ve spojení s jinými prvky v sulfidech a sulfitech. Jeho bod tání je neobvykle nízký, 113 °C. Síra je snadno zápalná a hoří světle modrým plamenem; při hoření se tvoří oxid siřičitý, který pronikavě páchne.

První zmínka o síře je v dějinách uvedena ve spojitosti se zničením, které se na ničemná města Sodomu a Gomoru sneslo jako déšť ohně a síry. (1Mo 19:24; Lk 17:29) Na základě geologických důkazů bývá vyjadřován názor, že tato katastrofa, kterou byl vykonán Jehovův rozsudek, byla možná v podobě sopečného výbuchu, k němuž došlo v již. oblasti Mrtvého moře; to by vysvětlovalo, proč se dnes v této oblasti vyskytuje tak velké množství síry.

Tvrdí se, že díky tomu, že síra byla neustále přidávána do stále planoucích ohňů v údolí Hinnom (gehenně) přímo za jeruzalémskou zdí, vzniklo zde místo sloužící jako spalovna či krematorium, kde se udržovala vysoká teplota.

O silné hořlavosti síry se Písmo zmiňuje již od doby, kdy byl nad Sodomou a Gomorou vykonán rozsudek ohněm, což se stalo v roce 1919 př. n. l. (Iz 30:33; 34:9; Zj 9:17, 18) Je to symbol úplného zpustošení. (5Mo 29:22, 23; Job 18:15) Slovním spojením ‚oheň a síra‘ je znázorněno úplné zničení. (Ža 11:6; Ez 38:22; Zj 14:9–11) Dozvídáme se, že Ďábel bude „uvržen do jezera ohně a síry“, což je vhodné znázornění úplného zničení neboli ‚druhé smrti‘. (Zj 19:20; 20:10; 21:8)