Život a služba Ježíše
Je nutná modlitba a pokora
KDYŽ byl Ježíš ještě v Judeji, vyprávěl podobenství, jak je důležité vytrvale se modlit. Nyní při své závěrečné cestě do Jeruzaléma opět zdůrazňuje, že je nutné nezanechat modliteb. Ježíš je pravděpodobně dosud v Samařsku nebo v Galileji, když vypráví svým učedníkům toto další podobenství:
„V jednom městě byl nějaký soudce, který neměl bázeň před Bohem a neměl úctu k člověku. V tom městě však byla vdova, která k němu stále chodívala a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci.‘ Po nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Ačkoli se Boha nebojím ani nemám úctu k člověku, rozhodně jí zjednám právo, protože mi tato vdova neustále dělá těžkosti; aby nepřicházela a nakonec mě neztloukla.‘“
Potom Ježíš ukazuje, jak má být tento příběh uplatněn: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! Nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí, i když je k nim shovívavý?“
Ježíš tím nechce říci, že se Jehova Bůh nějak podobá tomuto nespravedlivému soudci. Naopak, jestliže i nespravedlivý soudce reaguje na neustálé snažné prosby, pak Bůh, který je naprosto spravedlivý a dobrý, jistě odpoví, jestliže se jeho lid nevzdá modlitby. Proto Ježíš pokračuje: „[Bůh jim] zjedná. . . právo spěšně.“
S poníženými a chudými se mnohdy nejedná podle práva, zatímco mocní a bohatí mají často výhody. Ale Bůh se postará nejen o to, aby byli ničemní lidé podle práva potrestáni, ale zajistí také, aby se s jeho služebníky jednalo spravedlivě, když jim dá věčný život. Ale kolik lidí pevně věří, že Bůh spěšně zjedná právo?
Když se Ježíš ptá: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně víru na zemi?“, poukazuje především na víru ohledně moci modlitby. Ačkoli tato otázka zůstává bez odpovědi, může z ní vyplývat, že taková víra nebude obvyklá, až Kristus přijde v moci království. Nemůžeme z toho však vyvozovat, že nebude existovat. Máš takovou víru?
Mezi Ježíšovými posluchači projevují někteří ve své víře značnou sebejistotu. Důvěřují sami v sebe, že jsou spravedliví, a na druhé se dívají svrchu. Mohou k nim patřit i někteří z Ježíšových učedníků. Takovým lidem je proto určeno další podobenství:
„Dva lidé vešli do chrámu se modlit, jeden farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus stál a pomodlil se v sobě: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní. Postím se dvakrát týdně, dávám desátky ze všeho, co získám.‘“
Farizeové jsou známí tím, že dávají okázale najevo svou spravedlnost, aby zapůsobili na druhé. Půst, který si sami uložili, drží zpravidla v pondělí a ve čtvrtek, a úzkostlivě platí desátek i z malých polních rostlin. Před několika měsíci se projevilo jejich opovržení vůči prostým lidem při svátku stánků, kdy řekli: „Tento zástup, který nezná Zákon [to znamená jeho farizejský výklad], jsou prokletí lidé.“
Ježíš pokračuje ve svém podobenství a říká o jednom takovém ‚prokletém‘ člověku: „Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ‚Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘“ Výběrčí daní pokorně uznával své nedostatky, a proto Ježíš pokračuje: „Říkám vám: Tento muž odešel domů prokazatelně spravedlivější než onen muž, protože každý, kdo se vyvyšuje, bude ponížen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“
Ježíš tedy opět zdůrazňuje, jak je nutná pokora. Jeho učedníci vyrostli ve společnosti, v níž mají samospravedliví farizeové velký vliv a v níž se stále zdůrazňuje postavení a společenská hodnost, a proto nepřekvapuje, že to působí i na ně. Ale poučení, která dává Ježíš ohledně pokory, jsou opravdu znamenitá. Lukáš 18:1–14; Jan 7:49.
◆ Proč nespravedlivý soudce vyslýchá žádost vdovy a jaké poučení poskytuje toto Ježíšovo podobenství?
◆ Jakou víru bude Ježíš hledat, až přijde?
◆ Komu Ježíš adresuje podobenství o farizeovi a o výběrčím daní?
◆ Jakého postoje farizeů je nutné se vyvarovat?