Život a služba Ježíše

Poučení o rozvodu a o lásce k dětem

JEŽÍŠ a jeho učedníci jsou na cestě do Jeruzaléma, aby se tam účastnili pasach roku 33 n. l. Překračují řeku Jordán a vydávají se na cestu oblastí Pereje. Ježíš byl v Pereji několik týdnů předtím, ale tehdy byl povolán do Judeje, protože jeho přítel Lazar byl nemocný. Když byl tehdy v Pereji, mluvil k farizeům o rozvodu, a oni se nyní k této věci znovu vracejí.

Mezi farizey jsou různé názory na rozvod. Mojžíš řekl, že by bylo možné rozvést se se ženou, jestliže je „na ní. . . něco neslušného“. Někteří se domnívají, že se to vztahuje pouze na necudnost. Ale jiní zastávají názor, že „něco neslušného“ zahrnuje i velmi nezávažné přestupky. Farizeové tedy chtějí Ježíše pokoušet a ptají se ho: „Je zákonné, aby se někdo rozvedl se svou manželkou z jakýchkoli důvodů?“ Jsou přesvědčeni, že ať řekne cokoli, dostane se do těžkostí s farizey, kteří zastávají jiný názor.

Ježíš zvládá tuto otázku mistrovsky, protože se neodvolává na žádný lidský názor, ale na původní manželské uspořádání. „Nečetli jste,“ ptá se, „že ten, který je stvořil, učinil je od počátku jako muže a ženu a řekl: ‚Proto člověk opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo‘? Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“

Ježíš ukazuje, že Božím původním předsevzetím bylo, aby se manželští druhové drželi jeden druhého a aby k žádnému rozvodu nedošlo. Jestliže je to tak, odpovídají farizeové, „proč tedy Mojžíš předpisoval dát jí potvrzení o propuštění a rozvést se s ní?“

„S ohledem na vaše tvrdé srdce vám Mojžíš povolil rozvádět se se svými manželkami,“ odpovídá Ježíš, „ale od počátku to tak nebylo.“ Ano, když Bůh v zahradě Eden určil pravé měřítko pro manželství, neučinil žádné opatření ohledně rozvodu.

Ježíš dále říká farizeům: „Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva [řecky porneia], a žení se s jinou, cizoloží.“ Ukazuje tím, že porneia, což je hrubá sexuální nemravnost, je před Bohem jediným uznaným důvodem k rozvodu.

Učedníci si uvědomují, že by manželství mělo být trvalým spojením a že pro rozvod je pouze tento důvod, a proto mu říkají: „Jestliže je člověk v takové situaci vůči své manželce, není radno vstupovat do manželství.“ Není sporu o tom, že člověk, který uvažuje o manželství, by si měl vážně uvědomit, že manželské pouto je trvalé.

Ježíš pokračuje a mluví o svobodném stavu. Vysvětluje, že někteří chlapci se narodí jako eunuchové a jsou neschopni manželství, protože nejsou sexuálně vyvinutí. Jiní byli učiněni eunuchy lidmi, kteří krutě poškodili jejich sexuální orgány. Někteří však potlačují svou touhu po manželství a po sexuálních stycích, aby se mohli plněji věnovat záležitostem, které souvisejí s nebeským královstvím. Ježíš končí výrokem: „Kdo [svobodnému stavu] může učinit místo, ať tomu učiní místo.“

Nyní začínají lidé přinášet k Ježíšovi malé děti. Ale učedníci děti napomínají a snaží se poslat je pryč, protože zřejmě chtějí chránit Ježíše před zbytečnou únavou. Ale Ježíš říká: „Ať ke mně malé děti přicházejí. Nebrǎnte jim, neboť takovým patří Boží království. Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevejde.“

Ježíš zde poskytuje opravdu znamenité poučení. Chceme-li přijmout Boží království, musíme napodobovat malé děti v jejich pokoře a učenlivosti. Ale Ježíšův příklad také ukazuje, jak je důležité především pro rodiče, aby trávili čas se svými dětmi. Ježíš nyní projevuje svou lásku k malým dětem, když je bere do náručí a žehná jim. Matouš 19:1–15; 5. Mojžíšova 24:1; Lukáš 16:18; Marek 10:1–16; Lukáš 18:15–17.

◆ Jaké různé názory mají farizeové ohledně rozvodu a jak se tedy snaží Ježíše pokoušet?

◆ Jak čelí Ježíš snaze farizeů, kteří ho chtějí pokoušet, a co uvádí jako jediný důvod k rozvodu?

◆ Proč říkají Ježíšovi učedníci, že by bylo lépe nevstupovat do manželství, a jaké doporučení Ježíš dává?

◆ Co nás učí Ježíš svým jednáním s malými dětmi?