Život a služba Ježíše
Opětovná návštěva chrámu
JEŽÍŠ a jeho učedníci právě strávili v Betanii třetí noc od příchodu z Jericha. Časné ranní světlo je v pondělí 10. nisana zastihne již na cestě do Jeruzaléma. Ježíš má hlad. Když tedy spatří fíkovník s listím, jde se k němu podívat, zda na něm nejsou nějaké fíky.
Listí je na stromě neobvykle časně, protože období fíků je až v červnu a nyní je teprve konec března. Ale Ježíš zřejmě soudí, že je-li časné listí, mohly by být časné i fíky. Je však zklamán. Listí dodalo stromu klamné vzezření. Ježíš tedy strom prokleje slovy: „Ať už z tebe nikdo navždy nejí ovoce.“ V příštím vydání tohoto časopisu se budeme zajímat o to, jaké následky mělo Ježíšovo prokletí stromu a jaký to mělo obrazný význam.
Ježíš se svými učedníky pokračuje v cestě a brzy dorazí do Jeruzaléma. Jde do chrámu, který si prohlížel včera odpoledne. Dnes však jedná stejně jako před třemi lety, když přišel na pasach roku 30 n. l. Vyhání ty, kteří prodávají a kupují v chrámu, a převrací stoly penězoměnců a lavice prodavačů holubic. Nedovoluje také nikomu, aby nesl přes chrám nádobu.
Odsoudil ty, kteří vyměňují peníze a prodávají zvířata v chrámu, slovy: „Není napsáno: „Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy“? Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“ Jsou lupiči, protože žádají přemrštěné ceny od těch, kteří vlastně nemají na vybranou a musí od nich kupovat zvířata potřebná k oběti. Proto Ježíš pohlíží na toto podnikání jako na jistý druh vydírání nebo loupeže.
Když přední kněží, znalci Písma a předáci lidu slyší, co Ježíš udělal, opět hledají způsob, jak by jej dali zabít. Tím dokazují, že jsou nenapravitelní. Přesto nevědí, jak Ježíše zničit, protože se kolem něho tísní lidé, aby ho slyšeli.
Kromě přirozených Židů přišli na pasach i Nežidé. Jsou to proselyté, to znamená, že se obrátili na židovské náboženství. Jistí Řekové, zřejmě proselyté, nyní přistupují k Filipovi a přejí si vidět Ježíše. Filip jde za Ondřejem, snad aby se zeptal, zda by bylo takové setkání vhodné. Ježíš je zřejmě ještě v chrámu, kde ho Řekové mohou vidět.
Ježíš ví, že mu již zbývá jen pár dní života, a tak tu situaci pěkně znázorňuje: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstává pouze jedno zrno; ale jestliže zemře, pak přinese mnoho ovoce.“
Jedno zrnko pšenice má malou hodnotu. Ale co když se vloží do půdy a „zemře“, skončí svůj život jako semeno? Vyraší a časem vzroste v stéblo, které urodí mnoho, mnoho pšeničných zrn. Podobně je i Ježíš jen jeden dokonalý člověk. Zemře-li však věrný Bohu, stane se prostředkem k udílení věčného života věrným, kteří mají téhož ducha obětavosti jako on. Tak Ježíš říká: „Kdo má rád svou duši, ničí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě, zachrání ji pro věčný život.“
Ježíš zjevně nemyslí jen na sebe, protože vzápětí vysvětluje: „Jestliže mi bude někdo sloužit, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi bude někdo sloužit, Otec ho poctí.“ To je obdivuhodná odměna za následování Ježíše a za službu. Odměnou je pocta od Otce, totiž společenství s Kristem v království.
Ježíš pomyslí na velké utrpení a mučivou smrt, která ho čeká, a pokračuje: „Má duše je nyní znepokojená, a co mám říci? Otče, zachraň mne od této hodiny.“ Kéž by bylo možné se vyhnout tomu, co ho čeká! Ale nelze, jak říká: „Proto jsem přišel k této hodině.“ Ježíš souhlasí s celým Božím uspořádáním, včetně své vlastní obětní smrti. Matouš 21:12, 13, 18, 19; Marek 11:12–18; Lukáš 19:45–48; Jan 12:20–27.
◆ Proč očekává Ježíš, že najde fíky, přestože není jejich čas?
◆ Proč nazývá Ježíš ty, kteří prodávají v chrámu, „lupiči“?
◆ V čem se Ježíš podobá pšeničnému zrnu, které umírá?
◆ Jaké pocity má Ježíš ohledně utrpení a smrti, které ho čekají?