„Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství“

„Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství . . . Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém.“ — LUKÁŠ 16:9, 10.

1. Jak Mojžíš a synové Izraele chválili Jehovu, když unikli z Egypta?

ZACHRÁNĚNI zázrakem — jak ten zážitek posílil jejich víru! Izrael vyšel z Egypta jedině zásluhou Jehovy, Všemohoucího. Není divu, že Mojžíš a Izraelité zpívali: „Má síla a má moc je Jah, neboť slouží k mé záchraně. To je můj Bůh, a budu mu chvalořečit; Bůh mého otce, a pozvednu ho do výše.“ — 2. Mojžíšova 15:1, 2; 5. Mojžíšova 29:2.

2. Co vzali členové Jehovova lidu s sebou, když odcházeli z Egypta?

² Právě nalezli svobodu — jak velice se to lišilo od situace, v níž byli předtím v Egyptě! Nyní jim v uctívání Jehovy nic nebránilo. A neodešli z Egypta s prázdnýma rukama. Mojžíš vypráví: „Izraelští synové . . . si od Egypťanů vyprosili stříbrné předměty a zlaté předměty a přehozy. A Jehova dal lidu přízeň v očích Egypťanů, takže je obdarovali tím, co si vyprosili; a Egypťany obrali.“ (2. Mojžíšova 12:35, 36) Ale jak toto egyptské bohatství využili? Byl tím ‚Jehova pozvednut do výše‘? Čemu se z jejich příkladu učíme? — Srovnej 1. Korinťanům 10:11.

„Jehovův příspěvek“

3. Jak Jehova reagoval, když Izrael použil zlato k falešnému uctívání?

³ Zatímco Mojžíš byl čtyřicet dnů na hoře Sinaj a dostával tam od Boha pokyny pro Izrael, lidé, kteří čekali dole, začali být nezvládnutelní. Strhali si zlaté náušnice a přiměli Árona, aby jim udělal sochu, kterou by uctívali. Áron jim také postavil oltář a příští den brzo ráno tam přinesli oběti. Použili své zlato způsobem, kterým by získali přízeň svého Osvoboditele? To těžko! „Nech mě tedy nyní,“ ohlásil Jehova Mojžíšovi, „aby proti [nim] vzplanul můj hněv a abych [je] zahubil.“ Mojžíš za ně prosil, a jedině proto Jehova národ ušetřil a pouze vůdce vzpoury zabila rána od Boha. — 2. Mojžíšova 32:1–6, 10–14, 30–35.

4. Co byl „Jehovův příspěvek“ a kdo jej předložil?

⁴ Později měl Izrael příležitost použít své bohatství způsobem, který se Jehovovi skutečně líbil. Sebrali „příspěvek pro Jehovu“.a Mezi dary na stavbu a na vybavení svatostánku bylo zlato, stříbro, měď, modrá příze, různé obarvené látky, beraní kůže, tulení kůže a akáciové dřevo. Zpráva zaměřuje naši pozornost na to, jaké duševní rozpoložení měli mít dárci. „Ať jej přinese každý ochotného srdce jako Jehovův příspěvek.“ (2. Mojžíšova 35:5–9) Izrael reagoval překypující štědrostí. Svatostánek byl proto stavbou, která se — podle slov jednoho učence — vyznačovala „krásou a vznešenou majestátností“.

Příspěvky na chrám

5, 6. Jak David použil své bohatství ve spojitosti s chrámem a jak reagovali druzí?

⁵ Stavbu trvalého domu, který měl sloužit uctívání Jehovy, sice řídil izraelský král Šalomoun, ale rozsáhlé přípravy k ní předtím provedl jeho otec David. Ten shromáždil velké množství zlata, stříbra, mědi, železa, stavebního dřeva a drahých kamenů. „Protože mám zalíbení v domě svého Boha,“ řekl David svému lidu, „je tu ještě můj zvláštní majetek, zlato a stříbro; opravdu jej dávám domu svého Boha navíc a nade všechno, co jsem pro svatý dům připravil: tři tisíce talentů zlata . . . a sedm tisíc talentů přečištěného stříbra k potažení stěn domů.“ David povzbuzoval druhé, aby také byli štědří. Odezva byla opravdu velká: ještě více zlata, stříbra, mědi, železa a drahých kamenů. Lidé „přinášeli dobrovolné dary Jehovovi s úplným srdcem“. — 1. Paralipomenon 22:5; 29:1–9.

⁶ Těmito dobrovolnými příspěvky dali Izraelité najevo, že si Jehovova uctívání hluboce váží. David se pokorně modlil: „Kdo jsem já a kdo je můj lid, abychom si uchovali sílu k přinášení takových dobrovolných darů?“ Proč to řekl? „Vždyť všechno je od tebe, a dali jsme ti z tvé vlastní ruky . . . Já, já jsem dobrovolně obětoval to všechno v přímosti svého srdce.“ — 1. Paralipomenon 29:14, 17.

7. Jakým výstražným poučením pro nás je situace v době Amose?

⁷ Izraelské kmeny však nezachovaly uctívání Jehovy na nejpřednějším místě ve své mysli a ve svém srdci. V devátém století př. n. l. byl již Izrael rozdělen a proviňoval se duchovní nedbalostí. O severním, desetikmenném izraelském království Jehova prostřednictvím Amose prohlásil: „Běda těm, kteří jsou na Sionu v poklidu, a těm, kteří důvěřují v samařskou horu!“ Popsal je jako muže, ‚kteří leží na slonovinových lehátkách a rozvalují se na pohovkách a pojídají berany ze stáda bravu a mladé býky z vykrmených telat, kteří popíjejí z vinných misek‘. Jejich blahobyt jim však neposkytl ochranu. Bůh varoval: „Půjdou do vyhnanství v čele těch, kteří jdou do vyhnanství, a hýření těch, kteří se rozvalují, se vzdálí.“ V roce 740 př. n. l. Asýrie způsobila Izraeli utrpení. (Amos 6:1, 4, 6, 7) A časem propadlo hmotařství i jižní judské království. — Jeremjáš 5:26–29.

Správné používání hmotných prostředků v křesťanských dobách

8. Jak poskytli Josef a Marie dobrý příklad v používání hmotných prostředků?

⁸ Naproti tomu v pozdějších dobách byli Boží služebníci poměrně chudí, ale přesto projevovali horlivost pro pravé uctívání. Zamysleme se například nad tím, jak jednali Josef a Marie. Uposlechli výnos césara Augusta a vydali se na cestu do domovského města své rodiny, do Betléma. (Lukáš 2:4, 5) Tam se narodil Ježíš. O čtyřicet dnů později Josef s Marií navštívili chrám v nedalekém Jeruzalémě a přinesli tam předepsanou oběť očišťování. O jejich skromných hmotných poměrech svědčí to, že Marie obětovala dva malé ptáky. Ona ani Josef se nevymlouvali na chudobu. Naopak, poslušně použili svých omezených hmotných prostředků. — 3. Mojžíšova 12:8; Lukáš 2:22–24.

9–11. a) Jakým vodítkem, pokud jde o používání peněz, jsou pro nás Ježíšova slova v Matoušovi 22:21? b) Jak to, že malý dar, kterým přispěla vdova, nebyl zbytečný?

⁹ Později se farizeové a Herodovi stoupenci snažili obelstít Ježíše. Řekli: „Pověz nám proto: Co myslíš? Je zákonné platit césarovi daň z hlavy, či nikoli?“ V Ježíšově odpovědi se projevila jeho schopnost rozlišovat. Když mu podali minci, Ježíš se zeptal: „Čí je to obraz a nápis?“ Řekli: „Césarův.“ Moudře z toho vyvodil závěr: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:17–21) Ježíš věděl, že vláda, která vydala tuto minci, očekává, že jí budou placeny daně. V této chvíli však svým následovníkům a stejně i svým nepřátelům pomohl, aby si uvědomili, že pravý křesťan se snaží také ‚splácet Boží věci Bohu‘. K tomu patří i to, že správně používáme své hmotné jmění.

¹⁰ Názorným příkladem toho je událost, které byl Ježíš svědkem v chrámu. Právě odsoudil chamtivé znalce Zákona, kteří ‚pohlcovali domy vdov‘. „Když vzhlédl, viděl bohaté, jak vhazují své dary do pokladnic,“ píše Lukáš. „Potom [Ježíš] viděl nějakou nuznou vdovu, jak tam vhazuje dvě malé mince velmi malé hodnoty, a řekl: ‚Pravdivě vám říkám: Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. Ti všichni totiž vhodili dary ze svého přebytku, ale tato žena vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.‘ “ (Lukáš 20:46, 47; 21:1–4) Někteří lidé se zmínili o tom, že chrám je ozdoben drahými kameny. Ježíš odpověděl: „Pokud jde o to, na co se díváte, přijdou dny, kdy zde nezůstane kámen na kameni, aniž by byl svržen.“ (Lukáš 21:5, 6) Byl snad ten malý příspěvek oné vdovy zbytečný? Jistě ne. Ta žena podpořila Jehovovo opatření, které tehdy ještě existovalo.

¹¹ Ježíš řekl svým pravým následovníkům: „Žádný domácí sluha nemůže být otrokem dvou pánů; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Lukáš 16:13) Jak tedy můžeme při používání svých finančních prostředků projevit správnou vyrovnanost?

Věrní správci

12–14. a) S jakými prostředky mají křesťané zacházet jako správci? b) Jakými vynikajícími způsoby dnes Jehovův lid věrně plní svůj úkol správců? c) Odkud dnes přicházejí peníze na podporu Božího díla?

¹² Když zasvěcujeme svůj život Jehovovi, v podstatě říkáme, že všechno, co máme, veškeré naše prostředky, patří jemu. Jak bychom tedy měli používat to, co máme? Když bratr C. T. Russell, první prezident Watch Tower Society, rozebíral otázku křesťanské služby ve sboru, napsal: „Každý se má považovat za Pánem ustanoveného správce svého vlastního času, vlivu, peněz a podobně, a každý se má snažit používat těchto talentů co nejlépe podle svých schopností k slávě svého Mistra.“ — The New Creation (Nové stvoření), strana 345.

¹³ „Od správců [se] . . . očekává, aby člověk byl shledán věrným,“ říká 1. Korinťanům 4:2. Jako mezinárodní organizace se svědkové Jehovovi snaží jednat podle tohoto popisu, a proto co nejvíce svého času využívají pro křesťanskou službu a bedlivě dbají na to, aby rozvíjeli své vyučovací schopnosti. Kromě toho pracovní skupiny dobrovolníků pod vedením regionálních stavebních výborů ochotně věnují svůj čas, své síly i vědomosti výstavbě pěkných sálů určených k tomu, aby se v nich konala shromáždění. To všechno se líbí Jehovovi.

¹⁴ Odkud přicházejí peníze, jimiž je podporováno toto rozsáhlé vyučovací dílo a tato rozsáhlá stavební činnost? Od lidí ochotného srdce, stejně jako se to dělo tehdy, když byl stavěn svatostánek. A co každý z nás? Podílíme se na tom? Je ze způsobu, jak používáme své finanční prostředky, vidět, že služba Jehovovi je pro nás to nejdůležitější? Pokud jde o peníze, buďme věrnými správci.

Vzor štědrosti

15, 16. a) Jak projevovali štědrost křesťané v Pavlově době? b) Za co bychom měli považovat toto pojednání?

¹⁵ Apoštol Pavel psal o tom, že křesťané v Makedonii a Achaji měli štědrého ducha. (Římanům 15:26) Ačkoli sami měli velké těžkosti, pohotově přispěli svým bratrům na pomoc. Pavel povzbuzoval křesťany v Korintu, aby také dávali štědře, aby darovali to, co jim přebývá, čímž by došlo k vyrovnání v tom, čeho se jiným nedostává. Nikdo nemohl Pavla právem obvinit, že by někoho vydíral. Pavel napsal: „Kdo seje skrovně, také skrovně sklidí; a kdo seje štědře, také štědře sklidí. Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ — 2. Korinťanům 8:1–3, 14; 9:5–7, 13.

¹⁶ Štědré dary, jimiž v dnešní době naši bratři i zájemci přispívají na celosvětové dílo Království, svědčí o tom, jak velice si této výsady váží. Pavlova slova byla pro Korinťany připomínkou, a tak by bylo dobré, abychom i my považovali toto pojednání za připomínku.

17. Jaký řád pro dávání doporučoval Pavel? Je možné se jím řídit dnes?

¹⁷ Pavel bratry nabádal, aby jejich dávání mělo určitý řád. Řekl: „Ať si každý z vás ve svém domě dá každý první den v týdnu něco stranou do zásoby podle toho, jak se mu daří.“ (1. Korinťanům 16:1, 2) To může nám i našim dětem sloužit jako vzor, jak dávat dary, ať již prostřednictvím sboru nebo přímo nejbližší kanceláři odbočky Watch Tower Society. Jedni manželé, kteří byli jako misionáři posláni kázat v jednom východoafrickém městě, pozvali zájemce, aby se s nimi účastnili biblického studia. Na konci tohoto prvního shromáždění misionáři nenápadně vhodili několik mincí do schránky označené „Dary na dílo Království“. Jiní účastníci udělali totéž. Později se ti noví zájemci stali členy křesťanského sboru, a když tam byl na návštěvě krajský dozorce, povšiml si toho, že pravidelně přispívají svými dary. — Žalm 50:10, 14, 23.

18. Jak můžeme pomáhat našim bratrům, kteří jsou v tísni?

¹⁸ Máme také výsadu používat svých prostředků na pomoc obětem přírodních katastrof a těm, kdo žijí v oblastech postižených válkou. S pohnutím jsme četli o tom, jak byla do Východní Evropy posílána materiální pomoc, když v této části světa propukly prudké politické a hospodářské změny. Věcné i peněžní dary byly projevem štědrosti našich bratrů a také projevem jejich solidarity s křesťany, kteří se ocitli v nouzi.b — 2. Korinťanům 8:13, 14.

19. Jak můžeme prakticky pomáhat těm, kdo slouží plným časem?

¹⁹ Jistě si velmi si vážíme práce našich bratrů, kteří se věnují službě plným časem jako průkopníci, cestující dozorci, misionáři a dobrovolní pracovníci v betelech. Podle toho, jak nám naše okolnosti dovolí, jim snad můžeme nabídnout určitou hmotnou pomoc přímo. Když například váš sbor navštíví krajský dozorce, můžete mu snad poskytnout ubytování a stravování a pomoci mu hradit cestovní výdaje. Náš nebeský Otec, který si přeje, aby bylo o jeho služebníky dobře postaráno, nenechá takovou štědrost bez povšimnutí. (Žalm 37:25) Jednoho cestujícího dozorce a jeho manželku k sobě před lety pozval jeden bratr, který jim mohl nabídnout jen malé občerstvení. Když manželé odcházeli do večerní kazatelské služby, bratr podal svým hostům obálku. Byla v ní bankovka (v hodnotě jednoho amerického dolaru) a u ní rukou napsaná poznámka: „Na šálek kávy nebo na galon benzínu.“ Jak znamenité ocenění bylo projeveno tímto skromným způsobem!

20. Jakou výsadu a odpovědnost nechceme zanedbávat?

²⁰ Po duchovní stránce má Jehovův lid požehnání. Na našich sjezdech prožíváme duchovní hody — dostáváme tam nové publikace, jsme znamenitým způsobem vyučováni a dostáváme praktické rady. Naše srdce překypuje vděčností za duchovní požehnání, a proto nezapomínáme na výsadu a odpovědnost přispět finančními prostředky, které budou použity na podporu zájmů Božího Království po celém světě.

„Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství“

21, 22. Co se brzy stane s ‚nespravedlivým bohatstvím‘ a co proto máme dělat nyní?

²¹ Je skutečně velmi mnoho způsobů, jak můžeme dávat najevo, že uctívání Jehovy zaujímá v našem životě první místo; v neposlední řadě to projevíme uplatňováním Ježíšovy rady: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.“ — Lukáš 16:9.

²² Povšimněme si, že Ježíš poukazoval na to, že nespravedlivé bohatství selže. Ano, přijde den, kdy peníze tohoto systému věcí ztratí svou hodnotu: „Své stříbro, to vyházejí do ulic a jejich vlastní zlato se stane něčím odpuzujícím,“ prorokoval Ezekiel. „Ani jejich stříbro ani jejich zlato je nebudou schopny osvobodit v den Jehovova rozlícení.“ (Ezekiel 7:19) Než se to stane, musíme svůj hmotný majetek používat moudře a uplatňovat přitom rozlišovací schopnost. Pak nebudeme muset litovat, že jsme se neřídili Ježíšovou výstrahou: „Jestliže jste se tedy neprokázali jako věrní ve spojitosti s nespravedlivým bohatstvím, kdo vám svěří to, co je pravé? . . . Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ — Lukáš 16:11–13.

23. Co bychom měli používat moudře a jakou dostaneme odměnu?

²³ Všichni tedy věrně dbejme těchto připomínek, že máme uctívání Jehovy stavět na první místo ve svém životě a moudře používat veškerý svůj majetek. Tak si můžeme udržet přátelství s Jehovou a Ježíšem, kteří nám slibují, že až peníze selžou, oni nás přijmou do „věčných obydlí“ a poskytnou nám vyhlídku na věčný život buď v nebeském Království, nebo na rajské zemi. — Lukáš 16:9.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jak Izraelité reagovali na Jehovovu výzvu, aby přispěli na stavbu svatostánku?

◻ Jak to, že dar, kterým přispěla vdova, nebyl zbytečný?

◻ Jakou mají křesťané odpovědnost za způsob, jímž používají své prostředky?

◻ Jak máme jednat, abychom později nelitovali toho, jak jsme používali peníze?

[Obrázek na straně 15]

Dar, kterým přispěla vdova, byl sice malý, ale nebyl zbytečný

[Obrázky na straně 16, 17]

Naše dary podporují celosvětové dílo Království