Ježíš se nenechá přelstít

Náboženští vůdci, kteří Ježíše nenávidí, jsou rozčílení. Právě totiž pomocí několika podobenství odhalil, jak jsou špatní. Farizeové se teď radí, jak by ho mohli přelstít. Chtějí ho přimět k tomu, aby řekl něco, za co by mohl být vydán římskému místodržiteli. A tak zaplatí některým svým učedníkům, aby se ho pokusili nachytat. (Lukáš 6:7)

Ti jdou za Ježíšem a říkají: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a nikomu nenadržuješ, ale vyučuješ o Bohu podle pravdy. Je správné, abychom platili daň císaři, nebo ne?“ (Lukáš 20:21, 22) Ježíš se jejich lichotkami nenechá oklamat. Ví, že se za nimi skrývá pokrytectví a prohnanost. Když řekne, že tuto daň není správné platit, mohl by být obviněn, že se bouří proti Římu. Když ale řekne, že se má platit, lidé, které dráždí nadvláda Římanů, by to mohli špatně pochopit a obrátit se proti němu. Co tedy odpoví?

Ježíš říká: „Proč mě zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi minci, kterou se platí daň.“ Podají mu denár a Ježíš se ptá: „Čí je to obraz a nápis?“ „Císařův,“ říkají. Ježíš jim pak dává mistrnou odpověď: „Dávejte tedy císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:18–21)

Ti muži jsou Ježíšovými slovy ohromení. Odpověděl tak chytře, že na to nemají co říct, a tak odcházejí. Den ale ještě není u konce a stejně tak i snahy přelstít Ježíše. Potom co se to nepovedlo farizeům, přicházejí za Ježíšem vůdci jiné náboženské skupiny.

Saduceové, kteří nevěří ve vzkříšení, mu pokládají otázku, která se týká vzkříšení a švagrovského manželství. Říkají: „Učiteli, Mojžíš řekl: ‚Pokud nějaký muž zemře bezdětný, má se s jeho manželkou oženit jeho bratr a zplodit mu potomka.‘ U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou manželku svému bratrovi. To samé se stalo i s druhým a třetím bratrem, až po sedmého. Jako poslední zemřela ta žena. Manželkou kterého z těch sedmi tedy bude při vzkříšení? Vždyť ji měli za manželku všichni.“ (Matouš 22:24–28)

Ježíš při odpovědi vychází z Mojžíšových spisů, které saduceové uznávají. Říká: „Mýlíte se, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Když totiž lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích. Ale pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste v Mojžíšově knize ve zprávě o trnitém keři, že Bůh Mojžíšovi řekl ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘? Není Bohem mrtvých, ale živých. Velmi se mýlíte.“ (Marek 12:24–27; 2. Mojžíšova 3:1–6) Zástupy lidí nad jeho odpovědí žasnou.

Ježíš umlčel farizee i saducee, ale oni ho chtějí znovu vyzkoušet. Jeden znalec Zákona se ho ptá: „Učiteli, které přikázání v Zákoně je nejdůležitější?“ (Matouš 22:36)

Ježíš odpovídá: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Žádné přikázání není důležitější než tato dvě.“ (Marek 12:29–31)

Když znalec Zákona slyší Ježíšovu odpověď, chválí ho: „Učiteli, řekl jsi to dobře a podle pravdy: ‚Bůh je jeden a kromě něho není žádný jiný.‘ A milovat ho celým svým srdcem, celým svým porozuměním a celou svou silou a milovat svého bližního jako sám sebe je daleko cennější než všechny zápalné a jiné oběti.“ Ježíš vidí, že odpověděl moudře, a tak říká: „Nejsi daleko od Božího království.“ (Marek 12:32–34)

Ježíš teď tři dny (9., 10. a 11. nisanu) vyučoval v chrámu. Někteří lidé, jako třeba tento znalec Zákona, si ho s chutí poslechli. Rozhodně ale ne náboženští vůdci, kteří se ho po svých neúspěšných pokusech už neodvažují na nic zeptat.