Poslední dny

Definice: Bible používá výraz „poslední dny“ na závěrečné období, které vede k Bohem ustanovenému vykonání rozsudku, jež označuje konec jednoho systému věcí. Židovský systém se svým uctíváním vybudovaným okolo chrámu v Jeruzalémě prožíval své poslední dny v období, jež vyvrcholilo zničením chrámu roku 70 n. l. Tehdejší události byly předobrazem toho, co se bude odehrávat mnohem intenzivněji v celosvětovém měřítku v čase, kdy budou všechny národy stát před vykonáním rozsudku, který vynesl Bůh. Přítomný ničemný systém věcí vstoupil do svých posledních dnů roku 1914 a někteří z generace, která byla tehdy naživu, budou také přítomni jako svědkové jeho úplného konce ve „velkém soužení“.

Co naznačuje, že dnes žijeme v „posledních dnech“?

Bible popisuje události a poměry, které označují toto významné období. „Znamení“ je složené, tvoří je mnoho dokladů; jeho splnění tedy vyžaduje, aby všechny rysy znamení byly jasně patrné během jedné generace. Různá hlediska tohoto znamení jsou zaznamenána u Matouše ve 24. a 25. kapitole, u Marka 13 a u Lukáše 21; další podrobnosti jsou v 2. Timoteovi 3:1–5, ve 2. Petra 3:3, 4 a ve Zjevení 6:1–8. Budeme uvažovat o několika význačných částech znamení a uvedeme si k nim příklady.

„Povstane. . . národ proti národu a království proti království“ (Mat. 24:7)

Války kazí život na zemi již celá tisíciletí. Docházelo k válkám mezinárodním i k válkám uvnitř jednotlivých národů. Ale v roce 1914 začala první světová válka. To nebyla jen srážka mezi dvěma vojsky na bitevním poli. Poprvé válčily všechny velmoci. Celé národy — včetně civilního obyvatelstva — byly mobilizovány na podporu válečného úsilí. Odhaduje se, že do konce války do ní bylo zapleteno 93 procent obyvatelstva světa. (Pokud jde o historický význam roku 1914, viz strany 253, 254.)

Jak je předpověděno ve Zjevení 6:4, ‚mír byl vzat ze země‘. Tak zůstává svět od roku 1914 stále rozbouřený. V letech 1939 až 1945 probíhala 2. světová válka. Podle Gena La Rocqua, admirála ve výslužbě, probíhalo od roku 1945 do roku 1982 dalších 270 válek. Během tohoto století bylo zabito ve válkách přes 100 miliónů osob. Podle publikace World Military and Social Expenditures (Světové vojenské a sociální náklady), vydání z roku 1982, se v tom roce podílelo buď přímo, nebo nepřímo na vojenské činnosti 100 miliónů lidí.

Je zapotřebí více, aby se splnila tato stránka proroctví? Jsou rozmístěny desetitisíce jaderných zbraní k okamžitému použití. Přední vědci říkají, že kdyby národy použily jen zlomek svých jaderných arzenálů, byla by zničena civilizace, a možná celý lidský rod. Ale biblická proroctví nepoukazují na takový výsledek.

„Bude nedostatek potravy. . . na jednom místě za druhým“ (Mat. 24:7)

V lidských dějinách bylo mnoho hladomorů. Do jaké míry jimi bylo postiženo 20. století? Světová válka vedla k rozsáhlému hladovění v Evropě a Asii. Afrika byla postižena suchem, jež vedlo k velkému nedostatku potravin. Podle odhadu Světové organizace pro zemědělství a výživu bylo koncem roku 1980 na pokraji smrti hladem asi 450 miliónů lidí a téměř miliarda lidí neměla dostatek jídla. Ročně asi 40 miliónů z nich (v některých letech až 50 miliónů) skutečně na nedostatek potravy umírá.

Je na tomto nedostatku potravin něco zvláštního? Zjevení 6:6 ukázalo, že malé množství základních potravin jako pšenice a ječmen se bude prodávat za denní mzdu (denár, viz Matouše 20:2), a varuje, aby zásoby olivového oleje a vína nebyly spotřebovány příliš rychle. Všechny tyto věci se tehdy na Středním východě považovaly za základní potraviny; byla to tedy předpověď o kritickém nedostatku potravin. Tato situace už není místní, ale celosvětová. V roce 1981 napsaly New York Times: „Zlepšení životní úrovně a rostoucí požadavky na potraviny po celém světě vyvinuly tlak na ceny potravin, takže pro nejchudší země je dovoz potřebných potravin obtížnější.“ V mnoha zemích nedokázala produkce potravin ani s pomocí moderní vědy udržet krok s růstem počtu obyvatel. Novodobí odborníci na výživu nevidí žádné reálné řešení problému.

„Budou velká zemětřesení“ (Luk. 21:11)

Je pravda, že v minulých staletích byly velké otřesy půdy; navíc vědci nyní se svými citlivými přístroji zaznamenávají více než milión otřesů ročně. Ale lidé nepotřebují žádné přístroje, aby poznali, kdy je velké zemětřesení.

Je počet větších zemětřesení, ke kterým došlo od roku 1914, opravdu významný? Z údajů poskytnutých Národním střediskem geofyzikálních dat v Boulderu, Colorado, a s pomocí řady standardních příruček byla v roce 1984 vytvořena tabulka, která zahrnovala pouze zemětřesení o síle nejméně 7,5 stupňů podle Richterovy stupnice nebo zemětřesení, jež vedla ke škodám na majetku větším než pět miliónů amerických dolarů nebo jež způsobila 100 a více ztrát na životech. Bylo vypočítáno, že během 2 000 let před rokem 1914 bylo takových zemětřesení 856. Stejná tabulka ukázala, že za pouhých 69 let od roku 1914 bylo 605 takových otřesů. To znamená, že ve srovnání s předchozími 2 000 lety byl roční průměr od roku 1914 dvacetkrát vyšší.

„Na jednom místě za druhým mory“ (Luk. 21:11)

V závěru první světové války se přehnala světem španělská chřipka a vyžádala si přes 20 miliónů životů, a to rychlostí, která nemá v dějinách chorob obdoby. Navzdory pokrokům v lékařské vědě si každoročně vybírá těžkou daň rakovina, srdeční choroby, četné pohlavně přenášené choroby, roztroušená skleróza, malárie, říční slepota a Chagasova choroba.

‚Vzrůstající bezzákonnost doprovází ochladnutí lásky většího množství‘ (Mat. 24:11, 12)

Jeden přední kriminolog řekl: „Jedna věc, která udeří do oka, když člověk sleduje zločinnost ve světovém měřítku, je to, že se její pronikavý a trvalý růst projevuje všude. Existující výjimky vynikají jako skvělé a izolované a brzy je možná pohltí stoupající příliv.“ The Growth of Crime (Růst zločinnosti), Sir Leon Radzinowicz a Joan King, New York, 1977, s. 4, 5. Vzrůst je skutečný, není to jen otázka lepšího zpravodajství. Je pravda, že i minulé generace měly zločince, ale nikdy ještě nebyla zločinnost tak všudypřítomná jako nyní. Starší lidé to vědí z osobní zkušenosti.

K bezzákonnosti, o níž mluví proroctví, patří opovrhování známými Božími zákony a to, že člověk staví do středu svého života vlastní já namísto Boha. Následkem tohoto postoje závratně přibývá rozvodů, je běžně přijímán nemanželský sex a homosexualita a ročně se provádějí desítky miliónů potratů. Taková bezzákonnost je (u Matouše 24:11, 12) spojena s vlivem falešných proroků, těch, kdo odsouvají stranou Boží slovo kvůli svým vlastním naukám. Dbát na jejich filozofie, místo aby se člověk držel Bible, přispívá k tomu, že je svět bez lásky. (1. Jana 4:8) Přečti si, jak to popisuje 2. Timoteovi 3:1–5.

„Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi“ (Luk. 21:25, 26)

„Je skutečností, že nejmocnější cit, který dnes ovládá náš život, je strach,“ napsal U. S. News and World Report. (11. října 1965, s. 144) „Ještě nikdy nemělo lidstvo tolik strachu jako nyní,“ sdělil německý časopis Hörzu. — 20. června 1980, č. 25, s. 22.

K tomuto celosvětovému ovzduší strachu přispívá mnoho činitelů: násilné zločiny, nezaměstnanost, hospodářská nestabilita následkem beznadějné zadluženosti mnoha národů, celosvětové znečištění životního prostředí, nedostatek pevných a láskyplných rodinných svazků a zdrcující pocit, že lidstvu bezprostředně hrozí jaderná zkáza. Lukáš 21:25 se zmiňuje o ‚znameních na slunci, měsíci a hvězdách a o řevu moře‘ ve spojitosti s úzkostí, kterou pociťují národy. Východ slunce často nevyvolá radostné očekávání, ale strach z toho, co může přinést den; když svítí měsíc a hvězdy, strach ze zločinu nutí lidi sedět za zamčenými dveřmi. Teprve ve 20. století byla použita letadla a střely, jež sesílají zkázu z nebes. Moře křižují ponorky s náložemi smrtících střel. Jediná ponorka je vyzbrojena tak, že může zničit 160 měst. Není divu, že národy trpí úzkostí!

‚Kristovi praví následovníci budou předmětem nenávisti všech národů kvůli jeho jménu‘ (Mat. 24:9)

Není to pronásledování kvůli tomu, že by se vměšovali do politiky, ale ‚kvůli jménu Ježíše Krista‘, protože jeho následovníci se Ježíše Krista drží jako Jehovova mesiášského Krále, protože poslouchají Krista více než všechny pozemské vládce, protože věrně lnou k jeho Království a nezaplétají se do záležitostí lidských vlád. Jak dosvědčují novodobé dějiny, takové zkušenosti mají svědkové Jehovovi ve všech částech země.

„Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví“ (Mat. 24:14)

Kázáno bude poselství o tom, že Boží Království v rukou Ježíše Krista začalo vládnout v nebesích, že brzy skoncuje s celým ničemným světem, že pod jeho vládou bude lidstvo přivedeno k dokonalosti a země se stane rájem. Tato dobrá zpráva se dnes káže ve více než 200 zemích a na souostrovích až po nejvzdálenější části země. Svědkové Jehovovi každoročně věnují stamilióny hodin této činnosti a opětovně navštěvují domovy lidí, aby pokud možno každý dostal příležitost toto poselství slyšet.

O čem svědčí všechny tyto události „posledních dnů“?

Luk. 21:31, 32: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko [totiž čas, kdy zničí přítomný ničemný svět a samo se plně chopí pozemských záležitostí]. Vpravdě vám říkám: Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ („Generace“, která žila na počátku splňování znamení v roce 1914, je nyní značně pokročilého věku. Zbývající čas musí být velmi krátký. Světové poměry tomu opravdu nasvědčují.)

Proč svědkové Jehovovi říkají, že „poslední dny“ začaly právě roku 1914?

Rok 1914 je označen v biblickém proroctví. (Podrobnosti ohledně chronologie hledej na stranách 59–62 pod nadpisem „Data“.) Správnost data je patrná z toho, že světové poměry předpověděné pro toto období nastávají od roku 1914 přesně podle předpovědi. Shora uvedené skutečnosti to dokládají.

Jak se dívají na rok 1914 světští historikové?

„Když se z hlediska přítomnosti ohlédneme zpět, vidíme dnes jasně, že propuknutí 1. světové války bylo — podle působivého vyjádření britského historika Arnolda Toynbeeho — začátkem ‚času těžkostí‘ dvacátého století. Je to čas, z něhož naše civilizace ještě rozhodně nevybředla. Všechny křeče uplynulého půlstoletí mají svůj původ přímo nebo nepřímo v roce 1914.“ — The Fall of the Dynasties: The Collapse of the Old Order (Pád dynastií — Zhroucení starého řádu), Edmond Taylor, New York, 1963, s. 16.

„Lidé z generace 2. světové války, mé generace, budou vždy vidět ve svém konfliktu velký novodobý zvrat. . . Tento pocit samolibosti, že jsme se osobně setkali s dějinami, by nám měl být dopřán. Ale měli bychom vědět, že — ze společenského hlediska — daleko rozhodnější změna přišla s 1. světovou válkou. Politické a společenské systémy, jež se budovaly po staletí, se tehdy rozpadly — někdy během několika týdnů. A jiné se natrvalo změnily. Právě za 1. světové války byly ztraceny odvěké jistoty. . . 2. světová válka v této změně pokračovala, zvětšila ji a potvrdila ji. Ze společenského hlediska byla 2. světová válka poslední bitvou 1. světové války.“ — The Age of Uncertainty (Věk nejistoty), John K. Galbraith, Boston, 1977, s. 133.

„Uplynulo půl století, a přece stopa, kterou tragédie Velké války [1. světová válka, jež začala v roce 1914] zanechala na těle a duši národů, nevymizela. . . Hmotný i mravní rozsah této zkoušky byl takový, že nic nezůstalo stejné jako předtím. Celá společnost: vládní systémy, národní hranice, zákony, ozbrojené síly, mezistátní vztahy, ale také ideologie, rodinný život, majetek, postavení, osobní vztahy — všechno se odshora dolů změnilo. . . Lidství nakonec ztratilo svou rovnováhu a dodnes ji nenašlo.“ — Generál Charles de Gaulle, z proslovu v roce 1968 (Le Monde, 12. listopadu 1968, s. 9).

Zůstane na zemi vůbec někdo naživu, až skončí přítomný světový systém?

Rozhodně ano. Konec přítomného celosvětového systému nenastane bezvýběrovým hromadným vražděním v jaderné válce, ale ve velkém soužení, jež zahrnuje ‚válku velikého dne Boha, Všemohoucího‘. (Zjev. 16:14, 16) Tato válka nezničí zemi ani nezahubí celé lidstvo.

Mat. 24:21, 22: „Tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane. Vskutku kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ (Nějaké „tělo“, nějací lidé, tedy přežije.)

Přísl. 2:21, 22: „Přímí, ti budou přebývat na zemi, a bezúhonní, ti na ní zbudou. Ničemní, ti budou právě ze země odříznuti; a zrádní, ti z ní budou vytrženi.“

Žalm 37:29, 34: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy. Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“

Proč Bůh nechává uplynout tolik času, než zničí ničemné?

2. Petra 3:9: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“

Mar. 13:10: „Ve všech národech [se musí] nejprve kázat dobrá zpráva.“

Mat. 25:31, 32, 46: „Až přijde Syn člověka [Ježíš Kristus] ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů. . . A tito [kteří neuznali, že Kristovi duchovní bratři jsou představiteli samotného Krále] odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života.“

Viz také strany 212–214 a 287, 288.

Jestliže někdo řekne:

‚Dnes nejsou poměry o nic horší; vždycky byly války, hlad, zemětřesení, zločiny‘

Mohl bys odpovědět: ‚Chápu, proč máte takový dojem. Narodili jsme se do světa, kde se o takových věcech mluví v denních zprávách. Ale historikové vysvětlují, že ve 20. století se něco zásadně změnilo.‘ (Cituj ze stran 253, 254.)

Nebo bys mohl říci: ‚Nejde jen o to, že války, hlad, zemětřesení a zločiny byly vždycky. Uvědomil jste si, že znamení, které dal Ježíš, bylo složené?‘ Potom můžeš dodat: ‚Neříkal, že kterákoli událost sama o sobě bude dokazovat, že žijeme v „posledních dnech“. Ale když je vidět celé znamení, pak to má význam — a zejména když se jeví v celosvětovém měřítku a začíná v roce, který je stanoven biblickou chronologií.‘ (Viz strany 248–253, také 59–62.)

‚Jak víte, že nějaká budoucí generace nebude tomu proroctví odpovídat lépe než tahle?‘

Mohl bys odpovědět: ‚To je zajímavá otázka, a z odpovědi vysvitne, že skutečně žijeme v „posledních dnech“. Jak to? Nuže, součástí znamení, které dal Ježíš, jsou války mezi národy a královstvími. Ale co by se stalo dnes, kdybychom pro splnění znamení museli čekat na další rozhodující válku mezi supervelmocemi? Takovou válku by sotva kdo přežil. Boží předsevzetí, že někdo má přežít, tedy naznačuje, že jsme velmi blízko konce tohoto starého systému.‘

Nebo bys mohl říci: ‚Zjistit, které světové události odpovídají tomuto proroctví, je jako zjistit, komu patří určitý otisk prstu. Nikdo jiný nebude mít stejný otisk. Podobně se nebude v žádné budoucí generaci opakovat charakteristický sled událostí, které začaly roku 1914.‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Všechno, z čeho se skládá toto znamení, je jasně patrné.‘ 2. ‚Nechceme přece být jako lidé v Noemových dnech.‘ (Mat. 24:37–39)

‚Toho konce se my nedožijeme‘

Mohl bys odpovědět: ‚Ale věříte přece, že Bůh jednou zasáhne, viďte?‘ Potom můžeš dodat: 1. ‚Jediný způsob, jak bychom se mohli dozvědět, kdy to nastane, by byl ten, že by nám tu informaci poskytl Bůh. Ježíš jasně řekl, že žádný člověk nezná ten den ani hodinu, ale přesto podrobně popsal, co se bude dít během generace, kdy se to stane.‘ 2. ‚Jsou zde popsány události, které jsou vám osobně známé.‘ (Pokud možno podrobně pohovoř o znamení s pomocí údajů na předcházejících stránkách.)

‚Já se o takové věci nestarám, žiju jen ze dne na den‘

Mohl bys odpovědět: ‚Jistě je dobré nedělat si moc velké starosti s budoucností. Ale všichni se přece jen snažíme zařídit si život tak, abychom chránili sebe a své rodiny. Realistické plánování je praktické. Bible ukazuje, že před námi jsou úžasné věci, a je moudré plánovat tak, abychom z nich měli prospěch.‘ (Přísl. 1:33; 2. Petra 3:13)

‚Nepřemýšlím o všech těch špatných poměrech, rád se dívám do budoucnosti optimisticky‘

Mohl bys odpovědět: ‚Ježíš řekl zajímavou věc, že totiž jeho následovníci budou mít v naší době pádný důvod k optimismu.‘ (Luk. 21:28, 31) Potom můžeš dodat: ‚Ale všimněte si, že jim neříká, aby zavírali oči před tím, co se děje ve světě, a byli šťastní. Říká, že jejich optimismus bude mít dobrý základ; budou ho mít, protože budou rozumět významu světových událostí a budou vědět, jak všechno skončí.‘