Nebyla příliš stará na to, aby sloužila Jehovovi

MNOHO starších lidí má pocit, že ve zbývajících letech svého života nemají mnoho naděje na to, že budou šťastní. Jedna stárnoucí slavná herečka dokonce řekla: „Zkazila jsem si život, a teď je už příliš pozdě, abych na tom něco změnila . . . Když tak sama chodím po procházkách, uvažuji o tom, jaký vlastně byl můj život; a se způsobem, jak jsem jej prožila, nejsem spokojena . . Ať jsem kdekoli, jsem nervózní a nedokážu se uklidnit.“

Jedna starší žena, která žila téměř před 2000 lety, žádný takový problém neměla. Byla to vdova, které bylo 84 let, ale byla činorodá, šťastná, a dostalo se jí podivuhodné přízně od Boha. Jmenovala se Anna a měla k radosti mimořádný důvod. Jaký?

„Nikdy nescházela v chrámu“

Lukáš, pisatel evangelia, nás s Annou seznamuje. Říká: „Byla tam . . . prorokyně Anna, dcera Fanuela z Ašerova kmene“ v Izraeli. Jako prorokyně měla ve zvláštním smyslu dar Božího svatého ducha neboli činné síly. A měla velkou příležitost prorokovat při jedné významné příležitosti.

Lukáš vypráví: „Tato žena byla pokročilého věku a od svého panenství žila s manželem sedm let a byla to vdova, které nyní byly osmdesát čtyři roky.“ (Lukáš 2:36, 37) Anna pravděpodobně ovdověla, když byla ještě poměrně mladá. Ovdovělé křesťanky každého věku vědí, jak bolestné je ztratit milovaného manžela. Anna však jednala jako mnohé zbožné ženy v dnešní době, a nepřipustila, aby jí tento smutný zážitek zabránil ve službě Bohu.

Lukáš nám říká, že Anna „nikdy nescházela v chrámu“ v Jeruzalémě. (Lukáš 2:37) Upřímně si vážila blaženosti, kterou jí přinášela služba v Božím domě. Z jejího jednání je patrné, že podobně jako David, izraelský žalmista a král, i ona prosila Jehovu jen o jedinou věc. O kterou? David zpíval: „O jednu věc jsem prosil Jehovu — tu budu hledat, abych bydlel v Jehovově domě po všechny dny svého života, abych pohlížel na Jehovovu příjemnost a s oceněním se díval na jeho chrám.“ (Žalm 27:4) I v tomto směru se Anna podobá dnešním křesťankám, pro které je potěšením, když mohou být pravidelně přítomny na místě, kde je uctíván Jehova.

Anna prokazovala Jehovovi posvátnou službu nocí i dnem. Dělala to „s posty a úpěnlivými prosbami“, což naznačuje truchlení a upřímnou touhu. (Lukáš 2:37) Židé již byli po staletí v područí pohanských mocností, a s tím byl spojen úpadek náboženských poměrů, který zasáhl i chrám a jeho kněžstvo, a to mohlo být příčinou, proč se Anna postila a proč vznášela k Jehovovi Bohu úpěnlivé prosby. Měla však také důvod ke štěstí, zejména proto, že se jednoho významného dne v roce 2 př. n. l. stalo něco mimořádného.

Neočekávané požehnání

V ten mimořádně významný den bylo do jeruzalémského chrámu přineseno děťátko Ježíš; přinesla je tam jeho matka Marie a jeho nevlastní otec Josef. Děťátko viděl zestárlý Simeon a při té příležitosti pronesl prorocká slova. (Lukáš 2:25–35) Anna jako obvykle byla v chrámu. „Přiblížila se,“ sděluje Lukáš, „právě v tu hodinu.“ (Lukáš 2:38) Anna byla jistě velice vzrušena, když svýma stárnoucíma očima spatřila budoucího Mesiáše!

Čtyřicet dnů předtím překvapil pastýře blízko Betléma Boží anděl, když pronesl slova: „Pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě Zachránce, který je Kristus, Pán.“ A množství nebeského vojska chválilo Jehovu a říkalo: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ (Lukáš 2:8–14). Podobně také Anna byla nyní podnícena, aby vydala svědectví o Tom, který se stane Mesiášem.

Když Anna spatřila děťátko Ježíše, začala se ‚obracet k Bohu s díky a mluvila o dítěti ke všem, kteří čekali na osvobození Jeruzaléma‘. (Lukáš 2:38) Stejně jako zestárlý Simeon, který měl také výsadu vidět v chrámu děťátko Ježíše, i ona bezpochyby již dlouho předtím toužila po slíbeném Osvoboditeli, modlila se o něho a čekala na něho. Dobrá zpráva, že tímto Osvoboditelem je Ježíš, byla prostě tak dobrá, že si ji nemohla nechat pouze pro sebe.

Ačkoli Anna asi neočekávala, že se dožije toho, až Ježíš dospěje, co přesto dělala? Jiným lidem radostně vydávala svědectví o tom, že má dojít k osvobození prostřednictvím tohoto přicházejícího Mesiáše.

Anna dala znamenitý příklad

Kolik lidí ze světa — lidí, kteří jsou nábožní — by v osmdesáti čtyřech letech vydalo takové svědectví nebo kolik by jich v tom věku stále ještě prokazovalo uctívání nocí i dnem? Pravděpodobně by si již o mnoho let dříve zažádali o důchod. Anna a Simeon však byli jiní. Všem letitým Jehovovým služebníkům dali znamenitý příklad. Ano, milovali Jehovův dům uctívání a chválili Boha celým srdcem.

Anna je pro nás nádherným příkladem zbožné vdovy. Lukášův popis této pokorné starší ženy skutečně dobře odpovídá vlastnostem důstojné vdovy, jež jsou uvedeny v 1. Timoteovi 5:3–16. Apoštol Pavel zde říká, že taková vdova „vytrvává v úpěnlivých prosbách a modlitbách nocí i dnem“, byla ‚manželkou jednoho manžela‘ a ‚pilně se věnuje každé dobré práci‘. Anna takovou ženou byla.

Dnes nacházíme věrné starší vdovy, které prokazují Bohu nocí i dnem posvátnou službu v tisících sborů svědků Jehovových po celé zemi. Opravdu si velice vážíme toho, že máme v našem středu tyto novodobé „Anny“!

I v pokročilém věku se mohou muži a ženy zasvětit Bohu a mohou toto zasvěcení symbolizovat křtem ve vodě. Starší lidé nejsou nikdy příliš staří na to, aby sloužili Jehovovi a vydávali svědectví o mesiášském Království, které je nyní zřízeno v nebesích a zanedlouho přinese bohatá požehnání poslušnému lidstvu. Starší lidé, kteří nyní prokazují Bohu posvátnou službu, mohou dosvědčit, že mají Jehovovo požehnání, podobně jako měla před staletími mimořádné požehnání Anna. Nebyla příliš stará na to, aby sloužila Jehovovi a aby chválila jeho svaté jméno — a nejsou na to příliš staří ani oni.