Poslední den Ježíšova lidského života

Je pátek, pozdě odpoledne, 14. nisanu roku 33 n. l. Skupina mužů a žen se právě chystá pohřbít drahého přítele. Jeden z mužů, Nikodém, přinesl koření, aby je použili při přípravě těla k pohřbu. Muž jménem Josef zase opatřil čisté plátno, aby do něj zavinuli mrtvé tělo plné modřin a ran.

KDO jsou ti lidé? Koho pohřbívají? A týká se to všechno i vás? Abychom si na tyto otázky odpověděli, vraťme se zpátky, na začátek toho důležitého dne.

Čtvrtek večer, 14. nisanu

Nad Jeruzalémem jasně svítí měsíc v úplňku. Město plné lidí se po rušném dnu chystá k odpočinku. Dnes večer je vzduch naplněn vůní pečeného jehněčího masa. Ano, tisíce lidí se připravují na zvláštní událost, na výroční slavnost Pasach.

U prostřeného stolu v jedné velké místnosti pro hosty nacházíme Ježíše Krista a jeho dvanáct apoštolů. Poslouchejme, o čem Ježíš mluví. „Velmi jsem toužil jíst s vámi tento pasach, dříve než budu trpět,“ říká. (Lukáš 22:15) Ježíš ví, že jeho náboženští nepřátelé jsou rozhodnuti nechat jej zabít. Avšak ještě před tím, než k tomu dojde, se v ten večer stane něco velmi významného.

Poté, co si připomněli Pasach, Ježíš oznamuje: „Jeden z vás mě zradí.“ (Matouš 26:21) To apoštoly zarmoutí. Který z nich by to mohl být? Po krátkém dohadování Ježíš říká Jidášovi Iškariotskému: „Co děláš, dodělej rychleji.“ (Jan 13:27) Ačkoli ostatní si to neuvědomují, zrádcem je Jidáš. Ten odchází, aby dokončil svou podlou úlohu v strojení úkladů proti Ježíšovi.

Zvláštní slavnost

Ježíš nyní zavádí zcela novou slavnost, slavnost, která bude připomínat jeho smrt. Když vezme chléb, poděkuje za něj v modlitbě a rozděluje jej apoštolům. „Vezměte, jezte,“ nařizuje jim. „To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch.“ Když každý z nich snědl trochu chleba, bere pohár červeného vína a vysloví za něj požehnání. „Pijte z něho vy všichni,“ říká jim Ježíš a vysvětluje: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ Zbývajícím jedenácti věrným apoštolům nařizuje: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Matouš 26:26–28; Lukáš 22:19, 20; 1. Korinťanům 11:24, 25)

Tentýž večer Ježíš své věrně oddané apoštoly laskavě připravuje na to, co přijde, a ujišťuje je o své hluboké lásce k nim. „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel,“ vysvětluje. „Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji.“ (Jan 15:13–15) Ano, těch jedenáct apoštolů dokázalo, že jsou Ježíšovými pravými přáteli, protože ho neopustili v jeho zkouškách.

Pozdě večer, snad již po půlnoci, Ježíš pronáší památnou modlitbu, po které spolu zpívají píseň chvály Jehovovi. Potom za úplňku opouštějí město a přecházejí přes údolí Kidron. (Jan 17:1–18:1)

V zahradě Getsemane

Krátce nato Ježíš a apoštolové přicházejí do zahrady Getsemane. Ježíš zanechává osm apoštolů u vchodu do zahrady a bere Petra, Jakuba a Jana dále mezi olivovníky. „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti,“ říká těm třem. „Zůstaňte zde a zůstaňte bdělí.“ (Marek 14:33, 34)

Tři apoštolové tedy čekají, zatímco Ježíš jde hlouběji do zahrady, aby se modlil. Se silnými výkřiky a slzami prosí: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár.“ Na Ježíšovi spoívá nesmírná odpovědnost. Myšlenka, co řeknou Jehovovi nepřátelé, až bude Jeho jediný zplozený Syn přibit na kůl jako zločinec, mu působí silnou úzkost. Ještě mučivější je pro Ježíše představa, jakou potupu by uvrhl na svého drahého nebeského Otce, kdyby v této krajní zkoušce selhal. Ježíš se modlí s takovou opravdovostí a dostává se do takové agónie, že se jeho pot stává jakoby kapkami krve, které padají na zem. (Lukáš 22:42, 44)

Ježíš se právě potřetí domodlil. Nyní přicházejí muži s pochodněmi a lampami. Tím, kdo jde v čele, není nikdo jiný než Jidáš Iškariotský, který přistupuje rovnou k Ježíšovi. „Dobrý den, Rabbi!“ říká a velmi něžně Ježíše políbí. „Jidáši,“ odpovídá Ježíš, „zrazuješ Syna člověka polibkem?“ (Matouš 26:49; Lukáš 22:47, 48; Jan 18:3)

Apoštolové si najednou uvědomují, co se děje. Jejich Pán a drahý přítel má být co nevidět zatčen! Petr tedy uchopí meč a utne ucho veleknězova otroka. „Už toho nechte,“ volá rychle Ježíš. Přistupuje k otrokovi, aby ho uzdravil, a přikazuje Petrovi: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Lukáš 22:50, 51; Matouš 26:52) Úředníci a vojáci se zmocňují Ježíše a spoutávají ho. Apoštolové jsou zmateni a ve strachu Ježíše opouštějí a prchají do noci. (Matouš 26:56; Jan 18:12)

Pátek ráno, 14. nisanu

Půlnoc již dávno minula, je pátek časně ráno. Ježíše nejprve vedou do domu bývalého velekněze Annáše, který má stále velký vliv a moc. Annáš jej vyslýchá a potom jej nechává odvést do domu velekněze Kaifáše, kde se shromáždil Sanhedrin.

Náboženští vůdci se nyní pokoušejí najít svědky, aby si proti Ježíšovi vymysleli nějakou obžalobu. Avšak ani falešní svědkové se nemohou ve svých svědectvích shodnout. Ježíš po celou tu dobu mlčí. Kaifáš tedy mění taktiku a žádá: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu, abys nám pověděl, zda jsi Kristus, Boží Syn!“ To je skutečnost, kterou nelze popřít, a tak Ježíš odvážně odpoví: „Jsem; a vy uvidíte Syna člověka, jak sedí na pravici moci a přichází s nebeskými oblaky.“ (Matouš 26:63; Marek 14:60–62)

„Rouhal se!“ zvolá Kaifáš. „Jaké svědky ještě potřebujeme?“ Někteří nyní Ježíše políčkují a plivají na něj. Jiní ho bijí pěstmi a zahrnují ho urážkami. (Matouš 26:65–68; Marek 14:63–65) V pátek krátce po rozednění se Sanhedrin schází znovu, možná proto, aby nezákonnému nočnímu přelíčení dodal zdání zákonnosti. Ježíš znovu odvážně ukazuje, že je Kristus, Boží Syn. (Lukáš 22:66–71)

Přední kněží a starší muži pak Ježíše odvlečou, aby jej vyslechl Pontský Pilát, římský místodržitel Judeje. Obviňují Ježíše z toho, že podvrací národ, zakazuje platit daně césarovi a „říká o sobě, že je Kristus, král“. (Lukáš 23:2; srovnej Marka 12:17.) Pilát po výslechu oznamuje: „Neshledávám na tomto člověku žádný zločin.“ (Lukáš 23:4) Když Pilát slyší, že Ježíš je Galilejec, posílá jej k Herodu Antipovi, vládci Galileje, který je v Jeruzalémě na Pasach. Herodovi však nejde o spravedlnost. Přeje si pouze, aby Ježíš před jeho očima vykonal nějaký zázrak. Jelikož Ježíš neuspokojuje jeho zvědavost a stále mlčí, Herodes a jeho vojáci se mu posmívají a posílají ho zpět k Pilátovi.

„Co špatného udělal tento člověk?“ ptá se znovu Pilát. „Neshledal jsem na něm nic, co zasluhuje smrt; ztrestám ho tedy a propustím ho.“ (Lukáš 23:22) A tak dal Ježíše zmrskat důtkami tvořenými mnoha spletenými řemínky, jež se bolestivě zařezávají do Ježíšových zad. Potom mu vojáci narazí na hlavu trnovou korunu. Posmívají se mu a švihají ho silným rákosem, čímž mu ostny z trnové koruny vrážejí hlouběji pod kůži. Přes všechnu tu nepopsatelnou bolest a potupu Ježíš zachovává nápadnou důstojnost a sílu.

Pilát Ježíše znovu ukazuje zástupu, možná doufá, že pohled na jeho zbité tělo v někom vyvolá soucit. „Podívejte se,“ volá Pilát. „Vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm neshledávám žádnou vinu.“ Přední kněží však křičí: „Přibij ho na kůl! Přibij ho na kůl!“ (Jan 19:4–6) Jelikož se zástup stává stále neústupnějším, Pilát kapituluje a vydává Ježíše, aby byl přibit na kůl.

Bolestivá smrt

Nyní je dopoledne, možná krátce před polednem. Ježíše vedou za Jeruzalém na místo zvané Golgota. Ruce a nohy mu přitlučou velkými hřeby k mučednickému kůlu. Slovy ani nelze popsat tu nesmírnou bolest, kterou Ježíš prožívá, když je mučednický kůl zvednut a když váha jeho těla trhá rány od hřebů. Shromažďuje se zástup a pozoruje Ježíše a dva zločince, kteří jsou také přibiti na kůl. Mnozí mluví o Ježíšovi utrhačně. „Jiné zachránil,“ posmívají se přední kněží s ostatními, „sám sebe zachránit nemůže!“ Vysmívají se mu dokonce i vojáci a ti dva zločinci na kůlu. (Matouš 27:41–44)

V poledne, kdy už Ježíš chvíli visí na kůlu, se najednou na celý kraj snese na tři hodiny tajemná tma božského původu.a Snad právě to přiměje jednoho ze zločinců, aby toho druhého přísně napomenul. Potom, když se otočí k Ježíšovi, prosí: „Vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“ Jeho víra tváří v tvář blížící se smrti je podivuhodná! „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji,“ odpovídá Ježíš. (Lukáš 23:39–43)

Kolem třetí hodiny odpoledne Ježíš cítí, že se blíží jeho konec. „Mám žízeň,“ říká. Potom volá silným hlasem: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ Ježíš cítí, že mu jeho Otec jakoby odňal ochranu, aby připustil, že jeho ryzost bude vyzkoušena do krajnosti, a cituje Davidova slova. Někdo dává k Ježíšovým rtům houbu nasáklou kyselým vínem. Když se vína trochu napije, Ježíš těžce vzdychne: „Je dovršeno!“ Potom zvolá: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha,“ skloní hlavu a vydechne naposled. (Jan 19:28–30; Matouš 27:46; Lukáš 23:46; Žalm 22:1)

Je pozdě odpoledne, a proto se rychle vykonává vše, co je třeba, aby byl Ježíš pohřben ještě před Sabatem (15. nisanu), který začíná po západu slunce. Josef z Arimatie, známý člen Sanhedrinu, který je tajným Ježíšovým učedníkem, dostává povolení jej pohřbít. Nikodém, který je rovněž členem Sanhedrinu a který také v skrytu projevoval víru v Ježíše, přispívá třiatřiceti kilogramy myrhy a aloe. Starostlivě ukládají Ježíšovo tělo do nové pamětní hrobky, která je nedaleko.

Opět žije!

V neděli časně ráno, ještě za tmy, přichází k Ježíšově hrobce Marie Magdaléna s několika dalšími ženami. Ale podívejte! Kámen před hrobkou je odvalen. Hrobka je prázdná! Marie Magdaléna tedy běží, aby o tom řekla Petrovi a Janovi. (Jan 20:1, 2) Krátce poté se ostatním ženám objevuje anděl. Říká jim: „Nebojte se.“ Také je vybízí: „Rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzbuzen z mrtvých.“ (Matouš 28:2–7)

Společně spěchají a cestou potkávají samotného Ježíše! „Jděte a podejte zprávu mým bratrům,“ říká jim. (Matouš 28:8–10) Později Marie Magdaléna pláče v hrobce, a Ježíš se objeví i jí. Marie stěží ovládá svou radost a spěchá, aby tu úžasnou zprávu pověděla ostatním. (Jan 20:11–18) Během této nezapomenutelné neděle se Ježíš objevuje různým učedníkům celkem pětkrát a tak je nenechává na pochybách, že skutečně opět žije.

Jak se to týká vás

Jak se vás, na prahu jednadvacátého století, mohou týkat události, k nimž došlo před 1 966 lety? Jeden očitý svědek oněch událostí vysvětluje: „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život. Láska není v tom, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ (1. Jana 4:9, 10)

V jakém smyslu je Kristova smrt ‚usmiřující obětí‘? Je usmiřující, protože umožňuje získat příznivý vztah s Bohem. První člověk, Adam, se proti Bohu vzbouřil, a proto svým potomkům předal dědictví hříchu a smrti. Naproti tomu Ježíš dal svůj život jako výkupné, aby zaplatil cenu za hřích a smrt lidstva, čímž poskytl základ pro to, aby Bůh lidstvu projevil milosrdenství a přízeň. (1. Timoteovi 2:5, 6) Projevujete-li víru v Ježíšovu oběť na usmíření hříchů, můžete být zproštěni odsouzení, jež jste zdědili po hříšném Adamovi. (Římanům 5:12; 6:23) Zároveň to před vámi otevírá úžasnou příležitost vytvořit si osobní vztah ke svému milujícímu nebeskému Otci, Jehovovi Bohu. Stručně řečeno, Ježíšova nejvyšší oběť pro vás může znamenat věčný život. (Jan 3:16; 17:3)

O těchto věcech, i o dalších, které se k nim vztahují, se bude mluvit ve čtvrtek 1. dubna večer, až se miliony lidí shromáždí na deseti tisíci místech po celém světě, aby si připomenuli smrt Ježíše Krista. Zveme vás, abyste i vy byli mezi nimi. Svědkové Jehovovi v místě vašeho bydliště vám rádi sdělí, kde a kdy se můžete této slavnosti zúčastnit. Budete-li přítomni, nepochybně se prohloubí vaše ocenění pro to, co náš milující Bůh a jeho drahý Syn udělali v poslední den Ježíšova lidského života.

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka a obrázky na straně 7]

Ježíšova smrt a vzkříšení

NISAN ROKU 33 N. L. UDÁLOSTI Největší člověkb

14. Čtvrtek večer 113, odst. 2 až 117, odst. 1

Slavnost Pasach; Ježíš umývá nohy apoštolům; Jidáš odchází, aby zradil Ježíše; Kristus zavádí slavnost na památku své smrti (letos se slaví ve čtvrtek 1. dubna, po západu slunce); vybídka, aby se apoštolové připravili na jeho odchod

Půlnoc až svítání 117 až 120

Ježíš a apoštolové jdou po modlitbě a písni chvály do zahrady Getsemane; Ježíš se modlí se silnými výkřiky a slzami; Jidáš Iškariotský přichází s velkým zástupem a zrazuje Ježíše; apoštolové prchají, zatímco Ježíš je spoután a odveden k Annášovi; Ježíš je přiveden k veleknězi Kaifášovi, aby se objevil před Sanhedrinem; odsouzen k smrti; slovně i fyzicky týrán; Petr Ježíše třikrát zapírá

Pátek dopoledne 121 až 124

Za úsvitu se Ježíš znovu objevuje před Sanhedrinem; odveden k Pilátovi; poslán k Herodovi; zpět k Pilátovi; Ježíš je bičován, urážen a napadán; Pilát jej pod nátlakem vydává k přibití na kůl; krátce před polednem je odveden na Golgotu, aby byl popraven

Poledne až asi tři hodiny odpoledne 125, 126

Krátce před polednem přibit na kůl; tma trvá až asi do tří hodin odpoledne, kdy Ježíš umírá; silné zemětřesení; chrámová opona se trhá vedví

Pozdě odpoledne 127, odst. 1–7

Ježíšovo tělo je ještě před Sabatem uloženo v zahradní hrobce

15. Pátek večer

Začíná Sabat

Sobota 127, odst. 8, 9

Pilát dává souhlas ke střežení Ježíšova hrobu

16. Neděle 127, odst. 10 až 129, odst. 10

Brzy ráno je Ježíšova hrobka nalezena prázdná; vzkříšený Ježíš se objevuje (1) skupině učednic, ve které je Salome, Joana a Jakubova matka Marie; (2) Marii Magdaléně; (3) Kleofášovi a jeho druhovi; (4) Šimonu Petrovi a (5) shromáždění apoštolů a dalších učedníků

[Poznámka pod čarou]