Život a služba Ježíše
Vydán a odveden
KDYŽ se Pilát, pohnut Ježíšovou klidnou důstojností, znovu pokouší ho propustit, hněv předních kněží vzrůstá. Jsou rozhodnuti nepřipustit, aby něco zmařilo jejich ničemný plán. Znovu proto křičí: „Na kůl s ním! Na kůl s ním!“
„Vezměte si ho sami a přibijte na kůl,“ odpovídá Pilát znechuceně. V rozporu se svým předcházejícím tvrzením měli možná Židé oprávnění popravit zločince za dostatečně závažné náboženské přestupky. Pak Pilát nejméně po páté prohlašuje, že je Ježíš nevinen. Říká: „Já na něm neshledávám žádnou vinu.“
Židé vidí, že jejich politická obvinění k ničemu nevedou, a proto se uchylují zpět k náboženskému obvinění z rouhání, jehož použili o několik hodin dříve, když byl Ježíš vyslýchán před sanhedrinem. „Máme zákon,“ říkají, „a podle toho zákona má zemřít, protože ze sebe dělal Božího syna.“
To je pro Piláta nové obvinění a začíná se více bát. Teď si již uvědomuje, že Ježíš není obyčejný člověk. Naznačuje to i sen Pilátovy manželky a Ježíšova pozoruhodně silná osobnost. Ale že by to byl „Boží syn“? Pilát ví, že je Ježíš z Galileje. Je však možné, že by žil ještě předtím? Pilát ho bere zpět do paláce a ptá se ho: „Odkud jsi?“
Ježíš neodpovídá. Již předtím řekl Pilátovi, že je králem, ale že jeho království není částí tohoto světa. Žádné další vysvětlování by již nebylo k ničemu. Pilát je však dotčen ve své ješitnosti, protože nedostal odpověď. Oboří se proto na Ježíše: „Ty se mnou nemluvíš? Nevíš, že mám autoritu propustit tě a mám autoritu přibít tě na kůl?“
„Neměl bys nade mnou vůbec žádnou autoritu, kdyby ti nebyla propůjčena shora,“ odpovídá Ježíš uctivě. Poukazuje na to, že Bůh uděluje lidským panovníkům autoritu spravovat pozemské záležitosti. Ježíš dodává: „Proto ten, který ti mne vydal, má větší hřích.“ Ano, velekněz Kaifáš se svými společníky a Jidáš Iškariotský, ti všichni nesou za nespravedlivé zacházení s Ježíšem těžší odpovědnost než Pilát.
Pilát cítí, že v něm Ježíš vyvolává stále hlubší dojem, a bojí se, že by Ježíš mohl být božského původu. Proto se znovu snaží ho propustit. Židé však znovu Piláta odmítají. Opakují svá politická obvinění a vychytrale vyhrožují: „Jestliže ho propustíš, nejsi césarův přítel. Každý, kdo se dělá králem, mluví proti césarovi.“
Je to extrémní úsudek, ale Pilát přesto ještě jednou vyvádí Ježíše ven. „Podívejte se, váš král!“ vyzývá je znovu.
„Pryč s ním! Pryč s ním! Na kůl s ním!“ odpovídají.
„Vašeho krále mám přibít na kůl?“ ptá se Pilát zoufale.
Židé trpce nesou, že nad nimi vládnou Římané. Římskou nadvládou dokonce pohrdají. A přece přední kněží pokrytecky tvrdí: „Nemáme krále, pouze césara.“
Pilát se bojí o své politické postavení a o svou pověst a nakonec před neúprosnými, výhružnými požadavky Židů kapituluje a vydává Ježíše. Vojáci svlékají Ježíše z purpurového pláště a oblékají mu jeho svrchní oděv. Odvádějí Ježíše, aby byl přibit na kůl, a přimějí ho, aby si sám nesl mučednický kůl.
Nyní je dopoledne, pátek 14. nisana; blíží se možná poledne. Ježíš je vzhůru již od čtvrtečního rána a prožívá jeden bolestný zážitek za druhým. Je pochopitelné, že mu pod tíhou kůlu brzy dochází síla. A tak přinucují ke službě jednoho kolemjdoucího, nějakého Šimona z Kyréné v Africe, aby mu nesl kůl. Pokračují v cestě a za nimi jde velké množství lidí, mezi nimi mnoho žen, které se bijí v zármutku a oplakávají Ježíše.
Ježíš se obrací k ženám a říká: „Jeruzalémské dcery, přestaňte nade mnou plakat. Naopak plačte nad sebou a nad svými dětmi, protože pohleďte, přicházejí dny, ve kterých lidé řeknou: ‚Šťastné jsou neplodné ženy a lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!‘ Pak začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a vrchům: ‚Přikryjte nás!‘ Když totiž dělají ty věci, dokud má strom vláhu, co se stane, až uschne?“
Ježíš poukazuje na strom židovského národa, který ještě v sobě má trochu vláhy života, protože je v něm přítomen Ježíš a existuje v něm ostatek, který v Ježíše věří. Ale až budou tito národu odňati, zbude jen duchovně mrtvý strom, ano uschlá národní organizace. Opravdu to pak bude k pláči, až římská vojska, která poslouží jako vykonavatelé Božího rozsudku, zpustoší židovský národ! Jan 19:6–17; 18:31; Lukáš 23:24–31; Matouš 27:31, 32; Marek 15:20, 21.
◆ Jaké obvinění vznášejí náboženští vůdcové proti Ježíšovi, když jsou politická obvinění bezvýsledná?
◆ Proč se snad Pilát tím více bojí?
◆ Kdo má větší hřích tím, co se děje s Ježíšem?
◆ Jak nakonec kněží přinutí Piláta, aby vydal Ježíše na popravu?
◆ Co říká Ježíš ženám, které pro něho pláčí, a co má na mysli, když mluví o stromu, který má „vláhu“ a potom „uschne“?