„Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek pasach.“ (Luk. 2:41) Podle Božího zákona měl o svátcích přijít do Jeruzaléma každý muž. (5. Mojž. 16:16) Zpráva však říká, že „jeho rodiče chodívali“. Josef bral s sebou na více než stokilometrovou pouť do Jeruzaléma k oné radostné příležitosti Marii a pravděpodobně celou rodinu. (5. Mojž. 16:6, 11) Byl to jejich zvyk — pravidelná součást jejich života. Neobjevovali se tam také jen symbolicky; zůstávali tam po všechny dny svátku. — Luk. 2:42, 43.

NEDOPATŘENÍ

Když byl Ježíš mladší, bezpochyby zůstával během každoročních výprav do Jeruzaléma v blízkosti rodičů. Jak ale dospíval, dávali mu asi větší volnost pohybu. Ve dvanácti letech byl právě ve věku, na nějž Židé pohlížejí jako na důležitý milník na cestě k mužnosti. Možná, že pro tuto normální a přirozenou změnu došlo k jakémusi nedopatření, když byl čas, aby Josefova rodina odešla z Jeruzaléma a vrátila se domů. Zpráva zní: „Ale když se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče si toho nevšimli. Měli za to, že je ve společnosti cestující pohromadě, a ušli vzdálenost dne a sháněli se po něm mezi příbuznými a známými.“ — Luk. 2:43, 44.

Tato situace je známá jak rodičům, tak dospívajícím dětem. Je tu ovšem jeden rozdíl: Ježíš byl dokonalý. Protože se poslušně podřizoval Josefovi a Marii, nemůžeme si představit, že neuposlechl nějakou úmluvu, kterou s ním měli. (Luk. 2:52) Je daleko pravděpodobnější, že došlo k nedorozumění. Rodiče předpokládali, že Ježíš je ve společnosti příbuzných a známých. (Luk. 2:44) Je snadné si představit, že ve spěchu při odchodu z Jeruzaléma věnovali pozornost především mladším dětem a předpokládali, že jejich nejstarší syn Ježíš je dohoní.

Ježíš se však zřejmě domníval, že jeho rodiče budou vědět, kde je. O tom svědčí jeho pozdější odpověď: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Nebyl neuctivý. Jeho slova pouze odhalují jeho překvapení, že rodiče nevěděli, kde ho hledat. Byl to typický příklad nedorozumění, který si snadno dovedou představit mnozí rodiče dospívajících dětí. — Luk. 2:49.

Pomysli, jakou starost měli Josef a Marie na konci toho prvního dne, když zjistili, že Ježíš s nimi není. A představ si, jak byli stále ustaranější v průběhu těch dvou dnů, kdy ho hledali po Jeruzalémě. Ukázalo se však, že v této krizi se vyplatilo to, jak Ježíše vychovali. Ježíš se nedostal do špatné společnosti. Nedělal svým rodičům hanbu. Když Ježíše našli, spatřili ho „v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. Ale všichni, kteří mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi.“ — Luk. 2:46, 47.