PŘÍZRAK

Řecké slovo fanʹta·sma se vyskytuje pouze ve dvou zprávách o tom, jak Ježíš kráčel po vodách Galilejského moře ke svým učedníkům, kteří byli ve člunu. (Mt 14:26; Mr 6:49) V obou těchto zprávách jsou citována slova polekaných učedníků, kteří řekli: „To je přízrak!“ Slovo fanʹta·sma bývá překládáno různě, například jako „duch“ (KJ), „strašidlo“ (AS, AT, ČB-Hč, Ži), „fantóm“ (Fn), „obluda“ (KB) a „přízrak“ (Pe, EP, ČLK, NS).

Přízrak je smyslový přelud; je to něco, co ve skutečnosti neexistuje, ale v co člověk přechodně věří kvůli tomu, že byla něčím vybuzena jeho představivost, nebo kvůli něčemu jinému. Ježíš své učedníky ujistil, že v tomto případě nejde o přelud; řekl jim totiž: „To jsem já; nemějte strach.“ (Mt 14:27; Mr 6:50)

Šlo tedy o něco jiného než v situaci, kdy se vzkříšený Ježíš náhle objevil uprostřed svých učedníků, kteří si představovali, že spatřili „ducha [řec. pneuʹma]“. (Lk 24:36, 37) Je zřejmé, že to, co Ježíš řekl v této situaci, nemělo učedníky přesvědčit pouze o tom, že je skutečný, ale mělo je to ujistit, že se před nimi objevuje v těle, v lidské podobě, a ne jako duch; proto jim řekl: „Sáhněte na mne a podívejte se, protože duch nemá maso a kosti, právě jak vidíte, že já mám.“ (Lk 24:38–43; srovnej 1Mo 18:1–8; 19:1–3.) Nemuseli se tedy bát jako Daniel, který viděl bázeň vzbuzující zjevení jednoho anděla úplně jiné podstaty. (Srovnej Da 10:4–9.) Tato situace se také velmi lišila od situace, do níž se později dostal Saul z Tarsu; na cestě do Damašku se mu zjevil Ježíš, a on oslepl. (Sk 9:1–9; 26:12–14; viz hesla PROMĚNĚNÍ; VIDĚNÍ.)