CHLÉB VYSTAVENÍ

Dvanáct koláčů chleba, které byly umístěny ve Svaté, v oddělení svatostánku nebo chrámu, a které byly každý Sabat nahrazovány chleby čerstvými. (2Mo 35:13; 39:36; 1Kr 7:48; 2Pa 13:11; Ne 10:32, 33) Doslovný význam hebrejského slova pro chléb vystavení je „chléb obličeje“. Slovo „obličej“ někdy znamená „přítomnost“. (2Kr 13:23) Chléb vystavení byl tedy neustále před Jehovovým obličejem jako oběť před ním. (2Mo 25:30, Rbi8, ppč) O chlebu vystavení se také mluví jako o ‚navrstveném chlebu‘ (2Pa 2:4), o ‚chlebech předložení‘ (Mr 2:26) a pouze o ‚chlebech‘ (Heb 9:2).

Péct chléb předložení „sabat co sabat“ a přepravovat jej, když se svatostánek přesouval, bylo povinností Kehatovců. (4Mo 4:7; 1Pa 9:32) Každý ze dvanácti prstencovitých chlebů byl připraven ze dvou omerů (0,2 efa; odpovídá 4,4 l) jemné mouky a — podle Josepha — nepřidával se žádný kvas. (Židovské starožitnosti, III, 142 [vi, 6]) O Sabatu byly ze stolu pro chléb vystavení na sev. straně Svaté (2Mo 26:35) odstraněny staré chleby a byly nahrazeny dvanácti chleby čerstvými. Chleby byly navrstveny do dvou sloupců po šesti chlebech, tedy v šesti vrstvách. Na každý sloupec bylo položeno kadidlo. Židovská tradice říká, že kadidlo se nepokládalo přímo na chleby, ale bylo ve zlatých miskách. Když byl chléb vystavení o Sabatu odstraňován, kadidlo se prý pálilo na oltáři. (3Mo 24:5–8)

Staré chleby byly něčím velmi svatým, protože byly týden ve Svaté před Jehovou, a měli je jíst pouze áronští kněží na svatém místě, zřejmě někde v prostorách svatyně. (3Mo 24:9) V biblické historii je zaznamenán jen jediný případ, kdy chleby vystavení jedli Židé, kteří nebyli Áronovci. Když David prchal před Saulem, žádal velekněze Achimeleka o chléb pro sebe a své muže. Achimelek neměl žádný „obyčejný chléb“, a tak dal Davidovi chleby vystavení, které byly nahrazeny. Ale velekněz, který věřil, že David má nějaké poslání od krále, to udělal až poté, co se ujistil, že David a jeho muži jsou obřadně čistí. (1Sa 21:1–6) Ježíš Kristus se odvolal na tuto událost, když farizeové vyčítali jeho učedníkům, že o Sabatu trhali klasy obilí. (Mt 12:3–7; Lk 6:1–4)