3. Jeden ze 12 apoštolů, nazýval se také Tadeáš a „Jidáš, syn Jakubův“. Ve výčtu apoštolů v Matoušovi 10:3 a v Markovi 3:18 jsou dohromady uvedeni Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš. Do seznamu u Lukáše 6:16 a ve Skutcích 1:13 Tadeáš zahrnut není, a je místo něho uveden „Jidáš, syn Jakubův“ — z toho vyplývá, že Tadeáš je jiné jméno pro apoštola Jidáše. Někdy je tedy použito jméno Tadeáš, a to zjevně z toho důvodu, že by mohlo dojít k záměně dvou apoštolů, kteří měli jméno Jidáš. Ve většině českých překladů je tento problém vyřešen tak, že je jméno tohoto apoštola přeloženo jako Juda. Někteří překladatelé překládají Lukáše 6:16 a Skutky 1:13: „Jidáš, Jakubův bratr“, protože řecký text neuvádí přesný vztah. Ale syrská Pešita zde dodává slovo „syn“. Proto mnoho moderních překladů zní „Jidáš, syn Jakubův“. (RS, AT, NS, La) Jediný biblický odkaz pouze na Jidáše je u Jana 14:22. V tomto verši se píše „Jidáš, ne Iškariotský“ a tím se rozlišuje, který Jidáš mluvil.

Jidáš je do zprávy evangelií poprvé zapsán ve výčtu apoštolů někdy kolem Pasachu roku 31 n. l., přibližně rok a půl po tom, co Ježíš začal kázat. (Mr 3:19; Lk 6:16) Logickým závěrem je, že když ho Ježíš přijal za svého apoštola, byl již Jidáš nějakou dobu učedníkem. Mnoho pisatelů staví Jidáše do naprosto špatného světla, avšak alespoň krátce musel být učedníkem, který měl přízeň Boha i Ježíše; potvrzuje to už samotný fakt, že byl za apoštola vybrán. Mimoto mu byly svěřeny společné peníze Ježíše a dvanácti apoštolů. To je příznivé svědectví o tom, že v té době to byl spolehlivý člověk, který byl schopný a vzdělaný, a to zvláště když vezmeme v úvahu, že tam byl Matouš, který toto pověření nedostal, i když měl s penězi zkušenosti a uměl s nimi zacházet. (Jan 12:6; Mt 10:3) Jidáš se přesto potom úplně, neomluvitelně zkazil. To je bezesporu důvod, proč je mezi apoštoly uveden na posledním místě a proč je popsán jako Jidáš, „který ho později zradil“ a „který se stal zrádcem“. (Mt 10:4; Lk 6:16)