Napodobujte jejich víru

„Pohleď! Jehovova otrokyně!“

MARIE se překvapeně podívala na muže, který vstoupil do jejich domu. Neptal se po otci ani po matce. Chtěl mluvit přímo s ní. Z Nazaretu určitě nebyl, tím si byla Marie jistá. V takovém malém městě cizinci neunikli pozornosti místních obyvatel. A tento muž by byl nápadný, ať už by se objevil kdekoli. Oslovil Marii zcela nevšedním způsobem. Řekl: „Dobrý den, ty vysoce poctěná, Jehova je s tebou.“ (Lukáš 1:28)

Takto nás Bible seznamuje s Marií, dcerou Heliho, která pocházela z galilejského města Nazaretu. Tato žena nyní prochází důležitým obdobím svého života. Je zasnoubená s tesařem Josefem, který sice není bohatý, ale má silnou víru v Boha. Zdá se tedy, že její budoucnost je již jasně daná — povede prostý život po boku Josefa a společně se budou starat o svou rodinu. Náhle se však setkává s tímto cizincem, který jí přináší úkol od Boha — odpovědnost, jež má změnit celý její život.

Možná vás překvapuje, že nám toho Bible o Marii mnoho neříká. Víme jen málo o jejím zázemí, ještě méně o její osobnosti a vůbec nic o tom, jak vypadala. To podstatné se však z Božího Slova přesto dozvídáme.

Chceme-li Marii blíže poznat, musíme se oprostit od mnoha představ, kterým učí nejrůznější církve. Nemluvme tedy o bezpočtu obrazů a soch vytvořených z mramoru nebo sádry. Nemluvme ani o složitých teologických dogmatech, kvůli kterým tato pokorná žena dostala honosné tituly jako „Matka Boží“ a „Královna nebes“. Místo toho se zaměřme na skutečnosti, které o Marii odhaluje Bible. Tato kniha nám pomáhá zjistit, jaká byla její víra a jak můžeme takovou víru projevovat i my.

Navštívena andělem

Jak asi víte, Marii tehdy nenavštívil pouhý člověk. Byl to anděl Gabriel. Když Marii oslovil „ty vysoce poctěná“, „hluboce [se] rozrušila“ a přemýšlela, co tento neobvyklý pozdrav může znamenat. (Lukáš 1:29) Kým byla vysoce poctěná? Marie se nepovažovala za vysoce poctěnou mezi lidmi. Anděl však mluvil o tom, že je poctěná Jehovou Bohem, tedy že má jeho přízeň. To pro ni bylo velmi důležité. Přesto si pyšně nemyslela, že už Boží přízeň získala. Pokud budeme o Boží přízeň usilovat a nebudeme si domýšlivě myslet, že už ji máme, sami na sobě si ověříme to, čemu Marie dobře rozuměla — Bůh se staví proti domýšlivým, ale miluje a podporuje ponížené a pokorné. (Jakub 4:6)

Takovou pokoru bude Marie potřebovat, protože anděl jí nabídl téměř nepředstavitelnou výsadu — má porodit syna, který bude nejvýznamnějším ze všech lidí. Gabriel řekl: „Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Marie jistě znala slib, který dal Bůh Davidovi o více než tisíc let dříve, totiž že jeden z jeho potomků bude vládnout navždy. (2. Samuelova 7:12, 13) Její syn tedy bude Mesiášem, na kterého Boží lid čeká už celá staletí.

Anděl jí navíc řekl, že „bude nazýván Syn Nejvyššího“. Jak by se ženě mohl narodit Boží Syn? A jak by Marie mohla vůbec nějaké dítě mít? Byla sice zasnoubená s Josefem, ale ještě za něho nebyla provdaná. Marie se proto otevřeně zeptala: „Jak se to má stát, když nemám styk s mužem?“ (Lukáš 1:34) Všimněte si, že se neostýchala mluvit o svém panenství. Své cudnosti si naopak vážila. Dnes se mnozí mladí lidé chtějí svého panenství rychle zbavit a vysmívají se těm, kdo jednají jinak. Svět se bezpochyby změnil, ale Jehova ne. (Malachiáš 3:6) Podobně jako v době, kdy žila Marie, i dnes si Jehova váží těch, kdo se drží jeho morálních měřítek. (Hebrejcům 13:4)

Ale i když Marie Bohu věrně sloužila, byla nedokonalá. Jak tedy mohla mít dokonalého potomka, Božího Syna? Gabriel to objasnil slovy: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, se bude nazývat svaté, Boží Syn.“ (Lukáš 1:35) Svatý znamená čistý a ryzí. Děti po svých rodičích dědí nečistotu v podobě hříchu. V tomto případě však Jehova udělá jedinečný zázrak. Přenese život svého syna z nebe do lůna Marie a pak použije svou činnou sílu, neboli svatého ducha, aby Marii ‚zastínil‘ a tak dítě ochránil před jakoukoli poskvrnou způsobenou hříchem. Uvěří Marie tomuto andělovu slibu? Jak bude reagovat?

Odpovídá Gabrielovi

Pro skeptiky, včetně některých teologů křesťanstva, je těžké uznat, že by panna mohla porodit. I když mají vysoké vzdělání, nedokážou pochopit jednoduchou pravdu. Jak řekl Gabriel, „u Boha nebude nemožností žádné prohlášení“. (Lukáš 1:37) Marie o jeho slovech nepochybovala, protože měla silnou víru. Nešlo o pouhou lehkověrnost. Jako víra každého přemýšlivého člověka, i její víra byla opřena o důkazy. A Gabriel k těmto důkazům přidal ještě další. Pověděl Marii o její letité příbuzné Alžbětě, o níž se vědělo, že je neplodná. Bůh však způsobil, že zázračně otěhotněla.

Marie má tedy před sebou úkol a je si jistá, že Bůh splní všechno, co Gabriel řekl. Co udělá? Neměli bychom si myslet, že tato výsada nevzbuzovala v Marii žádné obavy. Určitě uvažovala o svém zasnoubení. Bude si ji Josef i nadále chtít vzít, až se dozví, že je těhotná? Navíc už jen samotný úkol, který dostala, se jí mohl jevit jako příliš velká odpovědnost. Měla nosit pod srdcem to nejcennější, co Bůh vytvořil — jeho vlastního milovaného Syna. A měla se o toto malé, bezmocné dítě starat a chránit ho ve zlém světě. To byla skutečně závažná odpovědnost.

Bible ukazuje, že i muži se silnou vírou někdy váhali, zda náročný úkol od Boha přijmou. Mojžíš tvrdil, že není natolik výmluvný, aby mohl být Božím mluvčím. (2. Mojžíšova 4:10) Jeremjáš namítal, že je „jen chlapec“ a že je tedy příliš mladý na to, aby mohl přijmout pověření od Boha. (Jeremjáš 1:6) A Jonáš od svého úkolu utekl. (Jonáš 1:3) Jak se zachová Marie?

V její odpovědi se zračí pokora a poslušnost. Gabrielovi řekla: „Pohleď! Jehovova otrokyně! Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ (Lukáš 1:38) Otrokyně měla mezi sloužícími to nejnižší postavení, její život měl plně v rukou její pán. Takto se Marie dívala na svůj vztah ke svému Pánu, Jehovovi. Věděla, že se u něho může cítit v bezpečí, že je věrně oddaný těm, kdo jsou věrně oddaní jemu, a že jí požehná, když se bude ze všech sil snažit plnit svůj nelehký úkol. (Žalm 18:25)

Někdy po nás Bůh chce něco, co se nám zdá náročné, nebo dokonce nesplnitelné. Do svého Slova však nechal zapsat mnoho důvodů, proč mu můžeme důvěřovat, tedy proč se můžeme svěřit do jeho rukou, podobně jako to udělala Marie. (Přísloví 3:5, 6) Napodobíme její příklad? Pokud ano, Bůh nás odmění a naše víra se tak ještě posílí.

Navštěvuje Alžbětu

Gabrielova slova o Alžbětě měla pro Marii velký význam. Vždyť která z žen by dokázala její situaci pochopit lépe než právě Alžběta! Marie pospíchala do hornaté judské krajiny a cesta jí mohla trvat tři až čtyři dny. Když vstoupila do domu Alžběty a kněze Zecharjáše, Jehova dalším způsobem posílil její víru. Alžběta uslyšela Mariin pozdrav a děťátko v jejím lůně náhle poskočilo radostí. Byla naplněna svatým duchem a označila Marii za ‚matku svého Pána‘. Bůh Alžbětě odhalil, že Mariin syn bude jejím Pánem, Mesiášem. Pod působením svatého ducha Alžběta Marii také chválila za její věrnou poslušnost a řekla: „Šťastná je i ta, která věřila.“ (Lukáš 1:39–45) Všechno, co Jehova Marii slíbil, se jistě splní.

Pak začíná mluvit Marie. Její slova jsou pečlivě zaznamenána v Lukášovi 1:46–55. Tato její nejdelší řeč zapsaná v Bibli nám o ní mnohé prozrazuje. Když Marie chválí Jehovu za to, že se může stát matkou Mesiáše, je z toho patrná její vděčnost. Když říká, že Jehova snižuje domýšlivé a mocné a pomáhá poníženým a chudým, kteří mu chtějí sloužit, je z toho zřejmé, jak hluboká je její víra. Z Mariiných slov je také vidět, že dobře zná Hebrejská písma. Podle jednoho odhadu z nich při této příležitosti citovala více než 20 krát.

Marie jistě do hloubky přemýšlela o Božím Slově. Přesto zůstala pokorná a raději nechala mluvit Písmo, než aby svou situaci popsala vlastními slovy. Syn, který nyní rostl v jejím lůnu, v dospělosti projevil podobný postoj. Řekl: „Co vyučuji, není moje, ale patří tomu, který mě poslal.“ (Jan 7:16) Je dobré položit si následující otázky: ‚Mám i já k Božímu Slovu takovou úctu? Nebo dávám přednost svým myšlenkám a názorům?‘ To, jak by odpověděla Marie, je zřejmé.

Marie u Alžběty zůstala tři měsíce a obě se nepochybně navzájem velmi povzbudily. (Lukáš 1:56) To nám připomíná, jak důležité je přátelství. Pokud si vybíráme přátele, kteří opravdu milují našeho Boha Jehovu, můžeme si být jistí, že duchovně porosteme a přiblížíme se k němu. (Přísloví 13:20) Nyní však nastal čas, aby se Marie vrátila domů. Jak bude Josef reagovat, až se dozví, že je těhotná?

Marie a Josef

Marie zřejmě nečekala na to, až bude na první pohled jasné, že bude mít dítě. Nepochybně to Josefovi sama řekla. Předtím možná přemýšlela, jak asi tento bezúhonný a bohabojný muž zareaguje. Přesto za ním šla a pověděla mu o všem, co ji potkalo. Jistě si dovedete představit, že to Josefa velmi znepokojilo. Tak rád by této drahé dívce věřil, ale to, o čem mu vyprávěla, se ještě nikdy nestalo. Bible neuvádí, co se tehdy Josefovi honilo hlavou, ale píše se tam, že se rozhodl dát se s Marií rozvést. Na zasnoubené lidi se v té době totiž pohlíželo jako na ty, kdo jsou v manželství. Josef ji ale nechtěl vystavit veřejné hanbě ani si nepřál, aby byla potrestána, a proto se rozhodl rozvést se s ní tajně. (Matouš 1:18, 19) Marii muselo bolet, když viděla, jak tento laskavý muž trpí. Kvůli jeho nedůvěře však nezatrpkla.

Jehova nenechal Josefa uskutečnit to, co se mu jevilo jako nejlepší řešení. Ve snu Boží anděl Josefovi řekl, že Mariino těhotenství je skutečně zázračné. Pro Josefa to musela být opravdová úleva. Od té chvíle dělal to, co dělala Marie již od začátku — jednal v souladu s Jehovovým vedením. Oženil se s Marií a připravoval se na jedinečnou odpovědnost starat se o Jehovova Syna. (Matouš 1:20–24)

Lidé, kteří jsou v manželství, a také ti, kdo do něho teprve chtějí vstoupit, se mohou od tohoto mladého páru, který žil před 2 000 lety, mnohému naučit. Když Josef viděl, jak jeho manželka s láskou pečuje o malého Ježíše, jistě byl rád, že ho Jehovův anděl vedl. Josef určitě chápal, jak je důležité spoléhat se při závažných rozhodnutích na Jehovu. (Žalm 37:5; Přísloví 18:13) Jako hlava rodiny byl při rozhodování bezpochyby nadále starostlivý a laskavý.

A co se dá vyvodit z toho, že Marie byla ochotná se za Josefa provdat? I když bylo pro Josefa ze začátku těžké jejímu vyprávění uvěřit, Marie mu dále důvěřovala jako tomu, kdo se stane hlavou rodiny. Jistě chápala, jak je důležitá trpělivost, a to je praktickým poučením i pro křesťanské ženy v dnešní době. Z těchto událostí se Josef a Marie pravděpodobně naučili i to, že je velmi potřebná upřímnost a otevřená komunikace.

Tento mladý pár rozhodně položil pro své manželství ten nejlepší základ. Oba nade vše milovali Jehovu Boha a snažili se potěšit ho tím, že byli odpovědnými a starostlivými rodiči. Samozřejmě je čekala ještě větší požehnání, a také větší problémy. Měli vychovávat Ježíše, ze kterého měl vyrůst největší člověk, jakého kdy svět poznal.

[Obrázek na straně 17]

Láska k Bohu je tím nejlepším základem manželství