Mesiáš — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

MESIÁŠ

Z hebrejského kořenného slovesa ma·šachʹ, jež znamená „namazat olejem“, a tedy „pomazat“. (2Mo 29:2, 7) Mesiáš (ma·šiʹach) znamená „potřený olejem“ nebo „pomazaný“. Řecký ekvivalent je Chri·stosʹ neboli Kristus. (Mt 2:4, Rbi8, ppč)

Slovesné přídavné jméno ma·šiʹach je v Hebrejských písmech použito pro mnoho mužů. David byl oficiálně ustanoven za krále tím způsobem, že byl pomazán olejem a tak prohlášen za „pomazaného“ neboli doslova za „mesiáše“. (2Sa 19:21; 22:51; 23:1; Ža 18:50) I jiní králové včetně Saula a Šalomouna dostali označení „pomazaný“ nebo „Jehovův pomazaný“. (1Sa 2:10, 35; 12:3, 5; 24:6, 10; 2Sa 1:14, 16; 2Pa 6:42; Ná 4:20) Tento výraz je použit také na velekněze. (3Mo 4:3, 5, 16; 6:22) Patriarchové Abraham, Izák a Jákob jsou nazváni Jehovovi „pomazaní“. (1Pa 16:16, 22, Rbi8, ppč) Perský král Kýros je označen jako ‚pomazaný‘ proto, že ho Bůh pověřil určitým úkolem. (Iz 45:1; viz heslo POMAZÁNÍ, POMAZANÝ.)

V Křesťanských řeckých písmech se v řeckém textu v Janovi 1:41 vyskytuje transliterované slovo Mes·siʹas s vysvětlením „což přeloženo znamená Kristus“. (Viz také Jana 4:25.) Slovo Chri·stosʹ je někdy použito samostatně, jestliže se jedná o někoho, kdo je, nebo o kom se tvrdí, že je Mesiáš neboli Pomazaný. (Mt 2:4; 22:42; Mr 13:21) Ve většině výskytů je však slovo Chri·stosʹ spojeno s osobním jménem Ježíš, jako například ve výrazech „Ježíš Kristus“ nebo „Kristus Ježíš“, aby se tak ukázalo, že Ježíš je Mesiáš. Mnohdy je toto slovo použito samostatně, ale vztahuje se výslovně na Ježíše a tím je míněno, že právě Ježíš je ten Kristus — například ve výroku „Kristus za nás zemřel“. (Ří 5:8; Jan 17:3; 1Ko 1:1, 2; 16:24; viz heslo KRISTUS.)

Mesiáš v Hebrejských písmech. Slovo ma·šiʹach v Danielovi 9:25, 26 platí výlučně na přicházejícího Mesiáše. (Viz heslo SEDMDESÁT TÝDNŮ.) Mnoho jiných textů v Hebrejských písmech však také poukazuje na toho Přicházejícího, i když ne výlučně na něho. Například k prvnímu splnění Žalmu 2:2 nepochybně došlo v době, kdy se filištínští králové pokoušeli sesadit pomazaného krále Davida. Druhé splnění tohoto žalmu — splnění na předpověděném Mesiášovi — je potvrzeno ve Skutcích 4:25–27, kde je tento text uplatněn na Ježíše Krista. Také mnozí z mužů nazvaných „pomazaný“ různým způsobem předobrazovali či znázorňovali Ježíše Krista a jeho budoucí činnost; mezi tyto muže patřil David, izraelský velekněz a Mojžíš (jako ‚Kristus‘ je označen v Heb 11:23–26).

Proroctví, kde se slovo „Mesiáš“ nevyskytuje. Mnoho jiných textů z Hebrejských písem, kde není výslovně uvedeno slovo „Mesiáš“, Židé chápali jako proroctví, jež se vztahují na Mesiáše. Alfred Edersheim vyhledal 456 biblických pasáží, jež „starověká synagóga považovala za mesiášské“, a v nejstarších rabínských spisech se na podporu takového chápání našlo 558 odkazů. (The Life and Times of Jesus the Messiah, 1906, sv. I, s. 163; sv. II, s. 710–737) Například v 1. Mojžíšově 49:10 bylo předpověděno, že kmenu Juda bude patřit panovnické žezlo a že z této rodové linie přijde Šilo. Targum Onkelos, Jeruzalémské Targumy a Midraš vyjadřují názor, že se výraz „Šilo“ vztahuje na Mesiáše.

Hebrejská písma obsahují mnoho proroctví, jež předkládají podrobnosti o původu Mesiáše, o tom, kdy se objeví, o jeho působení, o jednání s druhými a o jeho postavení v Božím uspořádání. Vzájemným propojením různých údajů o Mesiášovi tedy vzniká celkový vznešený obraz, který pravým ctitelům měl pomoci, aby poznali Mesiáše. Tím měl také být vytvořen základ pro víru v Mesiáše jako pravého Vůdce, kterého poslal Jehova. I když Židé dříve neuznávali všechna proroctví, jež se vztahovala na Pomazaného, přesto doklady v evangeliích ukazují, že měli dostatečné poznání, aby mohli poznat Mesiáše, až se objeví.

Porozumění v prvním století n. l. Dostupné historické informace poskytují celkový obraz o tom, jaké porozumění o Mesiášovi měla většina Židů v prvním století našeho letopočtu. Tyto informace jsou především získány z evangelií.

Král, Davidův syn. Židé všeobecně uznávali, že Mesiáš bude král z Davidovy rodové linie. Když se astrologové ptali, kde je „ten narozený král Židů“, Herodes Veliký věděl, že se ptají na ‚Krista‘. (Mt 2:2–4) Ježíš se vyptával farizeů, čí potomek bude Kristus neboli Mesiáš. Tito náboženští vůdci sice nevěřili v Ježíše, ale věděli, že Mesiáš má být syn Davidův. (Mt 22:41–45)

Narozen v Betlémě. V Micheášovi 5:2, 4 bylo uvedeno, že ten, kdo se má stát „panovníkem v Izraeli“ a kdo bude „veliký až do konců země“, přijde z Betléma. Tento text byl chápán tak, že se vztahuje na Mesiáše. Když se Herodes Veliký ptal předních kněží a znalců Zákona, kde se má narodit Mesiáš, odpověděli „v Betlémě v Judeji“ a citovali Micheáše 5:2. (Mt 2:3–6) A to věděli i někteří obyčejní lidé. (Jan 7:41, 42)

Prorok, který měl provádět mnoho znamení. Bůh prostřednictvím Mojžíše předpověděl příchod velkého proroka. (5Mo 18:18) Židé v Ježíšově době tohoto proroka čekali. (Jan 6:14) Z toho, jakým způsobem Mojžíšova slova použil apoštol Petr ve Skutcích 3:22, 23, je vidět, že věděl, že tato slova budou i náboženští odpůrci vztahovat na Mesiáše, a to dokazuje, že správné porozumění 5. Mojžíšově 18:18 bylo všeobecně rozšířeno. Samaritánka u studny si také myslela, že Mesiáš má být prorok. (Jan 4:19, 25, 29) Lidé očekávali, že Mesiáš bude provádět znamení. (Jan 7:31)

Různé náboženské názory. Přestože Židé o příchodu Mesiáše většinou dobře věděli, je zřejmé, že všichni neměli stejné poznání nebo stejné porozumění. Mnozí například věděli, že přijde z Betléma, ale někteří to nevěděli. (Mt 2:3–6; Jan 7:27) Někteří lidé věřili, že ten Prorok je někdo jiný než Kristus. (Jan 1:20, 21; 7:40, 41) Určitá proroctví o Mesiášovi nepochopili ani Ježíšovi učedníci. To se týkalo zejména proroctví, která pojednávala o zavržení Mesiáše, o jeho utrpení, smrti a vzkříšení. (Iz 53:3, 5, 12; Ža 16:10; Mt 16:21–23; 17:22, 23; Lk 24:21; Jan 12:34; 20:9) Jakmile se však tyto věci staly a proroctví byla vysvětlena, Ježíšovi učedníci, a dokonce i ti, kdo ještě jeho učedníky nebyli, si začali uvědomovat prorockou podstatu těchto textů z Hebrejských písem. (Lk 24:45, 46; Sk 2:5, 27, 28, 31, 36, 37; 8:30–35) Většina Židů nechápala, že Mesiáš musel trpět a zemřít, a proto první křesťané při svém kázání Židům tuto myšlenku zdůrazňovali. (Sk 3:18; 17:1–3; 26:21–23)

Nesprávná očekávání. Lukášova zpráva ukazuje, že mnozí Židé napjatě očekávali příchod Mesiáše právě v době, kdy byl Ježíš na zemi. Když byl Ježíš jako malé děťátko přinesen do chrámu, Simeon stejně jako jiní Židé „čekal na útěchu Izraele“ a „na osvobození Jeruzaléma“. (Lk 2:25, 38) Během služby Jana Křtitele lidé „byli v očekávání“ Krista neboli Mesiáše. (Lk 3:15) Mnozí však očekávali, že Mesiáš bude odpovídat jejich vyhraněným představám. Proroctví v Hebrejských písmech ukazovala, že Mesiáš přijde ve dvou různých úlohách. V jedné úloze byl „pokorný“ a ‚jel na oslu‘, zatímco ve druhé přicházel „s nebeskými oblaky“, aby vyhladil své odpůrce a přiměl všechna panství, aby mu sloužila. (Ze 9:9; Da 7:13) Židé nepochopili, že tato proroctví se vztahují na dvě různé situace, že se totiž Mesiáš objeví ve dvou časově velmi vzdálených obdobích.

Židovské zdroje se shodují s Lukášem 2:38 v tom, že lidé v tehdejší době čekali na osvobození Jeruzaléma. The Jewish Encyclopedia k tomu uvádí: „Toužili po zaslíbeném osvoboditeli z domu Davidova, který je osvobodí od jha nenáviděného cizího uchvatitele, skoncuje s bezbožnou římskou vládou a nastolí své vlastní pokojné panství.“ (1976, sv. VIII, s. 508) Židé se pokoušeli udělat Ježíše pozemským králem. (Jan 6:15) Když neodpovídal jejich představám, zavrhli ho.

Zřejmě i Jan Křtitel a jeho učedníci očekávali, že se Mesiáš stane pozemským králem. Jan věděl, že Ježíš je Mesiáš a Boží Syn, protože viděl, jak byl Ježíš pomazán svatým duchem, a slyšel Boží hlas, když Bůh Ježíše schvaloval. Janovi nechyběla víra. (Mt 11:11) Jeho otázka: „Máme očekávat jiného?“ tedy možná znamenala: ‚Máme očekávat ještě někoho jiného, kdo splní všechny naděje Židů?‘ Kristus v odpovědi poukázal na skutky, které dělá (tyto věci byly předpověděny v Hebrejských písmech), a na závěr řekl: „A šťastný je ten, kdo o mne neklopýtá.“ I když tato odpověď vedla k závěru, že je nutné mít víru a rozlišovací schopnost, přesto Jana uspokojila, utěšila a ujistila, že právě Ježíš je Ten, kdo splní Boží sliby. (Mt 11:3; Lk 7:18–23) I před Ježíšovým vystoupení do nebe zastávali jeho učedníci názor, že by měl v té době osvobodit Izrael od nadvlády pohanů a nastolit na zemi Království (obnovit panství Davidovy rodové linie). (Lk 24:21; Sk 1:6)

Falešní Mesiášové. Jak Ježíš předpověděl, po jeho smrti následovali Židé mnoho falešných Mesiášů. (Mt 24:5) „Z Josephových slov se zdá, že v prvním století před zničením Chrámu [v roce 70 n. l.] se objevila řada Mesiášů, kteří slibovali úlevu od římského jha a nacházeli ochotné následovníky.“ (The Jewish Encyclopedia, sv. X, s. 251) Později, v roce 132 n. l., byl jako král Mesiáš vítán Bar Kochba (Bar Koziba), jeden z nejvýznačnějších pseudomesiášů. Při potírání vzpoury, kterou vedl, římští vojáci pobili tisíce Židů. Na takových falešných Mesiáších se projevilo, že Židé měli v první řadě zájem o politického Mesiáše, ale také se ukázalo, že správně očekávali osobního Mesiáše, nejen mesiášskou éru nebo mesiášský národ. Někteří Židé věří, že Bar Kochba byl potomkem Davida, což mělo podpořit jeho tvrzení, že je Mesiáš. Rodopisné záznamy se však nepochybně v roce 70 n. l. ztratily, a tak nikdo, kdo později tvrdil, že je Mesiáš, nemohl předložit důkaz, že je z Davidovy rodiny. (Mesiáš se tedy musel objevit před rokem 70 n. l., jak to udělal Ježíš, aby tak prokázal, že je právoplatný Davidův dědic. To ukazuje, že lidé, kteří dosud vyhlížejí, kdy se na zemi objeví Mesiáš, jsou na omylu.) Mezi těmi, kdo později uplatňovali nárok na postavení Mesiáše, byl Mojžíš z Kréty, který tvrdil, že rozdělí moře mezi Krétou a Palestinou, a Serenus, který zavedl na scestí mnoho Židů ve Španělsku. The Jewish Encyclopedia uvádí, že v letech 132 n. l. až 1744 n. l. se objevilo 28 falešných Mesiášů. (Sv. X, s. 252–255)

Ježíš byl uznán jako Mesiáš. Historické doklady v evangeliích ukazují, že Ježíš byl skutečně Mesiáš. Lidé v prvním století, kteří měli možnost zeptat se svědků a zkoumat doklady, přijali tyto historické údaje jako autentické. Přesností těchto zpráv si byli tak jisti, že za svou víru podloženou těmito nespornými informacemi byli ochotni snášet pronásledování, a dokonce i zemřít. Historické zprávy evangelií ukazují, že různí jednotlivci otevřeně uznávali, že Ježíš je Kristus neboli Mesiáš. (Mt 16:16; Jan 1:41, 45, 49; 11:27) Ježíš jim nikdy neřekl, že by se v tom mýlili, a občas sám přiznal, že je Kristus. (Mt 16:17; Jan 4:25, 26) Mnohdy výslovně neřekl, že je Mesiáš; občas jiným lidem nařídil, aby o tom veřejně nemluvili. (Mr 8:29, 30; 9:9; Jan 10:24, 25) Ježíš se objevoval tam, kde ho lidé mohli slyšet a kde mohli vidět jeho díla, protože chtěl, aby pevně věřili na základě toho, čeho byli svědky, a aby jejich víra byla založena na tom, že na vlastní oči viděli splňování Hebrejských písem. (Jan 5:36; 10:24, 25; srovnej Jana 4:41, 42.) Nyní jsou k dispozici evangelia, kde je zapsáno, kdo byl Ježíš a co dělal, a také Hebrejská písma, která obsahují velmi mnoho informací o tom, co Ježíš měl dělat, takže každý člověk může poznat a uvěřit, že Ježíš je skutečně Mesiáš. (Jan 20:31; viz heslo JEŽÍŠ KRISTUS.)