Ježíš přísně napomíná farizee

Znalci Zákona a farizeové odmítají uznat, že Ježíš vyhání démony díky síle od Boha. Tím by se mohli rouhat proti svatému duchu. Takže na čí stranu se postaví? Boží, nebo Satanovu? Ježíš říká: „Buď můžete vypěstovat dobrý strom, který ponese dobré ovoce, nebo špatný strom, který ponese špatné ovoce. Strom se pozná podle ovoce.“ (Matouš 12:33)

Je hloupé tvrdit, že dobré ovoce v podobě vyhánění démonů je výsledkem toho, že Ježíš slouží Satanovi. Jak Ježíš vysvětlil v Kázání na hoře, když je ovoce dobré, je dobrý i strom. A co dokazuje ovoce farizeů, tedy jejich absurdní obviňování Ježíše? To, že jsou špatní. Ježíš jim říká: „Potomci zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zkažení? Ústa mluví to, čím je naplněné srdce.“ (Matouš 7:16, 17; 12:34)

Naše slova tedy odrážejí, co máme v srdci, a na jejich základě budeme souzeni. Ježíš proto varuje: „Říkám vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou v soudném dni skládat účty. Podle svých slov budeš buď ospravedlněn, nebo odsouzen.“ (Matouš 12:36, 37)

I když Ježíš dělá hodně zázraků, znalci Zákona a farizeové chtějí víc: „Učiteli, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“ Ať už jeho zázraky viděli na vlastní oči, nebo ne, existuje svědectví mnoha lidí, kteří u toho byli. A tak Ježíš může těmto židovským vůdcům říct: „Zkažená a nevěrná generace se dožaduje znamení, ale nedostane žádné kromě znamení proroka Jonáše.“ (Matouš 12:38, 39)

Ježíš je nenechává na pochybách, jak to myslí. Říká: „Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše obrovské ryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ Jonáše spolkla obrovská ryba, ale pak se dostal ven. Bylo to něco jako vzkříšení. Ježíš předpovídá, že on sám zemře a třetí den ožije. Když se to později stane, židovští vůdci „znamení proroka Jonáše“ odmítnou. Nebudou chtít činit pokání a změnit se. (Matouš 27:63–66; 28:12–15) Naproti tomu „lidé z Ninive“ si vyslechli Jonášovo varování a činili pokání, a proto tuto generaci odsoudí. Ježíš také říká, že tím, co udělala, je odsoudí i královna ze Sáby. Toužila slyšet Šalomounovu moudrost a žasla nad ní. Ježíš říká, že teď je tady „někdo větší než Šalomoun“. (Matouš 12:40–42)

Situaci této špatné generace Ježíš přirovnává k situaci muže, ze kterého vychází nečistý duch. (Matouš 12:45) Protože muž nenaplní prázdné místo dobrými věcmi, zlý duch se vrací spolu se sedmi dalšími, ještě horšími duchy a společně se muže zmocňují. Podobně jako muž, ze kterého vyšel nečistý duch, byl i izraelský národ očištěn a napraven. Odmítal ale Boží proroky a došlo to tak daleko, že se teď staví proti Ježíšovi, který má očividně Božího ducha. Z toho je vidět, že stav národa je horší než na začátku.

Zatímco Ježíš mluví, přichází jeho matka a bratři. Stojí na kraji davu a někteří z těch, kdo sedí blízko Ježíše, mu říkají: „Venku stojí tvoje matka a tvoji bratři a chtějí tě vidět.“ Ježíš teď dá najevo, jak blízko má ke svým učedníkům. Ukáže na ně a řekne: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a jednají podle něj.“ (Lukáš 8:20, 21) Je zřejmé, že bez ohledu na to, jak hodně si Ježíš váží pouta, které ho pojí s příbuznými, jeho vztah k učedníkům je pro něj ještě vzácnější. Je moc příjemné, že i my máme tak vřelé vztahy s našimi duchovními bratry, a to hlavně když nám lidé nevěří nebo nás urážejí a shazují to dobré, co děláme.