Ježíš vyučuje lidi v okolí Filipovy Cesareje, která leží asi 25 kilometrů od hory Hermon, a přitom říká apoštolům něco překvapivého: „Ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází ve svém království.“ (Matouš 16:28)

Učedníci určitě přemýšlí, co tím Ježíš myslí. Asi o týden později s sebou bere tři apoštoly – Petra, Jakuba a Jana – na jednu vysokou horu. Nejspíš je noc, protože ti tři jsou ospalí. Zatímco se Ježíš modlí, je před nimi proměněn. Apoštolové vidí, že jeho tvář září jako slunce a jeho oblečení je oslnivě bílé.

Pro Ježíše a apoštoly je vidění určitě velkým povzbuzením. Je to předběžný pohled na Kristovu slávu v jeho království. Plní se tím, co Ježíš učedníkům slíbil, totiž že uvidí „Syna člověka, jak přichází ve svém království“. (Matouš 16:28) Když byli na hoře, „na vlastní oči viděli jeho velkolepost“. Před časem farizeové chtěli, aby Ježíš udělal znamení, kterým by dokázal, že je Bohem vybraný král. Ježíš to tehdy odmítl. Ale jeho blízcí učedníci teď mohli vidět Ježíšovu proměnu potvrzující pravdivost proroctví, která se týkají Království. Proto mohl Petr později napsat: „Tak jsme si prorockým slovem ještě jistější.“ (2. Petra 1:16–19)