SLÁVA

V Hebrejských písmech se slovem „sláva“ nejčastěji překládá výraz ka·vódhʹ, který má základní význam „tíha“. (Srovnej Na 2:9, kde je ka·vódhʹ přeloženo jako „veliké množství“, a 1Sa 4:18, kde příbuzné přídavné jméno ka·vedhʹ je přeloženo jako „těžký“.) Slovo sláva se tedy může vztahovat na cokoli, co způsobuje, že se člověk nebo věc zdají být důležité nebo působivé, jako například na hmotné bohatství (Ža 49:16), postavení nebo pověst. (1Mo 45:13) Řeckým ekvivalentem výrazu ka·vódhʹ je slovo doʹxa, které původně znamenalo „mínění; pověst“, ale v Křesťanských řeckých písmech získalo význam „sláva“. Poukazuje například na věhlas nebo „čest“ (Lk 14:10), nádheru (Lk 2:9; 1Ko 15:40) a na to, co přináší čest svému vlastníkovi nebo tvůrci (1Ko 11:7).

Písmo se často zmiňuje o slávě v souvislosti s Jehovou Bohem. Pokud jde o význam slova sláva v těchto případech, dílo Theological Dictionary of the New Testament vysvětluje: „Jestliže ve vztahu k člověku [ka·vódhʹ] označuje to, čím člověk dělá dojem a získává si uznání, ať hmotným bohatstvím, nebo neobyčejnou [důstojností či důležitostí], v případě Boha to zahrnuje to, čím Bůh dělá dojem na člověka.“ (G. Kittel, ed., do angličtiny přeložil G. Bromiley, 1971, sv. II, s. 238.) Sláva se tak může vztahovat na působivé důkazy Boží neomezené moci. Viditelná nebeská tělesa tedy „oznamují Boží slávu“. (Ža 19:1) Na hoře Sinaj byla Jehovova sláva dosvědčena takovými bázeň vzbuzujícími projevy, jako byl „pohlcující oheň“. (2Mo 24:16–18; srovnej 16:7, 10; 40:34.)

O prvním Ježíšově zázraku Bible říká, že „[Ježíš] učinil svou slávu zjevnou“. (Jan 2:11) Slovo sláva se zde vztahuje na působivý důkaz zázračné moci, kterým byla určena totožnost Ježíše jako slíbeného Mesiáše. (Srovnej Jana 11:40–44.) Při jiné příležitosti se Ježíš modlil: „Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:5) Ježíš zde použil tento výraz, aby poukázal na vyvýšené postavení, ze kterého se těšil v nebi, předtím než přišel na zem. V odpověď na tuto modlitbu Jehova „oslavil svého Sluhu, Ježíše,“ tím, že ho vzkřísil a přivedl zpět do nebe. (Sk 3:13–15) Apoštolové, kteří byli přítomni při Ježíšově proměnění, „viděli jeho slávu“. (Lk 9:29–32) To se týkalo královské „velkoleposti“, kterou měl Ježíš obdržet při své „přítomnosti“ v moci Království. (2Pe 1:16)

Boží služebníci jsou nabádáni, aby ‚všechno dělali k Boží slávě‘. (1Ko 10:31) Boží sláva je učiněna zjevnou skrze čest a chválu, které jsou Bohu vzdávány. Něčí chování může druhé přimět, aby ‚vzdali slávu Bohu‘. (Mt 5:16; 1Pe 2:12) Křesťané, kteří opravdu reagují na Jehovovo vedení, jsou „proměňováni . . . od slávy k slávě“ a neustále dělají pokrok v tom, jak odrážejí Boží slávu. (2Ko 3:18) Na druhé straně bychom se měli vyvarovat hledání slávy od lidí; takovou slávu hledali někteří lidé v prvním století. (Jan 12:42, 43) Jak Ježíš, tak apoštol Pavel dali znamenitý příklad v tom, že slávu od lidí nehledali ani nepřijímali. (Jan 5:41; 8:50; 1Te 2:5, 6)