Vidění Krista v jeho slávě

Ježíš vyučuje lidi v okolí Filipovy Cesareje, která leží asi 25 kilometrů od hory Hermon, a přitom říká apoštolům něco překvapivého: „Ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází ve svém království.“ (Matouš 16:28)

Učedníci určitě přemýšlí, co tím Ježíš myslí. Asi o týden později s sebou bere tři apoštoly – Petra, Jakuba a Jana – na jednu vysokou horu. Nejspíš je noc, protože ti tři jsou ospalí. Zatímco se Ježíš modlí, je před nimi proměněn. Apoštolové vidí, že jeho tvář září jako slunce a jeho oblečení je oslnivě bílé.

Pak se objeví dvě postavy, „Mojžíš a Elijáš“. Začnou s Ježíšem mluvit o jeho „odchodu, ke kterému [má] dojít v Jeruzalémě“. (Lukáš 9:30, 31) Tímto odchodem se očividně myslí Ježíšova smrt a vzkříšení, o kterých nedávno mluvil. (Matouš 16:21) Z rozhovoru je zřejmé, že Ježíš se nemůže ponižující smrti vyhnout, jak ho k tomu povzbuzoval Petr.

Tři apoštolové jsou teď úplně vzhůru a s úžasem to všechno poslouchají a pozorují. Jde o vidění, ale působí tak skutečně, že Petr se do dění sám zapojuje. Říká: „Rabbi, je skvělé, že tu jsme. Postavme tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ (Marek 9:5) Chce Petr postavit přístřešky proto, aby vidění pokračovalo dál?

Zatímco Petr ještě mluví, všechny je začne zahalovat jasný oblak. Ozve se z něj: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení. Naslouchejte mu.“ Když apoštolové slyší Boží hlas, celí vyděšení padnou tváří k zemi, ale Ježíš jim říká: „Vstaňte, nebojte se.“ (Matouš 17:5–7) A tak vstanou, ale nevidí nikoho jiného než Ježíše. Vidění je pryč. Když se rozední, sestupují z hory a Ježíš jim přikazuje: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“ (Matouš 17:9)

To, že se ve vidění objevil Elijáš, vyvolává otázky. Apoštolové se Ježíše ptají: „Proč ... znalci Zákona říkají, že nejdřív musí přijít Elijáš?“ Odpovídá jim: „Elijáš už přišel, ale nepoznali ho.“ (Matouš 17:10–12) Ježíš mluví o Janu Křtiteli, který plnil podobnou úlohu jako Elijáš. Ten připravil cestu Elišovi a Jan zase Kristu.

Pro Ježíše a apoštoly je vidění určitě velkým povzbuzením. Je to předběžný pohled na Kristovu slávu v jeho království. Plní se tím, co Ježíš učedníkům slíbil, totiž že uvidí „Syna člověka, jak přichází ve svém království“. (Matouš 16:28) Když byli na hoře, „na vlastní oči viděli jeho velkolepost“. Před časem farizeové chtěli, aby Ježíš udělal znamení, kterým by dokázal, že je Bohem vybraný král. Ježíš to tehdy odmítl. Ale jeho blízcí učedníci teď mohli vidět Ježíšovu proměnu potvrzující pravdivost proroctví, která se týkají Království. Proto mohl Petr později napsat: „Tak jsme si prorockým slovem ještě jistější.“ (2. Petra 1:16–19)