Ježíš své učedníky dále poučil: „Nenoste měšec ani mošnu s jídlem ani sandály a s nikým se po cestě neobjímejte na pozdrav.“ (Lukáš 10:4) Bylo zvykem, že pocestní s sebou nosili mošnu s jídlem a náhradní sandály pro případ, že by prochodili podrážky nebo se přetrhly pásky sandálů. Ale Ježíšovi učedníci si s takovými věcmi neměli dělat starosti. Měli raději důvěřovat, že Jehova se o ně postará prostřednictvím Izraelitů, kteří byli tradičně pohostinní.

Proč však Ježíš svým učedníkům řekl, aby se s nikým neobjímali na pozdrav? Měli snad jednat odměřeně, nebo dokonce nevychovaně? Vůbec ne. Za řeckým slovem a·spaʹzo·mai, které znamená objímat na pozdrav, se může skrývat mnohem více než jen zdvořilé „dobrý den“. Může znamenat i obvyklé polibky, objetí a dlouhý rozhovor dvou známých, kteří se potkali. Jeden komentátor uvádí: „Pozdravy Orientálců nespočívaly v letmém pokynutí nebo podání ruky, jak to děláme my, ale byly provázeny mnohým objímáním, úklonami, a dokonce padnutím na zem. To vše vyžadovalo mnoho času.“ (Srovnej 2. Královskou 4:29.) Ježíš tak svým následovníkům pomohl, aby se vyhnuli rozptylujícím věcem, které byly sice obvyklé, ale i nadbytečné.

Pověření kázat dobrou zprávu o Božím Království a činit učedníky nyní vykonává hodně přes pět milionů svědků Jehovových na celém světě. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Vědí, že jejich poselství je naléhavé. Co nejlépe tedy využívají svůj čas a vyhýbají se věcem, které by je rozptylovaly a kvůli nimž by se nemohli plně zaměřit na svůj důležitý úkol.

Svědkové Jehovovi se snaží být přívětiví k lidem, s nimiž mluví. Nezapojují se však do planého povídání a do debat o sociálních otázkách nebo o nezdarech tohoto světa při nápravě křivd. (Jan 17:16) Raději se v rozhovorech zaměřují na jediné trvalé řešení lidských problémů — na Boží Království.