Sloužíme jako poslové Božího pokoje
„Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž . . . zvěstuje pokoj.“ (IZAJÁŠ 52:7)
1, 2. (a) Jaká dobrá zpráva má být podle Izajáše 52:7 rozšiřována? (b) Jaký význam měla Izajášova prorocká slova pro starověký Izrael?
MÁME OHLAŠOVAT dobrou zprávu! Je to zpráva o pokoji — o skutečném pokoji. Je to poselství o záchraně, která souvisí s Božím Královstvím. Před dávnou dobou o tom psal prorok Izajáš a to, co napsal, se pro nás zachovalo v Izajášovi 52:7, kde čteme: „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu, jenž říká Sionu: ‚Tvůj Bůh se stal králem!‘ “
2 Jehova inspiroval svého proroka Izajáše, aby toto poselství zapsal k užitku starověkého Izraele i nás, kdo žijeme v dnešní době. Co tedy znamená? V době, kdy Izajáš tato slova napsal, byli již obyvatelé severního království Izraele zřejmě ve vyhnanství, kam je odvedli Asyřané. Obyvatelé Judy, jižního království, byli později odvedeni do vyhnanství v Babylóně. Celý národ prožíval dny mučivých úzkostí a zmatků, protože lidé neposlouchali Jehovu, a neměli tedy pokoj s Bohem. Jak jim Jehova řekl, svým hříšným chováním způsobili mezi sebou a svým Bohem rozdělení. (Izajáš 42:24; 59:2–4) Prostřednictvím Izajáše však Jehova předpověděl, že se brány Babylóna v pravý čas otevřou. Jehovovi ctitelé budou mít možnost vrátit se do své vlasti a znovu tam postavit Jehovův chrám. Sion bude obnoven a v Jeruzalémě budou lidé opět uctívat pravého Boha. (Izajáš 44:28; 52:1, 2)
3. V jakém smyslu byl slib o obnově Izraele zároveň proroctvím o pokoji?
3 Tento slib, že budou osvobozeni, byl také proroctvím o pokoji. To, že se Izraelité vrátí do země, kterou jim Jehova kdysi dal, mělo být důkazem Božího milosrdenství a jejich pokání. Mělo to ukazovat, že konečně mají pokoj s Bohem. (Izajáš 14:1; 48:17, 18)
„Tvůj Bůh se stal králem!“
4. (a) V jakém smyslu mohlo být v roce 537 př. n. l. řečeno, že se ‚Jehova stal Králem‘? (b) Jak Jehova řídil události ve prospěch svého lidu v pozdějších letech?
4 Když Jehova v roce 537 př. n. l. toto osvobození uskutečnil, mohlo být Sionu vhodně oznámeno: „Tvůj Bůh se stal králem!“ Jehova je samozřejmě „Král věčnosti“. (Zjevení 15:3) Ale toto osvobození Božího lidu bylo dalším projevem jeho svrchovanosti. Osvobození jasně ukázalo, že Jehova má mnohem vyšší moc a autoritu než do té doby nejmocnější lidská říše. (Jeremjáš 51:56, 57) Působením Jehovova ducha byla zmařena i další spiknutí proti Božímu lidu. (Ester 9:24, 25) Jehova různým způsobem opakovaně zasahoval, aby médo-perské krále přiměl ke spolupráci při uskutečňování své vůle, vůle Svrchovaného Panovníka. (Zecharjáš 4:6) Úžasné události, k nimž došlo v oněch dnech, jsou pro nás zaznamenány v biblických knihách Ezra, Nehemjáš, Ester, Ageus a Zecharjáš. A když si tyto události připomínáme, velice to posiluje naši víru!
5. O jakých významných událostech se zmiňuje Izajáš 52:13–53:12?
5 To, co se však událo v roce 537 př. n. l. a později, byl teprve začátek. Hned po proroctví o obnově psal Izajáš v 52. kapitole o příchodu Mesiáše. (Izajáš 52:13–53:12) Prostřednictvím Mesiáše, kterým se stal Ježíš Kristus, měl Jehova předat poselství o tom, že nastane mnohem významnější osvobození a pokoj než v roce 537 př. n. l.
Jehovův největší posel pokoje
6. Kdo je Jehovův největší posel pokoje a jaké poslání na sebe vztáhl?
6 Ježíš Kristus je Jehovův největší posel pokoje. Ježíš je Boží Slovo, Jehovův osobní Mluvčí. (Jan 1:14) V souladu s tím určitou dobu po svém křtu v Jordánu vstoupil Ježíš do synagógy v Nazaretu, postavil se a nahlas četl ze 61. kapitoly Izajáše slova, která objasnila jeho poslání. Povšimněte si, že jeho kázání mělo zahrnovat „propuštění“ a „navrácení“ a také nabídnout lidem příležitost, aby byli pro Jehovu přijatelní. Ale Ježíš dělal víc, než že jen ohlašoval poselství pokoje. Bůh ho vyslal také proto, aby opatřil základ pro trvalý mír. (Lukáš 4:16–21)
7. Jaké ovoce přináší pokoj s Bohem, pokoj, který je umožněn prostřednictvím Ježíše Krista?
7 V době Ježíšova narození se pastýřům nedaleko Betléma objevil zástup andělů, kteří chválili Boha a říkali: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ (Lukáš 2:8, 13, 14) Ano, měl nastat pokoj pro ty lidi, jimž Bůh dával najevo dobrou vůli, protože projevovali víru v opatření, které Bůh učinil prostřednictvím svého Syna. Co to mělo znamenat? Že lidé, i když se narodili v hříchu, mohou získat čisté postavení před Bohem, schválený vztah k němu. (Římanům 5:1) Mohou se těšit z vnitřního klidu a pokoje, což jinak není možné. V Božím ustanoveném čase má dojít k osvobození od všech následků hříchu zděděného po Adamovi — i k osvobození od nemocí a od smrti. Lidé již nebudou slepí, hluší a chromí. Navždy bude odstraněna skličující slabost i duševní choroby. Tak má být lidem umožněno, aby žili navždy v dokonalosti. (Izajáš 33:24; Matouš 9:35; Jan 3:16)
8. Komu je nabídnut božský pokoj?
8 Komu je nabízen tento pokoj? Všem, kdo projevují víru v Ježíše Krista. Apoštol Pavel napsal, že ‚Bůh uznal za dobré, aby skrze Krista smířil se sebou všechny jiné věci tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou Ježíš prolil na mučednickém kůlu‘. Apoštol také dodal, že do tohoto smíření budou zahrnuty „věci v nebesích“ — to znamená ti, kdo budou spoludědici s Kristem v nebi, a „věci na zemi“ — ti, kdo dostanou příležitost žít věčně na zemi, která bude plně uvedena do rajského stavu. (Kolosanům 1:19, 20) Ano, ti všichni využívají hodnotu Ježíšovy oběti a ze srdce poslouchají Boha, a proto se mohou těšit z vřelého vztahu k němu. (Srovnej Jakuba 2:22, 23.)
9. (a) Jaké další vztahy ovlivňuje pokoj s Bohem? (b) Jakou autoritu dal Jehova svému Synovi, aby byl zabezpečen trvalý, všeobecný mír?
9 Takový pokoj s Bohem je nesmírně důležitý! Pokud není pokoj s Bohem, nemůže být trvalý, skutečný pokoj ani v žádném jiném vztahu. Pokoj s Jehovou je základem pravého pokoje na zemi. (Izajáš 57:19–21) Je vhodné, že Ježíš Kristus je Knížetem pokoje. (Izajáš 9:6) Tomu jedinému, jehož prostřednictvím mohou být lidé smířeni s Bohem, Jehova také svěřil autoritu vládce v Království. (Daniel 7:13, 14) A v souvislosti s výsledky Ježíšovy knížecí vlády nad lidstvem Jehova slibuje: „Pokoje nebude konec.“ (Izajáš 9:7; Žalm 72:7)
10. Jaký příklad dal Ježíš v rozšiřování Božího poselství pokoje?
10 Toto Boží poselství pokoje nezbytně potřebují všichni lidé. Ježíš dal příklad svou vlastní horlivou kazatelskou činností — kázal v okolí jeruzalémského chrámu, na horském úbočí, na silnici, Samaritánce u studny, i v domácnostech lidí. Kdekoli byli lidé, tam si Ježíš vytvářel příležitosti ke kázání o Božím Království. (Matouš 4:18, 19; 5:1, 2; 9:9; 26:55; Marek 6:34; Lukáš 19:1–10; Jan 4:5–26)
Školeni, aby chodili v Kristových šlépějích
11. Pro jaké dílo školil Ježíš své učedníky?
11 Ježíš své učedníky učil, aby kázali Boží poselství pokoje. Pochopili, že stejně jako byl Ježíš Jehovův „věrný a pravý svědek“, je i jejich úkolem vydávat svědectví. (Zjevení 3:14; Izajáš 43:10–12) Považovali Krista za svého Vůdce.
12. Jak Pavel ukázal důležitost kazatelské činnosti?
12 Když apoštol Pavel vysvětloval, jak je kázání důležité, řekl: „Písmo totiž říká: ‚Žádný, kdo na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.‘ “ To znamená, že nebude zklamán žádný člověk, který projevuje víru v Ježíše Krista jako v Jehovova Hlavního Zprostředkovatele záchrany. Nikdo nemůže být prohlášen za nezpůsobilého kvůli svému etnickému původu, neboť Pavel dodal: „Není totiž rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť nade všemi je týž Pán, bohatý ke všem, kteří ho vzývají. Vždyť ‚každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn‘.“ (Římanům 10:11–13) Jak se však lidé měli o této možnosti dozvědět?
13. Co je nutné, aby lidé slyšeli dobrou zprávu, a jak na tuto potřebu reagovali křesťané v prvním století?
13 To Pavel dále rozebral tak, že položil otázky, o nichž by měl přemýšlet každý Jehovův služebník: „Jak . . . budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli? Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat? Jak potom budou kázat, pokud nebyli vysláni?“ (Římanům 10:14, 15) Záznam o křesťanství z prvního století výmluvně potvrzuje, že muži i ženy, mladí i staří reagovali kladně na příklad, který dal Kristus a jeho apoštolové. Stali se horlivými hlasateli dobré zprávy. Napodobovali Ježíše, a proto kázali lidem, kdekoli je mohli zastihnout. S touhou nikoho nevynechat stále sloužili na veřejných prostranstvích i dům od domu. (Skutky 17:17; 20:20)
14. V jakém smyslu jsou „nohy“ těch, kdo oznamují dobrou zprávu, „půvabné“?
14 Samozřejmě, že ne každý je přijal laskavě. Nicméně to, co Pavel citoval z Izajáše 52:7, se skutečně splnilo. Poté, co položil otázku „Jak potom budou kázat, pokud nebyli vysláni?“, dodal: „Právě jak je napsáno: ‚Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!‘ “ Většina z nás si ovšem nemyslí, že má půvabné nebo krásné nohy. Co to tedy znamená? Jsou to nohy, které člověka obvykle nesou, když jde kázat druhým lidem. Tyto nohy vlastně představují člověka samotného. A můžeme si být jisti, že pro mnohé z těch, kdo slyšeli dobrou zprávu od apoštolů a od jiných učedníků Ježíše Krista v prvním století, byli tito křesťané opravdu krásní. (Skutky 16:13–15) A kromě toho tito kazatelé byli vzácní v Božích očích.
15, 16. (a) Jak křesťané v prvním století ukazovali, že jsou opravdu posly pokoje? (b) Co nám pomůže, abychom službu vykonávali stejným způsobem jako křesťané v prvním století?
15 Ježíšovi následovníci nesli poselství pokoje a pokojným způsobem ho předávali lidem. Ježíš dal svým učedníkům tyto pokyny: „Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Kéž má tento dům pokoj.‘ A jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm. Ale jestliže tam není, obrátí se zpět k vám.“ (Lukáš 10:5, 6) Šalóm neboli „pokoj“ je tradiční židovský pozdrav. V Ježíšových pokynech však toho bylo ještě mnohem víc. Jeho pomazaní učedníci, jako „vyslanci zastupující Krista“, vyzývali lidi: „Smiřte se s Bohem.“ (2. Korinťanům 5:20) V souladu s Ježíšovými pokyny mluvili s lidmi o Božím Království a o tom, co pro ně toto Království může znamenat jako pro jednotlivce. Ti, kdo naslouchali, měli požehnání; ti, kdo poselství odmítli, utrpěli ztrátu.
16 Svědkové Jehovovi v dnešní době slouží stejným způsobem. Dobrá zpráva, kterou lidem přinášejí, není jejich; patří Tomu, kdo je poslal. Jejich posláním je tuto zprávu předávat. Jestliže ji lidé přijmou, mohou očekávat podivuhodné požehnání. Jestliže ji odmítnou, odmítají pokoj s Jehovou Bohem a s jeho Synem, Ježíšem Kristem. (Lukáš 10:16)
Pokojní v bouřlivém světě
17. Jak bychom se měli chovat, když nás lidé urážejí, a proč?
17 Ať však lidé reagují jakýmkoli způsobem, je důležité, aby si Jehovovi služebníci uvědomovali, že jsou poslové Božího pokoje. Světští lidé se možná vášnivě hádají a svému hněvu dávají průchod jízlivými poznámkami nebo hlasitým nadáváním na ty, kdo je dráždí. Někteří z nás možná někdy v minulosti jednali stejně, ale nyní jsme oblékli novou osobnost. Již nejsme částí světa a nenapodobujeme jeho způsoby jednání. (Efezanům 4:23, 24, 31; Jakub 1:19, 20) Bez ohledu na to, jak jednají druzí lidé, my budeme uplatňovat radu: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18)
18. Jaká by měla být naše reakce, když se setkáme s nějakým hrubým úředníkem, a proč?
18 Při své službě se možná občas dostaneme před veřejné činitele. Je možné, že při uplatňování své autority ‚od nás vyžadují‘ vysvětlení, proč určité věci děláme, nebo proč se určitým činnostem vyhýbáme. Snad chtějí vědět, proč kážeme právě takové poselství, jaké kážeme — poselství, kterým je odhalováno falešné náboženství a kterým je oznamován konec současného systému věcí. Úcta k tomu, jaký příklad nám dal Ježíš Kristus, nás přiměje, abychom projevovali mírnost a hlubokou úctu. (1. Petra 2:23; 3:15) Tito úřední činitelé často jednají pod nátlakem duchovenstva nebo snad svých nadřízených. Mírná, uctivá odpověď jim možná pomůže pochopit, že svou činností neohrožujeme ani je, ani pokojné vztahy mezi lidmi v obvodu, kde kážeme. Taková odpověď vytváří mezi těmi, kdo na ni reagují, atmosféru úcty, spolupráce a pokoje. (Titovi 3:1, 2)
19. Do jakých věcí se svědkové Jehovovi nikdy nezaplétají?
19 Svědkové Jehovovi jsou na celém světě známi jako lidé, kteří se nepodílejí na žádném světském sporu. Nepletou se do žádných rasových, náboženských ani politických konfliktů. (Jan 17:14) Boží slovo nám přikazuje, abychom ‚se podřizovali nadřazeným autoritám‘, a proto bychom neměli ani pomyslet na to, že se zúčastníme nějakých občanských nepokojů na protest proti vládní politice. (Římanům 13:1) Svědkové Jehovovi se nikdy nepřipojili k žádnému hnutí, jehož cílem je svrhnout vládu. Kvůli měřítkům, která Jehova dal svým křesťanským služebníkům, je nemyslitelné, abychom se podíleli na jakémkoli druhu krveprolití nebo násilí! Praví křesťané totiž o pokoji nejen mluví, ale také žijí v souladu s poselstvím, které káží.
20. Jak se projevuje Velký Babylón, pokud jde o pokoj?
20 Naproti tomu ti, kdo zastupují náboženské organizace křesťanstva, se neprojevují jako poslové pokoje. Náboženství Velkého Babylóna — církve křesťanstva a podobně i nekřesťanská náboženství — vlastně války mezi národy omlouvají, podporují, a dokonce je vedou. Také podněcují jiné lidi k pronásledování, a dokonce k zabíjení věrných Jehovových služebníků. Zjevení 18:24 proto o Velkém Babylónu prohlašuje: „Byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.“
21. Jakým způsobem reagují mnozí lidé s upřímným srdcem, když pozorují rozdíl mezi chováním Jehovova lidu a chováním příslušníků falešného náboženství?
21 Na rozdíl od církví křesťanstva i ostatních částí Velkého Babylóna je pravé náboženství pozitivní, sjednocující silou. Ježíš Kristus svým pravým následovníkům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Tato láska překračuje národnostní, sociální, ekonomické i rasové přehrady, které dnes lidstvo rozdělují. Miliony lidí na celém světě to pozorují a říkají Jehovovým pomazaným služebníkům: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zecharjáš 8:23)
22. Jak pohlížíme na dílo vydávání svědectví, které ještě musí být vykonáno?
22 Jehovův lid se velmi raduje z toho, čeho bylo dosaženo, ale činnost poslů pokoje ještě neskončila. Když hospodář zaseje semeno a vypěstuje plodiny, práce tím pro něho nekončí. Stále pracuje — a to zvláště ve vrcholném období žně. Žeň vyžaduje vytrvalé, horlivé úsilí. A právě nyní probíhá velká žeň, je shromažďováno více Jehovových ctitelů než kdykoli předtím. Je to doba radování. (Izajáš 9:3) Je pravda, že se setkáváme s odporem a lhostejností. Možná se také snažíme zvládnout nějakou vážnou nemoc, náročnou situaci v rodině nebo ekonomické problémy. Ale láska k Jehovovi a k bližním nás podněcuje, abychom vytrvali. Lidé musí slyšet poselství, které nám Bůh svěřil. Je to poselství o pokoji. Je to poselství, které kázal samotný Ježíš — opravdu dobrá zpráva o Božím Království.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak se Izajáš 52:7 splnil na starověkém Izraeli?
◻ Jak Ježíš ukázal, že je největším poslem pokoje?
◻ Jak dal apoštol Pavel do souvislosti Izajáše 52:7 a práci, na které se křesťané podílejí?
◻ Co to znamená být dnes poslem pokoje?
[Obrázky na straně 13]
Svědkové Jehovovi jsou posly Božího pokoje, stejně jako jím byl i Ježíš Kristus
[Obrázky na straně 15]
Svědkové Jehovovi zůstávají pokojní bez ohledu na to, jak lidé na poselství o Království reagují